Kde Češi nalezli egyptské poklady

Možná ten pocit znáte. Stojíte před pyramidami v Gíze a říkáte si: „Kde je ta romantika? Kéž by tady bylo méně turistů! Kéž by se daly zažít pocity objevitelů!“ Ale ono to jde! Nedaleko odsud uvidíte pyramidy a hroby odkrývané českými egyptology. A na vlastní kůži zažijete dobrodružství návratu do tajemných dob.      

Text: Zuzana rybářová, Foto: Archiv Michaela Balíka      

Vládne tu absolutní ticho. Nehostinnou poušť pohltila mlha, ze které jak přízrak vystupují tři pyramidy. Ne, už nejsme v Gíze. Nacházíme se jižně od ní, v Abusíru, ve kterém pracují už pět desetiletí čeští egyptologové.
A právě tady se jim podařil jeden z největších objevů: po 52 letech otevřeli nevykradený hrob! Že to je svět vyhrazený jen vědcům? Zdaleka ne – můžete sem za určitých podmínek přijet i vy, „obyčejní turisté“. Poradíme vám jak na to, ale nejdřív vás českým „královstvím“ provedeme. Průvodcem nám bude Michael Balík, který byl u toho neuvěřitelného objevu od samého začátku.      

Michael Balík s egyptskými kolegy otevírají dřevěnou rakev, z níž jako sen vystupuje na první pohled zcela neporušená mumie pokrytá sítí modrých fajánsových korálků.

„Co v té prohlubni asi je?“

Čtyři a půl tisíciletí uplynulo od dob, kdy si tu faraoni a dvořané páté dynastie nechali v písku stavět své hrobky. Věřili, že na tomto místě, západně od Nilu, vcházelo slunce každý večer do podsvětí.
A možná právě za takové chvíle rozhodl profesor Ladislav Bareš prozkoumat malou prohlubeň daleko na jihu. „A tak objevil vzácný šachtový hrob,“ popisuje začátek tříleté práce inženýr Balík. Práce byly často opravdu nebezpečné, neboť egyptologové pronikali do šachty hluboké cca 21 metrů.
„Kopání bylo velice nebezpečné. Stěny se bortily. Mnoho dělníků odtud vynášelo písek po vratkých
žebřících několik měsíců. Zhruba v polovině jsme ale narazili na zbytky arabských nádob i lidské kosti.
V tu chvíli bylo jasné, že hrob je nevykradený – byly to pozůstatky těl neúspěšných zlodějů,“ dodává Michael Balík.      

Slabým povahám vstup zakázán

Pojďme tedy na symbolickou procházku do prastaré hrobky – pořád je z ní cítit cosi zapovězeného… I když dnes už vypadá jinak: obetonovanou šachtou bylo do té neuvěřitelné hloubky umístěno nádherné dřevěné schodiště se 14 rameny.
Je dusno. Potíte se také? Někteří návštěvníci se raději vracejí zpět na povrch pouště. Sestup trvá dlouho…
Však už si i toto místo zaslouží pozornost: schodiště vůbec nebylo jednoduché postavit.
„Když jsem navrhl konstrukci a předložil ji Egypťanům na papíře, řekli jako vždy: „Uděláme pro tebe všechno“. „Plány rozložili, potom je uložili do záňadří…“ vzpomíná Michael Balík na chvíle, kdy se uchyloval k nákresům v písku, protože to jediné fungovalo – nějak kolegům své plány objasnit musel. „Zkrátka jsem zpočátku nevěděl, jak jim to vysvětlit.“
Asi si tedy dokážete představit jeho překvapení, když druhý den ráno přijel a z mlhy se před ním jako zjevení tyčilo první zkušební rameno schodiště. „Egypťané se na mě pyšně dívali – přes noc ho postavili podle mého plánu. Vyšel jsem ukázkově nahoru a pak jsme zvolali „Mabruk – Vítězství!“      

Šachta skrývá dům!

Více než dvacetitunový sarkofág byl umístěn v hlavní šachtě zasypané pískem, aby k němu nebyl snadný přístup.

Stejným slovem bychom mohli zahájit my své došlápnutí na pevnou rovnou zem. Doteď jsme sestupovali po schodišti dolů, pak jsme po dalších dlouhých schodech kráčeli šikmou chodbou a cítili se docela pohodlně. Tam dole byla nad námi postavena střecha jako u normálního domu kdekoliv jinde na zemi. Ale co dělá pod zemí?
Po několika měsících práce tehdy konečně motyky dělníků narazily na opracované vápencové kvádry, které tvořily klenutý strop pohřební komory – 21 metrů pod povrchem!
O hodinu později se několik vyvolených mohlo postupně nasoukat dovnitř mezi kamenné víko ohromného sarkofágu a strop naprosto nepoškozené pohřební komory. Bylo v ní vedro jako v sauně.
Baterkami osvěcovali stěny pokryté hieroglyfy, vedle vlastního hrobu byly kamenné kanopy – nádoby, v nichž balzamovači odděleně uchovávali játra, plíce, žaludek a střeva zemřelého. Na světlo světa vynesli i dvě bedny plné sošek – vešebtů. Když ale první návštěva toto místo opustila, kus stěny se zhroutil a měkká skála nález pohřbila. „Byla zničena i vzácná klenba, na niž nám jako památka zbyly jen předtím narychlo pořízené fotky. Navíc ale hrozilo nebezpečí, že nebudeme moct pokračovat v práci,“ vzpomíná Michael Balík.
„Vymyslel jsem betonovou stavbu, kterou jsme po mnoha peripetiích postavili přímo v šachtě, a uvnitř tak vlastně vznikl nad chybějící klenbou dům. Získali jsme velký a zcela bezpečný prostor, který zde stojí dnes a vy jím můžete projít,“ upřesňuje Michael Balík.      

Galerie uvnitř hrobu

I my jsme najednou téměř vyděšeni z velkého prostoru, který se před námi otevírá. Jsme uvnitř šachtové hrobky. Po straně leží víko ohromného sarkofágu.
Pokorně zíráme na vápencový blok o váze 24 tun. Zvednout toto víko v tak malém prostoru musel být téměř nadlidský výkon. Podařilo se a pod tím bylo opět další víko, tentokrát již s podobou nebožtíka – uniformní, z nádherného černého bazaltu. To bylo zvednuto pomocí kladkostroje před velkým množstvím novinářů, ministrem kultury Egypta, celou řadou odborníků a také české velvyslankyně.
Při prohlídce stěn se vracíme do dob, kdy tady malíři, písaři a sochaři pokrývali stěny reliéfy, na nichž je mimo nápisů vyobrazena celá řada bohů, ale třeba i tančící krávy, kobra s malými „kobřátky“ a mnohé další. Tyto úchvatné obrazce se táhnou na ploše 60 m2!  

Dusno najednou nevnímáme, jen ve tmě ozářené tajemné malby. Procházíme po trámech starých celé tisíce let. Slézáme dolů k hrobu do úzké uličky. Necítíme se nejlépe, a tak se vracíme do úrovně stěny hrobu, kde je na nově vytvořené ploše uloženo víko. Najednou nás podivnou mocí ovládne obličej s mandlovýma očima a něžným úsměvem. Stojíme jako zhypnotizovaní a hledíme na víko ve tvaru mumifi kovaného těla, pod nímž se skrýval majitel tohoto nádherného, byť posmrtného, příbytku – velekněz Iufaa.  

 Velké pocty pro malého muže  

 Jeho jméno v překladu do Češtiny znamená „On je velký nebo „Velké tělo“, ale ke druhé variantě se nepřikláníme – tento muž totiž měřil jen necelých 160 centimetrů. Byl to zcela nesportovní typ, jen jeho dobře vyvinuté nohy vypovídaly o tom, že asi hodně jezdil na koni. Byl však relativně mladý…
A to je jedna z největších záhad tohoto příběhu: Jak mohl být tak mladý člověk s překvapivě malým počtem titulů pohřben v tak honosné hrobce s takovou výzdobou a velkou pohřební výbavou?
„A pod tímto víkem byla rakev třetí, tentokrát dřevěná, již rozpadlá. Pod ní se před námi objevila jako azurový sen mumie – na první pohled naprosto neporušená. Byla pokryta sítí modrých fajánsových korálků s vyobrazením celé řady ochranných božstev a symbolů. Na to ticho údivu a pokory, které zavládlo, nikdy nezapomenu,“ vybavuje si Michael Balík nejvzácnější profesní okamžik svého života v Egyptě.  

