Velká jízda Toskánskem, destinací roku

Toskánsko je nejpopulárnější evropskou turistickou atrakci za posledních 300 let. Milovníky romantiky a dobrého jídla i pití přitahuje odnepaměti. Není ale Toskánsko jako Toskánsko. Zavedeme vás na úchvatnou výpravu mezi vinice, cypřiše a kamenné domy do té části pravé a nefalšované Itálie, kterou turisté ještě nedobyli.  

Text: Josef Kašpar  

Na začátek důležitá informace: Toskánsko rozhodně není malé, ač si to mnozí turisté myslí, a tedy si plánují, jak ho poznají za pár dní. Jenže tahle středoitalská oblast je velká přibližně jako naše Morava. A i proto se dá objevovat téměř do nekonečna – nabízí vše, o čem lidé sní.  

Toskánsko láká svoji magickou přírodou. (Foto: Dreamstime)

Původní obyvatelé byli převážně Etruskové, porobení a z dějin téměř vymazaní starými Římany, kteří se toho od nich stihli hodně naučit. Toskánsko je kolébkou dnešního italského jazyka. Narodili se zde nesmrtelní géniové umění i vědy (Michelangelo, Leonardo da Vinci, Giacomo Puccini, Galileo Galilei) a florentský rodák a mořeplavec Amerigo Vespucci dal jméno dnešní Americe. Mimo historických a uměleckých památek je země bohatá na hory, lesy, ale i ostrovy (Elba), čisté moře a krásné pláže. Nádhera, že?  

Ale to vše ani zdaleka tentokrát nestihneme: zvu vás na výlet do pravého Toskánska, do oblasti, kterou mám nejraději – a to i proto, že se jí doposud vyhnula masová turistika.  

Po silnici starých Římanů

Ta oblast, kam se vždy rád vracím, začíná v Sieně, středověkém skvostu asi 80 km na jih od Florencie. (I tam se rozhodně zastavte, je tam ledacos k vidění). A když se pak autem vymotáte ze spletité, i když dobře vyznačené sítě silnic vyjíždějících ze Sieny, dostanete se na starobylou Via Cassia. Postavili ji před 2000 lety staří Římané a je to jedna ze sedmi tzv. konzulárních cest, které vedly z Věčného města do různých oblastí velkého impéria – chodily po nich hlavně legie, protože zboží i osoby se dopravovaly především po moři.  

Slavné koňské dostihy v Sieně. (Foto: Dreamstime)

Dnešní Via Cassia je samozřejmě dobře asfaltovaná, ale trasa se v zásadě kryje se starou silnicí. Proto má plno zákrut, šplhá do kopců a náhle zase sjíždí do údolí zvlněné krajiny. Není to cesta, po které se dá spěchat, i proto, že na některých místech Via Cassia prochází malými městečky a vesnicemi. Ale stojí to za to. Budete míjet kopce, na jejichž vršcích stojí typické toskánské statky, k nimž vedou cesty lemované cypřiši. Můžete si tu koupit typickou produkci místního zemědělství: červené víno (Chianti), sýr (hlavně ovčí), šunku, salámy a olivový olej.  

Nejkrásnější část této oblasti začíná asi 35 km na jih od Sieny ve středověké vesničce Buonconvento. Nejlepší je nechat auto na parkovišti hned vedle Via Cassia. Pěšky dojdete do centra na malé náměstí, kde si můžete v baru zchladit žízeň. Z náměstí vede hlavní ulička se středověkou radnicí a starobylými, ale velmi dobře zachovalými obytnými domy. Jedná se o pěší zónu, takže si můžete v klidu vychutnat pohodovou atmosféru místa.  

Nádherná hra zeleně a stínů při cestě po starých cestách. (Foto: Dreamstime)

A mimochodem: Buonconvento je trochu spojeno v našimi dějinami. Jedna mramorová deska připomíná, že zde počátkem XIV. století zemřel císař Jindřich VII. Lucemburský – tedy otec našeho krále Jana Lucemburského.  

Kdo tu má vinici, je boháč

Pokud si nechcete sednout do místních hospůdek (trattoria, anebo buca, jak jim říkají v Toskánsku), pokračujte dále na jih. Asi tři kilometry za Buonconventem z Via Cassia odbočuje okresní silnice s nápisem Montalcino.  Stojí za to jet po ní. Nazývá se „via del vino“ a jak říká sám název, je to asi 10 km klikaté cesty po jedněch z nejdražších vinic v Itálii, možná v celé Evropě.  

