Zlatou stezkou

Na Šumavě a v Českém lese stále existuje hustá síť polních a lesních stezek, která propojuje přírodní i kulturní zajímavosti této části České republiky. Promyšlený projekt Zlatá stezka (zlatoustezkou.cz) vám dodá impulz k poznávání tím nejpřirozenějším lidským pohybem – chůzí. Mohu doporučit část vedoucí Plzeňským krajem, protože v ní tvoří příroda, památky, divočina i neznámá místa vynikající koktejl.

Gloriet zvaný Klobouk leží uprostřed etapy mezi Kdyní a Domažlicemi. Někdy se ale vyplatí nespěchat a nespolykat všechny atraktivity, které vám Zlatá stezka nabízí. Někdy je dobré se i při chůzi zastavit a zbrzdit čas. Foto: Pavel Vondráček

Zlatá stezka vedoucí z Domažlic směrem na Kdyni je uprostřed léta skutečně zlatá. Obilí zezlátlo, luční byliny seschly, zežloutly a zdřevnatěly, balíky slámy a kotouče sena mají starozlatou barvu od slunce, které stojí vysoko nad česko-bavorským pomezím. Přívlastek Zlatá stezka (spíše soubor severo-jižních středověkých obchodních cest), která překračovala šumavské hvozdy a spojovala Čechy s Podunajím, nezískala díky slunci ani kvůli zlatu, které se po její trase nepřepravovalo, ale jako výraz mimořádné výnosnosti obchodu, který po ní probíhal. Hlavním artiklem byla sůl, které měly české země nedostatek. Ze solných ložisek ve východoalpské oblasti v Reichenhallu, Halleinu nebo Hallstattu se sůl přepravovala po řekách do bavorského Pasova a odtud na hřbetech soumarských koní po Zlaté stezce přes Šumavu do Čech. Kromě soli se z Pasova do Čech vozily drahé látky, jižní plody, koření a víno a opačným směrem hlavně obilí a dále chmel, med, vlna, kůže, pivo a další potraviny. Sůl však byla naprosto dominantní a nejdůležitější a možná právě zde vzniklo tvrzení, že sůl je nad zlato.

 

Etapa z Tachova do bavorského Bärnau. Tato etapa je ale fascinující tím, že většina z 20 km vede po trase skutečné středověké, Karlem IV. protežované tzv. Norimberské stezky. Spatříte na ní mimo jiné i originální brod přes Sklářský potok. Foto: Pavel Vondráček

V Domažlicích, z okna penzionu Konšelský šenk v ulici pod náměstím, je ráno slyšet kohoutí kokrhání, vokální souboj, kdo je ráno pánem pod sluncem. Půvabné západočeské město si stále uchovává venkovský charakter a na rozdíl od Prahy se nevylidňuje ani o víkendu, naopak místní zůstávají a město bez problému vstřebá i turisty. Domažlice jsou jedním z etapových měst projektu Zlatá stezka. Konkrétně etapy č. 11 z Kdyně do Domažlic a etapy č. 12 do Klenčí pod Čerchovem. Když se vydáte v pomyslném protisměru z Domažlic do Kdyně, objevíte rozkošný rozměr maloměsta – během deseti minut jste na šotolinové cestě, v chladivém úvozu, který vás vyvede nad město mezi pole a louky. Neprocházíte žádným přechodovým územím, žádnou periferií, nemíjíte tovární budovy ani skladové haly. Jen město a za jeho humny je okamžitý venkov. Chodský venkov, udržovaný a ozdobený kapličkami a křížky. Jemný štěrk a měkká hlína tvoří podklad pro vaše nohy, jaká to úleva od neosobního asfaltu, vzrostlé stromy, rozložité keře a kvetoucí byliny lemují stezku, pastva nejen pro včely, motýly a čmeláky, ale i pro městské oči navyklé na ostré hrany. Když se vzdalujete od Domažlic, zahustí se luxus dnešní doby, tedy prostor, ticho a bezpečí, do jednoho esenciálního zážitku. Obzor téměř nic neruší, žádné továrny, gigantická sídliště, stožáry s dráty ani dálniční obchvaty. Jen kontury Šumavy a Českého lesa a pod nimi líbezná krajina s rozptýlenou zelení.

Domažlice: obloukům, které podpírají stěny protilehlých domů, se říká prampouchy. Zlatá stezka vede z Domažlic do nitra Chodska. Foto: Pavel Vondráček

Domažlice: obloukům, které podpírají stěny protilehlých domů, se říká prampouchy. Zlatá stezka vede z Domažlic do nitra Chodska. Foto: Pavel Vondráček

Středověký dálkový obchod se dávno přesunul na železnice, silnice a dálnice, lidský chaos ze Zlaté stezky zmizel do měst a velkoměst, v krajině ale zůstalo jemné předivo cest, pěšin a stezek. Někde jsou pozůstatky obchodní sítě neviditelné, někde naopak překvapeně hledíme na svazky mohutných úvozových cest, většinou v lesních úsecích, na jiných místech se starý průběh cesty vyasfaltoval a jinde se překvapivě dochoval téměř nezměněný.

