Bovec: cesta míru stopami války

Slovinský Bovec na řece Soča pod horou Rombon v Julských Alpách byl v jisté době plný našich krajanů. Jejich počty šly do stovek tisíců, ale nešlo tehdy o žádnou rekreaci. O tu jde naštěstí až v současné době.

Nalevo Rombon, dole Bovec. Foto: Shutterstock

Vzdušné, líbezné a  rozhodně všechno, jen ne nudné. Takové je město Bovec i přilehlá stejnojmenná oblast, jíž se přezdívá „perla Národního parku Triglav“. Vrchol, který dal parku jméno, se vypíná cca 30 km východním směrem odtud. O poznání blíže v opačném směru rachotí nejmohutnější slovinský vodopád Boka, jihovýchodně odtud se rozkládá největší slovinské vysokohorské jezero Krnsko. V dosahu máte i nejvyšší slovinský průsmyk Vršič nebo Mangartské sedlo, nejvyšší slovinskou horskou silnici, jež je bezpečná a vyhledávaná i pro pěší dopravu. Těžko odhadnout, jak dlouhou dobu byste tu museli strávit, abyste ozkoušeli vše, co zdejší kraj nabízí – od čistě adrenalinových zábav různých úrovní jako rafting, canyoning, zip-liny nebo hydrospeed přes výlety za rybařením, houbařením nebo do tradičních výroben sýrů až po relaxační bezcílné toulání po udržovaných cestách a pěšinách v úchvatných sceneriích Julských Alp. Ačkoli zrovna zde stojí za to odstranit ze slova „bezcílné“ jeho předponu. A jít cíleně.

Čas a příroda milosrdně hojí i ty nejhorší rány, takže byste – opět – na první pohled možná neřekli, že právě tudy vedla před sto lety první, a tudíž i nejexponovanější linie jedné z nejtěžších bojových front první světové války. Mezi lety 1915 až 1917 tu proběhlo dvanáct krutých bitev, v  nichž bojovaly stovky tisíc vojáků z Čech a Moravy a desítky tisíc jich tu i zůstaly. Celkem i s vojáky ostatních národů se tyto počty šplhají až k  jednomu milionu. Ale Čechů, Moravanů a Slezanů tu bylo nejvíc ze všech. Kolem hory Rombon tyčící se nad Bovcem jsou dodnes patrné zbytky zákopů, opevněných pozic, polních lazaretů a kavern, které kdysi vojáci uzpůsobili jako armádní úkryty.

Soča, již se přezdívá smaragdová řeka. Foto: Shutterstock

Na východním svahu Rombonu stojí u silnice k sedlu Predel hned dvě pevnosti. Dodnes v  původním stavu udržovaná Kluže, která sloužila jako obrana už proti tureckým nájezdům a za první války zůstala díky své poloze mimo dostřel italských děl neporušená – dnes je v ní velmi pěkně udělané muzeum první i druhé války, ale také okolní přírody.

Druhá pevnost stojí o kousek výše, na 60 metrů vysoké skále nad řekou Koritnica – Rakušané ji tu postavili až v roce 1906, propojili ji tunelem se spodní Kluží a vybavili ji veletěžkými houfnicemi z plzeňské Škodovky. Na začátku války prošla ostrým testem. Na rozdíl od Kluže schované za kopcem byla tzv. na ráně a  italská artilerie ji tak zanedlouho rozstřílela. Dnes z ní zbývají jen romanticky zarůstající ruiny, které jsou volně přístupné: po nerezovém žebříku můžete sestoupit do hlubin jejího nitra a podzemními chodbami dojít až k ústí střílen, z nichž je ojedinělý výhled do údolí.

Na „českou stopu“ tu kromě již zmíněných škodováckých houfnic můžete narazit i na místních vojenských hřbitovech. Jednak přímo u silnice nad Bovcem vedoucí k vojenským pevnostem pod Rombonem, ale také na hřbitově v obci Log pod Mangartom. Zde nejde jen o bezejmenné náhrobky – místnímu vojenskému hřbitovu dominuje sousoší od pražského sochaře Ladislava Kofránka, podle mnohých vůbec nejúchvatnější památník bojů na sočské frontě, kde vedle sebe v nadživotních velikostech stojí bosensko-hercegovský infanterista s fezem na hlavě a rakouský voják horské jednotky s typickou čepicí s pírky, přičemž oba hledí k vrcholu hory Rombon, kterou zde svorně bránili 29 měsíců až do průlomové dvanácté bitvy v roce 1917. Dnes se díky vytrvalé a záslužné práci nadace Pot Mira (Cesta míru) opět můžeme procházet a setkávat se tu jako potomci těch, kteří bojovali na obou stranách fronty.

Své první válečné zkušenosti tu nasbíral Erwin Rommel, později nechvalně známý jako Pouštní liška, Ernst Hemingway zde coby saniťák získal inspiraci pro román Sbohem, armádo!, v boji tu přišel o ruku fotograf Josef Sudek a byl zde i Josef Váchal, který své zážitky strohým, ale strhujícím způsobem popsal v knize Malíř na frontě.

Pevnost Kluže, která přečkala válku. Foto: Shutterstock

Letošní výroční akce:
Zlomová bitva u  Caporetta (dnešní Kobarid) probíhala na přelomu října a listopadu 1917. V rámci stoletého výročí proběhne již 17. září její rekonstrukce na hoře Kolovrat.
Více o dalších akcích viz www.potmiru.si.

Užitečné internetové tipy:
Vedle výše uvedené stránky doporučujeme nový rozcestník na www.dolina-soce.si pokrývající celou oblast, kudy prochází Cesta míru. Info o hlavním muzeu najdete na www.kobariski-muzej.si a vše ostatní potřebné týkající se cest, ubytování a aktivit na místě pak na www.slovenia.info.

Radek Kovanda

 

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář