Potápěčem na horách? Zkuste Rakousko

V zimě rakouské hory a kopce lákají lyžaře, to ví každý.  Ale tušili jste, že přibývá těch, kteří tam vyrážejí s potápěčskou výstrojí? Zkusili jsme to za vás!

Text: Petr Tůma

Dívejte se dobře. Ta jezera jsou opravdu nádherná. Vrcholy hor se mírumilovně zrcadlí v jejich hladinách. Shůry se jejich vody blýskají jako náhrdelník perel. Za chvíli se do jednoho z jezer potopíme! (A pokud se chce zúčastnit naší soutěže o pobyt u jednoho z těchto jezer, klikněte sem!)

Nejtajuplnější je Toplitzsee, kde jsou možná ukryty poklady uloupené za druhé světové války nacisty. Potápění je v něm přísně zakázáno, a svá tajemství tak ukrývá v modravé temnotě dál.

 Pod vodu Attersee

Nadšenci do potápění se proto noří pod hladinu Attersee, největší vodní plochy oblasti Salzkammergut. S rozlohou 48 km čtverečních a hloubkou až 170 metrů evokuje vnitrozemské moře. Není to však žádné Středozemní a už vůbec ne Karibik. Rozdíl ucítíte na první dotyk. Ačkoliv leží uprostřed Solné komory, slanou vodu tam nenajdete, navíc je tento „hotspot“ vyznavačů vodních sportů ledově chladný. Ani v létě se ručička teploměru nevyšplhá na víc než 5 °C.

Přesto se jezerní plocha může honosit bezpočtem otužilců na sportovních plachetnicích, windsurfingových prknech, vodních lyžích nebo skútrech. V osamělých zákoutích břehů posedávají rybáři a doufají, že se jim podaří vytáhnout trofej hodnou povídky Stařec a moře. Před pár lety odvysílali v rakouských televizních zprávách reportáž o pstruhovi chyceném právě zde, který byl dlouhý 123 cm a vážil přes 32 kg. Jak giganticky musel vypadat pod hladinou! Voda s průzračností až 25 metrů totiž nejen vše deformuje, ale samozřejmě i zvětšuje. A tak třeba zatopený kus lesa, kde ční ode dna špičaté zbytky stromů, vypadá přes skla potápěčské masky jako vrak gigantické plachetnice. Zbyly z ní už jen stožáry… 

Divadlo na břehu

 Ročně navštíví čarokrásnou Solnou komoru na 4,3 milionu turistů, ale nikdo vám neřekne, kolik z nich se tam přijelo „jen” potápět. Pokud však budete projíždět kolem některého z jezer o víkendu, získáte nutkavý pocit, že tam nikdo nedělá nic jiného. Úzké silničky kopírující břeh jezera vykrajují každých pár set metrů parkovišťátka zaplněná až po okraj auty. Na jejich zadních dveřích se hrdě vyjímají samolepky se symbolem potápěče.
Barvotiskově dokonalou kulisu hor narušují jen baculaté tvary polonahých jedinců, kteří se za podivných mlaskavých zvuků snaží obléci do neoprénových obleků. Není to vůbec snadné, kdo si to zkusil, ví, o čem je řeč. Ostatní přesvědčí nad hladinou se rozléhající jadrná čeština. Doprkýnkadubovýho…
Až třetina ze všech těch potápěčů jsou totiž našinci z Čech a Moravy. Ohnuti pod vahou kyslíkových lahví se hrabou s nasazenými ploutvemi pozpátku k jezeru a připomínají podivné černé brouky. Až tam jim voda konečně pomůže povznést se nad všechnu tu světskou tíhu.

„Čecha ja rad,” říká s úsměvem místní potápěčský instruktor, Gregor (Bocki) Bockmüller. Jeho základna Under Pressure ve vesničce Weyregg u jezera Wolfgangsee je z těch nejmenších, přesto si nemůže na nedostatek zákazníků stěžovat. Maminka Bockiho společníka je totiž Češka, a přestože žije v Rakousku přes čtyřicet pět let, vlaje u jejich domku naše vlajka.