Vše v Toskánsku se točí kolem vína, které je legendární... (Foto: Dreamstime)

 Kdo tu vlastní dva hektary vinice, je boháč. Produkuje se tady slavné „Brunello di Montalcino“, červené víno, které se podává i na anglickém královském dvoře. Aby dostalo tento název, musí být aspoň 5 let staré, ale můžete si ho vypít i mladší, pak se jmenuje „Rosso di Montalcino“. Podle toho vypadají i ceny: lahev dobrého Brunella přijde minimálně na 18 až 20 eur.  

Samotné středověké Montalcino se nachází ve výšce 500 metrů nad mořem, můžete si vybrat mezi několika hotely, já jsem se zastavil v „Albergo dei Capitani“. Není to přehnaně drahé (dvoulůžkový pokoj přibližně za 100 eur na noc), s úchvatným pohledem na údolí a vinice pod Montalcinem.
V okolí se nachází celá řada „agriturismo“, zemědělských statků nabízejících ubytování a typickou toskánskou stravu – je to příjemné, ale ceny nejsou o nic nižší než v hotelu. Pokud ještě nejste unaveni, sedněte do auta a odjeďte do Sant´Antima. Od někoho místního se nechte nasměrovat.
Zase to není daleko – asi 10 kilometrů uprostřed dubových lesů, olivových hájů a vinic. Na posledním kilometru se před vámi otevře údolí a úchvatný pohled na starobylý kostel Sant´Antimo, založený někdy v době Karla Velikého (8. stol. po Kristu), který byl citlivě restaurován jedním starobylým francouzským náboženským řádem.
Ani sem naštěstí nezavítala masová turistika, a tak si atmosféru a krásu přírody i starobylé kultury můžete vychutnat v klidu a beze spěchu. Zpívaná mše probíhající podle starověkého obřadu je pro věřící i nevěřící hluboký zážitek.
Pokud vám místní krajina učarovala, zajeďte si do Camigliana – je to z Montalcina asi 16 km, uprostřed vinic a dubových lesů. V malé, dnes hodně vylidněné obci, se nachází Consorzio del vino, a tam si přímo od výrobce můžete koupit vynikající červené víno.
Stočí ho i do demižonu – ale nezapomeňte do něj předtím vložit nějaký stabilizátor, protože jinak si domů přivezete ocet…  

Když cesta, tak s cypřiši

Italské snídaně nemohou v žádném případě soutěžit s tím, co vám nabídnou ve střední či severní Evropě. Hoteliéři se přizpůsobili, ale počítejte s tím, že hlavně výběr salámů či sýrů není příliš bohatý. Spíš byste měli ochutnat doma vyráběný džem či jogurt. Chléb je téměř vždy bílý a v Toskánsku často bez soli.
Z Montalcina se vracíme na Via Cassia druhou silnicí vedoucí směrem na jih, do údolí říčky Orcia (Val d´Orcia). Je to krajina, na kterou si možná vzpomenou ti, kteří viděli slavný film Anglický pacient.
Silnice projíždí uprostřed polí, na vrcholcích uvidíte malá stavení, k nimž jako vždy vede silnice lemovaná cypřiši. Z Montalcina sjedete do údolí a Via Cassia se po několika kilometrech opět vyšplhá nahoru, do San Quirico d´Orcia. I tady to stojí za návštěvu, ale předtím bude lepší ubytovat se v jednom z největších skvostů celé oblasti – městečku Pienza. Ze San Quirica je to zase jen devět kilometrů krásnou silnicí, vedoucí po hřbetu vlnitých kopců, s nádherným výhledem na všechny strany.
Pienza je také trochu spojena s našimi dějinami. Nevím, zda v dnešní uspěchané době učitelé ještě připomínají, že „papežský legát Eneáš Silvius Piccolomini při návštěvě Tábora zjistil, že husitské ženy znají Písmo svaté lépe než mnozí římští preláti“. Na každý pád se tento pán, který se v roce 1459 stal papežem Piem II., narodil právě zde. Byl to člověk vzdělaný a hluboce ovlivněný antickou římskou a hlavně řeckou kulturou. Z vesničky Pienzy chtěl vybudovat ideál města, zcela odlišný od soudobých chaotických a špinavých center. Za několik let zemřel a není jasné, zda to bylo dobře, či nikoliv, protože zárodek tohoto ideálu zůstal dodnes nezměněn. Stačí projít vstupní branou, vydat se hlavní ulicí městečka se středověkými a renesančními budovami a dostanete se do úplně jiného světa. Moderní část Pienzy byla postavena za hradbami, a tak historické jádro vůbec neruší.

Pravé toskánské labužnictví

 Tak a já jdu na něco dobrého: třeba do trattorie Dal Falco (česky U sokola). Toskánská kuchyně je jednoduchá, její tajemství spočívá v mimořádně kvalitních surovinách. Jsme ve vnitrozemí, tak tady čerstvé ryby nedostanete. Ale vše ostatní ano: toskánské hovězí maso je proslavené po celé Itálii. Můžete si dát slavnou „bistecca fiorentina“, tedy velký biftek s kostí. Ale pozor: někdy porce může vážit až 400 gramů, a nezapomeňte číšníkovi říct „ben cotto“, aby vám ji nepřinesl krvavou, pokud něco takového nemáte rádi. Navíc zde dostanete dobré kančí maso, tedy kromě výborných klobás.
Ale i vegetarián si přijde na své: hustá zeleninová polévka (ribollita), bílé fazole, ovčí sýr na pánvi s medem. No a hlavně se tady pomějí milovníci hub: U „Falca“, ale i v jiných restauracích, vám podávají hříbky někdy jako přílohu k masu. Na rozdíl od české kuchyně je tu nesmaží, ale pečou v troubě. Chuť a aroma italských hub je silnější než u našich hříbků – i tady slunce vykoná své. Při takové večeři vypijete lahev červeného vína, ani nevíte jak. Místo dezertu si můžete objednat „cantucci“ (to jsou tvrdé cukrovinky, povětšinou s mandlemi, které se namáčejí do vína).

Kaštany na posvátné hoře

Ráno pak vyjedete na místo, odkud ty hříbky vlastně pocházejí Monte Amiata. Vrátíte se zejí – na po několika kilometrech Via Cassia a se můžete zastavit v „Bagno Vignoni“. Jsou to lázně, kde si už staří legionáři léčili rány, které utrpěli při soubojích s Gally, Germány či jinými barbary. Pokud vás bolí nohy, můžete si je ponořit do protékající horké vody, je to skvělý pocit! Pokračujete dalších asi 20 km po Via Cassia směrem na jih: kolem bude stále typická toskánská krajina, silnice je povětšinou zvlněná, takže i kdybyste chtěli, spěchat nemůžete. Asi 20 km od Bagno Vignoni odbočuje nahoru doprava silnice s označením „Vetta Monte Amiata“.
Hora „Monte Amiata“ je vysoká 1723 metrů. Vzhledem k tomu, že Via Cassia je na místě odbočky ve výši asi 220 metrů, auto zažije pořádné stoupání. Silnice je ale asfaltovaná, v dobrém stavu a dost široká. V dolní části, když přestanou dubové háje, přijdou na řadu jehličnaté lesy, smrky a borovice. Při stoupání se před návštěvníky otevírá okolní krajina s nádherným pohledem na každou stranu. Ve výšce 800 metrů přijedete do největšího městečka oblasti – Badia San Salvatore. I když asi spěcháte na vrchol hory, zastavte se na chvilku v centru a navštivte místní katedrálu. Její kryptu dal postavit Karel Veliký, pochází tedy asi z roku 780, nedávno byla citlivě restaurována – něco takového u nás najít nemůžete.
Zde ve středověku procházela Via Francigena, tedy cesta, kterou se poutníci z Anglie, Francie či Nizozemí odebírali pěšky do Říma. Sednete opět do auta a vše je úplně jiné: Po výjezdu z Badia asi 4 až 5 kilometrů projíždíte obrovským a hustým lesem kaštanů. V říjnu, kdy kaštany dozrávají, padají hustě i na silnici. Jsou to kaštany jedlé, tzv. maroni, které se buď pečou, nebo dávají do různých sladkostí. Na mnoha místech je možné auto zastavit a zajít do lesa. Monte Amiata je přírodní park, dobře udržovaný, a hlavně nezastavěný. A ve výšce asi 1150 metrů přijde další změna: začíná hustý bukový les, který vás bude doprovázet prakticky až na vrcholek hory. Nejkrásnější zážitek je na podzim, kdy vadnoucí listí zčervená a při zastavení auta máte dojem, že jste uprostřed moře plamenů.

A trocha oleje na závěr  

Ještě před posledním úsekem výstupu přijedete na křižovatku, silnice doprava vás vede na druhé, západní úpatí hory, směřující do okresu Grosseto a pak směrem k Tyrhénskému moři, které je odsud vzdáleno jen necelých 70 km.
Monte Amiata je hora rozlehlá a na jejím úpatí stojí celá řada dalších charakteristických obcí, jako jsou Arcidosso, Castiglione d´Orcia, Vivo d´Orcia, Santa Fiora nebo Castel del Piano. Každá má své kouzlo. Na podzim se v nich konají slavnosti (Sagra), na kterých můžete ochutnávat kaštany, hříbky či jiné domácí pochoutky.
Málem jsem zapomněl na další specialitu, na kterou jsou místní obyvatelé nesmírně hrdi: olivový olej. Je jemnější než olej pocházející z jižní Itálie. Cena není nízká, ale stojí to za to: postačí, když si nakapete trochu oleje na chlebovou střídu. Je to opravdová delikatesa.
Pro olej tedy platí to, co pro celé Toskánsko: je to prostě báječné!  

RADY NA CESTU: JAK DOBÝT TOSKÁNSKO AUTEM

JAK SE TAM DOSTAT: Většina českých turistů volí oblíbenou variantu – tedy dopravu vlastním autem. Z Prahy to je zhruba 1100 kilometrů, je možné vybrat si ze dvou variant. Můžete jet přes Mnichov a Brennerský průsmyk, nebo Rakouskem přes Villach na Benátky.
Obě cesty se sejdou v Boloni, dále už přes Florencii bez problémů dorazíte do Sieny.
Druhá cesta je hezčí, ale zkušení řidiči varují: pozor na náklaďáky z celého Balkánu před Benátkami!
Samozřejmě je též možné doletět do Říma a půjčit si na místě auto – zkušení cestovatelé to ale považují za zbytečnou komplikaci. Z České republiky to přeci jen není zase tak daleko… Ceny autopůjčoven jsou v podstatě stejné jako v ČR.  

 
NA CO SI DÁT POZOR ZA VOLANTEM: V Toskánsku automobilisté v zásadě dodržují pravidla silničního provozu, chaos typický pro jižní Itálii zde neexistuje. Nejspíš i proto, že kontroly na silnicích jsou dost časté: přehnaná rychlost či vysoký obsah alkoholu v krvi by vás mohly přijít draho.
S vykrádáním aut v Toskánsku, na rozdíl od jiných částí Itálie, problém nebývá. Ale ani tady není dobré provokovat.  Pozor: o víkendu, zvláště v neděli večer, je velký provoz, počítejte s tím.  
JAK NA UBYTOVÁNÍ: V době hlavní turistické sezony – a to je zde jaro a podzim – je vždy vhodné rezervovat si pokoj několik dní dopředu, v každém případě v okolních „agriturismo“ se nějaký pokoj najde vždycky.
Rezervaci doporučujeme provést nejlépe přes internet, například na stránkách www.tuscany.net. Anebo zadejte do internetových vyhledávačů název místa, kde chcete bydlet, a vždy něco najdete.
Ceny pokojů jsou od 80 do 130 EUR na noc (za dvoulůžkový pokoj včetně snídaně), bydlet pochopitelně můžete i s větším (a dražším) luxusem. V zásadě je ale vždy všude čisto, zařízeno normálním komfortem. Kempů moc není, Toskánsko je oblast organizovaná pro turistiku spíš střední třídy. Dá se jet na blind, ale pokud si chcete vybrat něco skutečně podle vlastního vkusu, raději si ubytování rezervujte dopředu.
A ještě něco: neradíme jet v červenci či srpnu – je zde skutečně vedro, a to na prohlídku památek a procházky není vhodné.  

CO SI KUPOVAT: Pokud se týká potravin: doporučujeme kupovat červené víno, sýr (hlavně ovčí), různé druhy salámů (i z kančího masa), jako specialitu také hotové ragú s různými typy masa (včetně husího) do špaget, olivový olej. Jinak jako všude v Toskánsku nic nezkazíte nákupem keramiky či kožené galanterie. Ceny nejsou nízké, ale kvalita je zaručená.