Byl otráven? Vědci otevřeli Tychonův hrob

V Praze proběhla nebývalá a unikátní akce: Dánští a čeští vědci v pondělí 15. listopadu otevřeli hrob slavného dánského astronoma Tychona Braheho. Nyní budou zkoumat jeho ostatky a zjišťovat, zda byl či nebyl v roce 1601 otráven. Přinášíme vám podrobný souhrn tohoho fascinujícího případu a fotografie přímo z Týnského chrámu.

 

Šéf dánského týmu Jens Vellev prohlíží rakev krátce po vytažení z krypty. Foto: Jan Rybář

Pohled do prázdné krypty. Foto: Jan Rybář

Koncem října se na pultech knihkupectví objevila „renesanční detektivka“ Čtvrtá kostka, která přináší alternativní vysvětlení toho, co se tehdy stalo. Autor, novinář Jan Rybář, šéfredaktor Travel Digest, na základě historických faktů buduje barvitý příběh, v něž se detektiv-aristokrat Jan Víta ze Rzavé vydává do kulis Prahy (zachycených věrně dle dobových popisů) a v napínavém thrilleru rozplétá dramatické záhady. Knihu vydal Knižní klub.

Vědci nejprve kryptu navrtali a spustili do ní sondu s miniaturní kamerou. Foto: Jan Rybář

Okamžik pravdy: rakev míří ven z krypty. Foto: Jan Rybář

Co se děje kolem Tychonovy smrti:

Hrob Tychona Braheho byl otevřen, stalo se tak na žádost dánských vědců.

Ti ji oficiálně zdůvodňují snahou „prozkoumat“ jeho ostatky v pražském Týnském chrámu. Lidé obeznámení s okolnostmi případu však připouštějí, že hlavní mise výzkumu je vskutku neobvyklá: potvrdit, či vyvrátit dohady, že slavný astronom zemřel na otravu rtutí. A že byl možná otráven. Dánský tým povede Jens Vellev z dánské Aarhuské univerzity.

Jde o příběh, který zní  jako napínavá detektivka, jen je zcela reálný – sami vědci v 90. letech přišli s podezřením, že Brahe mohl být otráven. Což je klíčová nuance celé záležitosti: nejsou to, jak si mnozí mohou myslet, novináři, kteří něco přikrašlují a nafukují. Dohady o jeho smrti přišly z vědeckých kruhů. A vědecké kruhy nyní chtějí zjistit, jak to vše bylo.

Proč exhumace:

Hrob Tychona Braheho byl poprvé otevřen v roce 1901, u příležitosti 300 let od jeho smrti. Experti tehdy z hrobky odebrali i zachovalé vzorky vlasů a vousů. Z nich se část dostala v 90. letech do Dánska.

Následovalo dvojí zkoumaní: První provedl profesor Bent Kempe z Ústavu soudní chemie Kodaňské univerzity, druhé Jan Pallon ze švédské Univerzity v Lundu.

 

Oba vědci užili jiné metody a zkoumali jiné vzorky, a i výsledky se tedy liší v řadě detailů: podle Kempeho se jedovatá rtuť dostala do jeho těla zhruba 11 až 12 dní před smrtí, Pallon vyčetl ze svých analýz, že silnou dávku jedu dostal asi 13 hodin před odchodem na onen svět. (Což někteří interpretují tak, že byl otráven nadvakrát.)

O smrti Tychona Braheho existuje zakořeněné, leč nepravdivá legenda, dle níž při slavnosti u císaře Rudolfa II. praskl močový měchýř – nechtěl se dle ní chovat neuctivě a vzdálit se předčasně od stolu. Jenže se to odehrálo jinak: nebylo to na Hradě a oním hostitelem byl vlivný aristokrat Petr Vok z Rožmberka. Proč se tehdy Brahe roznemohl, není jisté, vědci v 20. století nicméně z dobových svědectví usoudili, že necelých 14 dní po slavnosti (24. října 1601) zemřel na urémii, tedy selhání ledvin. Tu by, mimo jiné, mohla způsobit i otrava rtutí.

Proč rtuť?

Vědci tedy ve vzorcích vlasů a vousů objevili zvýšené koncentrace rtuti. Poslala opravdu astronoma na onen svět? Odpověď zní: nevíme. Avšak náznaky, že právě tato látka způsobila jeho smrt, jsou dosti silné. A jak se mu do těla mohla rtuť dostat? Varianty jsou v zásadě dvě. První: otrávil se sám a nechtěně, což není vůbec varianta přitažená za vlasy. Dodnes se totiž zachoval popis jeho léčivého lektvaru, který rtuť obsahoval. A je pravděpodobné, že by po něm v případě zdravotních obtíží sáhl.

Druhá varianta, zmiňovaná vědci, zní: vražda.

Brahe byl muž nesmírně vlivný a též byl aristokratem bouřlivé minulosti: v mládí přišel v souboji o špičku nosu, z rodného Dánska musel uprchnout po roztržce s panovnickým dvorem. Jistě měl i v Praze řadu nepřátel. A ledaskdo by se ho jistě rád zbavil.

I pokud to byla vražda, vraha již není možné vypátrat. Dohadů, kdo by to mohl být, je mnoho. Od jeho asistenta a následovníka Johannese Keplera po dánské vládní kruhy. Ale to vše jsou spekulace, žádný nezvratný důkaz o vině někoho z podezřelých neexistuje. A téměř jistě ani nikdy existovat nebude.

Anotace knihy:

Praha se probouzí do vlahého podzimního dne roku 1601, a jen pár vyvolených tuší, že se schyluje k jedné z největších bitev, která kdy byla v městě na Vltavou bojována. K bitvě s mocí lidského vědění. Kdo stojí za tajemnými vraždami? Kdo krade ze šlechtických sídel staré mapy? Co znamenají křišťálové kostky, které se objevují na místech zločinů? Kam sahá spiknutí, v němž proti sobě stojí síly nepoznané moci? Jakou roli v temné hře hraje císař Rudolf II. a jeho astronom Tycho Brahe?

Čtvrtá kostka přináší čtenářům napínavý příběh o víře v osud vepsaný ve hvězdách, naději na to jej změnit a lásce, která neváhá zabíjet.

 

Aktualizace: Poslední vývoj o smrti Tycha Brahe si můžete přečíst v článku: Tycho Brahe – konec spekulací

O autorovi:

 

Jan Rybář (* 1971) je český novinář, fotograf a autor několika knih. V roce 2004 získal hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo za fotografii Bolest Beslanu. O rok později vyšla jeho první reportážní kniha Historky z konce světa, která byla v roce 2009 v anketě časopisu GEO a serveru Hedvábná stezka zařazena mezi TOP 30 nejlepších česky psaných cestopisů všech dob. Po ní následovalo volné pokračování Válečníci, teroristé a jiní šílenci (2008). Nyní působí jako ředitel kreativní agentury Amaze.cz, která se mimo jiné specializuje na kurzy fotografování.

Další podrobnosti k „případu Brahe“:

www.tychobrahe.cz

www.ctvrtakostka.cz

www.janrybar.cz

Tags: , ,

No Comments

Vložit komentář