Sympatické heslo každého dne tady zní: „Nemam problem!” – což rádi uslyšíte, hlavně pokud jste začátečníci. Podle Bockiho nemají problém ani Češi. Na rozdíl od Němců, kteří se do Horního Rakouska také jezdí potápět, dávají do všeho nejen peníze, ale i duši. Tak jako si chtějí užít opojný svět pod hladinou, užívají si po večerech kvasnicové pivo, místní vína a skvělou kuchyni. Nehledí prý na pár eur a skvěle se s nimi paří. A hlavně…. je jich nepočítaně.

Podle neoficiálních odhadů má v České republice potápěčský průkaz na 50 000 lidí a minimálně dvě třetiny z nich se tomuto sportu věnují aktivně. To je pro představu dvakrát víc, než má celé Rakousko! A pak že jsme zemí ledního hokeje, fotbalu, tenisu a golfu. Houby! (dámy prominou). Jsme národ podvodníků. Jak příznačné.

Toulky pod hladinou

Mnoho potápěčů jezdí do oblasti rakouské Solné komory vzdálené od Prahy pouhých 366 km i proto, že si chtějí zlepšit návyky, vypilovat techniku. Všechno musíte dělat
automaticky a na sto procent, podobně jako při skákání padákem. Musíte si věřit. V teplých vodách kousek od rovníku se dokáže potápět i malé dítě. Ale tady, v ledovém království smaragdové barvy, si uvědomíte, že i krása může být strohá a jednoduchá.

Nehledejte barvičky ani duhově tropické rybky. Užívejte si stavu beztíže, kdy se vznášíte nad polem zelenkavých chaluh a kamenných seskupení, vyzařujících sílu podobnou té ze Stonehenge. Nebojte se popustit uzdu své fantazii. Voda je odpočinkem, sílou, energií i výzvou. Většina potápěčů se kvůli nízké teplotě vody potápí v takzvaném suchém obleku, který doslova a do písmene připomíná skafandr kosmonauta. Musíte mít na něj speciální oprávnění, neboť v obleku zůstává vzduch tvořící izolační vrstvu, a ten si s vámi pod vodou, když to neumíte, dělá, co chce. Stačí, aby se bublina dostala do nohavice, a otočí vás to hlavou dolů. Sami se nenarovnáte. Musí zakročit buddy – spolupotápějící se kolega, na kterém závisí váš život. Jeho osud může být ve vašich rukou o chvíli později.

V rakouských jezerech se naučíte ovládat sami sebe, přestanete panikařit i v okamžicích, kdy se zdá, že slunce nad hladinou už nikdy neuvidíte. Žádný instruktor z místních potápěčských škol by vás „tam dole“ nenechal. A když se vynoříte a zhluboka uvolněně nadechnete, uvědomíte si, jak krásné je žít na zemi. Perličky adrenalinu se rozletí celým tělem, jako byste právě vylezli z vířivky plné pravého šampaňského. Najednou víte, kam pojedete příště, a vaším heslem se pro pár dalších dnů stane „nemam problem.” Díky, Bocki.

Potápění v Rakousku

Jak se tam dostat: Z Prahy to je k Attersee zhruba 360 km, což se dá zvládnout i za čtyři hodiny – jezerní svět „rakouského moře” je tedy blíže, než si mnozí uvědomují. 

Jak na to: Vlastní výbavu si brát nemusíte, vše se dá půjčit na místě. Některou ze zdejších potápěčských základen budete muset nakonec stejně navštívit už kvůli tomu, aby vám naplnili kompresorem „vydýchané” potápěčské lahve. Všude se domluvíte anglicky, německy a v Dive centru Under Pressure dokonce česky. Nově tam pořádají i výukové kurzy v češtině a provozují i menší penzion.

Orientační ceny kurzů: Pro laiky – seznámení se světem pod hladinou, 2 hodiny, teorie a praxe: cca 40 EUR. Pro začátečníky – 3 noci, 3 dny výuky a ponorů, jeden instruktor na každého potápěče. Cena včetně noclehů, snídaně, vybavení: cca 350 EUR. Pro mírně pokročilé – 2 noci, 3 dny výuky a ponorů. Cena včetně noclehů, snídaně, vybavení: cca 150 EUR.

Adresy potápěčských škol: Under Pressure, Bach 24, Weyregg, www.u-p.at

Nautilus Tauchschule, Forsthausstrasse 4a, Weyregg, www.nautilus.at