Byl potomkem vládců?

 Na naše odborníky ještě čeká rozluštění více než jeden a půl kilometru hieroglyfických nápisů. Objasní jim původ mladičkého velekněze? Z doby okolo roku 1000 př. n. l. je známo dalších sedm nositelů tohoto jména, ale žádný z nich není zřejmě totožný s tím pohřbeným v Abúsíru. „Překvapivé je i to, že v celé hrobce se neobjevuje jméno jeho otce, což bývá obvyklá praxe. Snad se stal neúnosným v bouřlivé době po dobytí Egypta Peršany. Ale možná byl jen společensky níže postavený než Iufaaova matka. Ani o ní moc nevíme – snad jen to, že právě ona se mohla postarat o výstavbu honosné hrobky,“ domnívá se egyptolog.
To by mohly odhalit další průzkumy: ve vzdálenější části hrobky byla pochována žena. Iufaaova manželka, pokud existovala, by však ležela po jeho boku. Nedaleko hrobky se našly později další dva hroby – oba však mužské… 

Co bude dál?

O této hrobce mnoho turistů neví, i když mnozí si k ní cestu našli – jen z ČR sem během zájezdů do Egypta zabrousí dvě cestovní kanceláře. Pro badatele je to někdy nepříjemná představa, že objev podlehne návštěvám davů. V tomto případě to však čeští egyptologové vidí jinak: velekněze jménem Iufaa díky nim lidé po tisících letech znovu znají. A podle starých Egypťanů se mu tak nemohlo dostat většího štěstí. Konečně se totiž stal nesmrtelným.  

ING. MICHAEL BALÍK, CSC. ve svém ateliéru navrhuje komplexní rekonstrukce budov, zejména jejich odvlhčení. Od roku 1987 se účastní expedic Českého egyptologického ústavu UK, navrhuje a vede realizaci rekonstrukcí staroegyptských staveb. Je autorem několika odborných knih z vlastní profese i knih z prostředí Egypta.

 JAK SE PŘIBLÍŽIT POKLADŮM

 JAK SE TAM DOSTAT: Z Prahy do Káhiry létají Turkish Airlines, Lufthansa a Air France, zpáteční letenku pořídíte od 8000 Kč. Do Abúsíru pak můžete z Káhiry na vlastní pěst pokračovat mikrobusem (vyjde vás to asi na 25 egyptských liber na osobu, pokud budete dobře smlouvat), přes nějakou domácí cestovní kancelář či vyrazit taxíkem (lze najmout i celodenní taxi po památkách, jehož cena se stále mění, avšak je oproti taxi v České republice velmi rozumná). 
TIP PRO DOBRODRUHY: My vám ale můžeme doporučit velký zážitek – pokud jste alespoň trochu sportovního ducha. Vzdálenost mezi Gizou a Abusírem a potom dalším pyramidovým polem v Sakkáře lze totiž překonat také na koni. Jednodenní výlet v sedle s průvodcem vás vyjde na cca 130 egyptských liber. 

UBYTOVÁNÍ: Nejlépe uděláte, když se ubytujete v některém z menších levnějších hotelů v Káhiře. Dvoulůžkový pokoj vyjde na cca 30 dolarů, čím více nocí zde strávíte, tím méně platíte. www.hotels.cz/Cairo
POHODLNĚJŠÍ VARIANTA: Do Abúsíru pořádají zájezdy i české cestovní kanceláře. V rámci Velkého poznávacího okruhu sem míří např. CK Mayer & Crocus a 14denní zájezd pořídíte za 30 000 Kč; www.mayercrocus.cz
KDY SEM JET: Hlavní sezona je od podzimu do dubna, kdy vládne dobré počasí. VÍZA: Pro vstup na území Egyptské arabské republiky je nutné mít vyřízené vízum. Můžete tak učinit na půdě egyptského velvyslanectví v Praze, nebo až těsně před vstupem do země na letišti. Za razítko zaplatíte 700 Kč, vízum platí tři měsíce a třicet dní po vstupu do Egypta.