Pohled z Velkého Ostrého (1293 m) na Malý Ostrý (1266 m), který již leží v Bavorsku. Pro svou siluetu se hoře také lidově říká Prsa Matky Boží. Foto: Pavel Vondráček

Dnes se tedy můžete vydat po stopách historických cest a seznámit se s jedinečnou přírodou a unikátními pamětihodnostmi „Zelené střechy Evropy“. Na Šumavě, Chodsku a v krajině Českého lesa byly nově vyznačeny turistické trasy o celkové délce 631 km, které vznikly v rámci projektu Interreg a navazují na stejnojmennou síť ve východním Bavorsku (Goldsteig), s níž jsou propojeny třinácti přeshraničními cestami. Můžete putovat Jihočeským a Plzeňským krajem po trasách, které vedou po značených stezkách Klubu českých turistů a jsou vybaveny logem stezky, informačními tabulemi a odpočinkovými místy. Většinou vedou souběžně s hlavním hřebenem Šumavy a jen ty spojující se s Bavorskem do jisté míry kopírují průběh originálních středověkých cest. S čistým srdcem a rozumnou hlavou mohu doporučit zdánlivě méně atraktivní plzeňskou část, která začíná v Kašperských Horách na Šumavě a končí v Chodové Plané na Tachovsku. Důvod je prostý: méně lidí na cestách, příroda divočejší a kulturní a přírodní památky dosud málo mediálně promrskané, tedy šance na originální zážitek větší.

Téměř neznámý zámek Veselí u Janovic nad Úhlavou opravuje skupina dobrovolníků. Foto: Pavel Vondráček

Etapa z Domažlic do Kdyně se vine historickým Chodskem, šlapete po starých klikatících se cestách, míjíte louky, překračujete potoky, procházíte lesíky a těsně před Koutem na Šumavě, na vrcholu kopce zvaného Kolébka, spatříte pozoruhodnou stavbu, gloriet zvaný Klobouk. Dnešní podoba altánu pochází z roku 2007, kdy byl rekonstruován a slouží jako příjemné místo k zastavení. Od Klobouku je nádherný výhled na zalesněný vrch Korábu s typickou siluetou jeho rozhledny, na kopec s hradem Rýzmberk, na panoráma Všerubské vrchoviny a vrcholy Šumavy. A samozřejmě také na celé malebné Chodsko.

Pramenitá šumavská voda – kolega Kovanda nepije nic jiného a je zdravý jako řípa. Foto: Pavel Vondráček

Nepravdivá legenda přisuzuje holému návrší zajímavý příběh. Vypráví se, že právě zde ztratil roku 1431 kardinál Giuliano Cesarini, prchající z husity rozehnané křížové výpravy z Domažlic, svoje listiny, zlatý kříž a svůj kardinálský klobouk. Skutečnost je mnohem prostší. Gloriet byl součástí cesty se stromořadím, která vystupovala přímo ze středu nádvoří koutského zámečku. Pravděpodobně jej nechal postavit majitel zdejšího panství Jan Filip František Josef Stadion v roce 1824, kdy probíhaly rozsáhlé úpravy okolí zámečku. Jednalo se
tak o drobnou romantickou stavbu, která měla oživit parkově upravenou krajinu a dopřát nejen šlechtě odpočinek s pěkným výhledem na celé Chodsko. Dřevěné konstrukce glorietu v roce 1973 při opravách shořely, dnes tak můžeme obdivovat jen novodobou repliku.

Na konci horské etapy z Nýrska na Ostrý kdosi moudrý postavil hospodu a v ní postavil pípu a pod ní dal sklenice a... je dobře. Foto: Pavel Vondráček

Na konci horské etapy z Nýrska na Ostrý kdosi moudrý postavil hospodu a v ní postavil pípu a pod ní dal sklenice a… je dobře. Foto: Pavel Vondráček

Pořídil jsem pár fotek a začal jsem sestupovat z kopce dolů, směr Koutský pivovar, kde se dá koupit pivo přímo od sládka. Polní cesta byla lemována kvetoucím plevelem, úvoz hučel zvukem tisíců včel, přes cesty přeběhl zajíc, vzduch se chvěl teplem a já jsem se zastavil a pomyslel si: vždyť nikam nespěcháš, vždyť nepolykáš kilometry, vždyť nemusíš dojít vždy do cíle. Cíl je přece tady a teď. Vrátil jsem se ke Klobouku, sedl si do trávy, schoval foťák, vypnul mobil, vytáhl blok a Klobouk si namaloval a tak jsem si jej hluboce vtiskl do paměti. Moji teriéři běhali kolem, váleli se v trávě, čas se zastavil, stejně jako se u mne zastavil velorex, s jehož řidičem jsem moudře pohovořil, a nakonec jsem pomohl, jako v nějaké laciné pohádce, staré paní s kárkou plnou roští. Jsou to příběhy a drobné okamžiky všedního dne, které nezažijete, když budete jezdit na kole, když budete řídit auto, které nepoznáte, když budete na jednom místě. Americký filozof a esejista Henry David Thoreau již před více než 150 lety ve své knize Chůze varuje před vzdalováním se přírodě a upřednostňováním pohodlí za každou cenu. Z tohoto pohledu je projekt Zlatá stezka (zlatoustezkou.cz) jedním z nejlepších a  nejpromyšlenějších projektů, který stojí na vlastní nohy vyzkoušet. I přesto, že do cíle etapy jako já nikdy nedojdete.

Pavel Vondráček

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář