Svatyně horolezců

Šestice italských muzeí Reinholda Messnera, zřejmě nejslavnějšího horolezce naší doby, je unikátním pohledem na historii vztahu mezi lidmi a horami.

Muzeum těží především z fantastické polohy. Foto: Eliška Rybář

Horolezectví je staré jako lidstvo samo, ostatně praktikoval ho kdokoliv, kdo vylezl na kopec či horu, aby měl lepší rozhled do dáli. V dávných dobách se lezlo kvůli lovu a dobývání území, z vědeckých i náboženských důvodů. Až začátkem devatenáctého století se zrodil alpinismus, který představuje horolezectví jako sport pro radost. Alpský styl lezení je typický minimální výbavou a malými skupinkami horolezců. Jeho neoddiskutovatelným králem je Reinhold Messner.

Mnozí se mylně domnívají, že je to Rakušák jako poleno, protože mluví jako Rakušák a vypadá jako Rakušák. Messner se ovšem narodil v Brixenu, který získala Itálie od Rakouska po první světové válce. Většina obyvatel tu mluví německy, takže je snadné zaměnit jednoho Tyroláka za jiného. Otec učil Reinholda lézt po horách už v útlém věku, a tak není divu, že byla v dospívání láska k cepínu a mačkám silnější než k učebnicím. Messner málem nedostudoval, protože zdolat další vrchol bylo důležitější než kdejaká seminární práce. Nakonec si sehnal zaměstnání jako učitel tělocviku a horský vůdce, což mu umožnilo půl týdne lézt a půl učit. O prázdninách pak jezdil na horské expedice a v roce 1970 se vydal na první osmitisícovku – Nanga Parbat.

Od tragédie k triumfu
První pokus o zdolání bájného Nanga Parbatu skončil tragicky. Reinhold spolu s mladším bratrem Güntherem sice vrchol zdolali, ale během návratu Günther zahynul a Reinhold také málem nepřežil. Ztratil šest prstů na noze a bratra, přičemž mu bylo dlouhé roky horolezeckou komunitou vyčítáno, že zbytečně riskoval. Křivda byla napravena až v roce 2005, kdy se našly úlomky kostí Günthera, které potvrdily Messnerovo svědectví o sestupu bezpečnější cestou.

Foto: Eliška Rybář

Od horolezectví to ovšem Reinholda neodradilo. Kvůli ztrátě prstů se mohl soustředit už jen na zdolávání nejvyšších vrcholů (na technicky obtížné lezení po skalách si bez prstů netroufl) a po ztrátě bratra a dalších kolegů se rozhodl, že bude lézt sólo nebo v co nejmenší skupince. Poté, co slezl několik osmitisícovek, začal se věnovat horolezectví na plný úvazek. V roce 1978 jako první na světě zdolal Mount Everest bez kyslíku a o dva roky později zvládl i sólový výstup. Jako první v roce 1986 zkompletoval všechny osmitisícovky a ve stejném roce měl na kontě jako jediný i nejvyšší vrcholy všech sedmi světadílů. A to všechno bez umělého kyslíku a dalších pomocníků.

Napsal desítky knih a od devadesátých let se věnoval dálkovým přechodům. Před třiceti lety si koupil jihotyrolský hrad Juval, kde přes léto žije a kde také postavil své první muzeum zasvěcené horám.

Šest nahlédnutí do Messnerovy duše
Postavit si hned šest svatostánků může leckomu připadat jako vyloženě narcistní projekt, ale muzea jsou opravdu v první řadě zasvěcena horám a lidem, nikoliv jen samotnému Messnerovi. To šesté a finální trůní na hoře Kronplatz. Je to mohutná betonová konstrukce vykukující ze zalesněného vršku, odkud je krásný výhled na Zillertalské Alpy, Dolomity u Lienzu a další majestátní vrcholy. Architektura od Zahy Hadid křiklavě kontrastuje s přírodními linkami, ale ať už jde o fantastickou vyhlídkovou plošinu, nebo obří prosklené plochy, které odrážejí okolní vrcholy, nelze nepodlehnout nutkání vytáhnout foťák.

Uvnitř je mnoho obrazů a skulptur slavných vrcholů, ale také výstavka horolezecké výbavy, která prezentuje její vývoj v průběhu mnoha dekád. Foto: Eliška Rybář

Muzeum na Kronplatzu je zasvěceno alpinismu – lezení pro radost. Už proto byste ho měli navštívit. A nemusíte mít ani fyzičku jako Messner, protože vás až k jeho branám vyveze lanovka. Pokud za ni chcete ušetřit, vyšplhejte autem přes průsmyk Furkelpass do prostřední stanice, odkud je cesta samozřejmě levnější. A kdo má fyzičku, ten si to může vyšlápnout, aby se tak trochu cítil jako horolezec. Vstupné je férových osm eur a uvnitř můžete další peníze utratit za suvenýry nebo nějakou tu Messnerovu knihu. Úžasné výhledy, fantastické malby hor a výstavka alpinistické výbavy jsou ale gratis, stejně jako dechberoucí pocit, že někdo postavil ultimativní horolezecké muzeum právě na místě, kde se potkávají rakouské Alpy a italské Dolomity.

Messnerova horská muzea:

1. Monte Rite
Muzeum věnované Dolomitům se nachází ve staré horské pevnosti, kousek od Cortiny d‘Ampezzo. Z té vyčnívají prosklené věže, nabízející snad nejúchvatnější výhled na Dolomity.

2. Ortles
Horská pevnost u průsmyku Stelvio je zasvěcena ledu a třem pólům – severnímu, jižnímu a východnímu (tak se přezdívá Everestu). Interiér vypadá jako ledovcová průrva.

3. Bruneck
Nádherně restaurovaný hrad ve stejnojmenné obci hostí muzeum, které oslavuje lid, který v horách žije nastálo. Nejde jen o šerpy, ale o všechny, kdo mají hory v srdci.

4. Juval
Messnerovo domácí muzeum (v létě na zámku Juval žije) obsahuje artefakty z jeho soukromých sbírek a věnuje se duchovní stránce hor a jejich neuchopitelnému kouzlu.

5. Firmian
Muzeum ve zrekonstruovaném hradě Sigmundskron je odkazem budoucím generacím. Popisuje tisíciletí trvající a proměňující se vztah mezi člověkem a horami.

Václav Rybář

 

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář