Nezapomněli jste na Okurku?

Kdysi oceňovaný i nenáviděný mrakodrap je dnes symbolem Londýna stejně jako Big Ben, London Bridge nebo London Eye. Developeři ho však hodlají zastavět kolem dokola. Navštivte ho, dokud je čas.

Okurka z dálky vypadá jako nádherně zakulacený mrakodrap. Okna jsou však z rovného skla a tvar dává budově její vnější skelet. Jediným zaobleným kusem skla je kopule. Foto: Shutterstock

Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem Gherkin alias Okurku viděl poprvé naživo. V roce 2006 jí byly teprve tři roky a Okurka byla nejen dominantou města, ale také internetových debat a nejrůznějších architektonických soutěží. Zatímco od odborníků získávala ceny, Londýňané jí nemohli přijít na chuť a nejradši by se v referendu rozhodli pro okamžité stržení budovy. Prý šlo o vulgární symbol, prosklenou „kulku“ nebo okurku (odtud přezdívka, v Londýně je zvykem novým mrakodrapům dávat jména – často ještě před jejich výstavbou), která ční z panoramatických
výhledů jako falický symbol, ne nepodobný černočernému brněnskému orloji. Z brněnské skulptury si dělají lidé legraci dodnes, vztah místních k Okurce se ovšem proměnil. Přijali ji za svou krátce po nadšených davech turistů a svůj názor na ni změnila i média, která si našla jiné terče v dalších chystaných mrakodrapech, nakonec vlastně začala prosklenou baňatou Okurku hájit a snad i obdivovat.

Tradiční Beef Wellington ze svíčkové s maštěnými bramborami drcenými vidličkou. Foto: Eliška Rybář

Ikonická budova mezitím třikrát změnila majitele. Původní švýcarský vlastník ji v roce 2007 prodal německo-anglickým majitelům za 630 milionů liber a vykázal čistý zisk 300 milionů. Jednoznačný důkaz toho, že Okurka se stala architektonickou legendou. Se změnou majitelů se zároveň otevřely dveře Okurky běžným smrtelníkům. Restauraci v předposledním a panoramatický bar v posledním patře totiž bylo poprvé možno pronajmout pro večírky a svatby – tyto prostory byly dříve dostupné jen nájemníkům, šlo o privilegium vyvažující astronomické částky, které tu firmy za pronájem kanceláří platily. Ani to ale zjevně nezabralo, protože v roce 2014 šla Okurka znovu s kůží na trh, tentokrát za rovných 700 milionů liber. Koupil ji brazilský miliardář, který o rok později otevřel restauraci i bar široké veřejnosti.

A protože Okurku již brzy ze všech stran obklíčí vyšší mrakodrapy s příhodnými názvy jako Vysílačka, Skalpel a Struhadlo, neváhali jsme ani minutu a do restaurace s parádním výhledem se vydali. Nečeká vás tu žádná vysokohorská přirážka, ceny jsou na Londýn překvapivě střízlivé a tříchodové menu pořídíte už za šedesát liber. V mém případě zahrnovalo pork pie, fish & chips a tradiční dort Victoria sandwich. Vše bylo servírováno s typickou britskou finesou a mírným nádechem aktuálních trendů, takže pork pie např. vypadal na první pohled jako plněný sendvič, resp. naplocho položený plátek rolády, přičemž tradiční fish & chips mělo černo-černou drobenku (jen barva, nikoliv příznak dlouhého pobytu na pánvi) jako ozdobu, nikoliv kabátek. Jídlo bylo vynikající, křehké a šťavnaté, fotogenické i syté.

Fantastický bar v nejvyšším patře. Výhled ale začínají štěpit další budovy a neúnavně pracující jeřáby.Foto: Eliška Rybář

V baru se pak můžete dorazit koktejlem a hlavně obdivovat výhled kolem dokola skrz prosklenou kopuli. Všimnete si, že po stranách už Okurku obklíčily věže jeřábů a nebude trvat dlouho a její prosklení sousedé z vyšší společnosti ji definitivně vymažou z londýnského panoramatu a srazí tím i přidanou hodnotu výhledu z jinak bezchybné restaurace. Tak tam jeďte, dokud je čas. Letenky do Londýna jsou z Prahy za hubičku, z Brna pak ještě levnější. A návštěva Okurky jistě nebude jedinou záminkou, kterou k návštěvě podzimního Londýna dokážete najít.

Václav Rybář

 

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář