Největší žijící organismy na světě musíte hledat v lese. Jsou to stromy a ty, o kterých je řeč, pamatují pád Římské říše. Kupříkladu nejmohutnější z nich, který dostal přízvisko Generál Sherman, tu stojí už více než 2100 let. Najdete ho v chráněné přírodní rezervaci Sequoia Park.
Strom generála Shermana obléhá zdaleka nejvíc lidí také proto, že je snadno dostupný. Člověk totiž může zajet autem prakticky až k němu. Využili jsme toho i my a nechali auto na nedalekém parkovišti. Na místo jsme se pak proplétali špalírem lidí, kteří se vraceli po úzké vyasfaltované cestičce ke svému autobusu. Kdosi se ptal, kolik že vlastně strom váží, ale nikdo mu nebyl schopen dát uspokojivou odpověď. Podle oficiálních odhadů by měl strom, tyčící se do výšky 83,8 metru, vážit zhruba 1,2 milionu kilogramů. Generál Sherman dál mohutní a každý rok prý vyprodukuje tolik dřeva, že by to samo o sobě vydalo na strom vysoký 18 metrů (o průměru 30 centimetrů).
Vyděšený Smrťák
Stojím před gigantem, jehož obvod činí úctyhodných 31 metrů, a přemýšlím o tom, co všechno pamatuje. Rozhlížím se kolem sebe a pozoruji lidi, kteří se fotí u jeho kmene. Před stovkami let tu byl klid. Pak se objevili první lidé. Ti první se před obry skláněli v posvátné úctě. Bílí osadníci, kteří přišli po nich, s sebou přitáhli sekery a pily. Několik sekvojí pokáceli a prastaré dřevo použili mimo jiné ve vinicích nebo k výrobě tužek. Najednou si všimnu vyhublé postavy v černém s kovbojským kloboukem a hlavou skloněnou k zemi. Jakoby přicházela Smrt. Houpavou chůzí se zvolna blíží ke gigantickému stromu. Asi metr od skupinky fotících se lidí se Smrťák zastavuje a pomalu zvedá hlavu. Náhle spatří strom a v úžasu hekne. Ten spontánní děs doprovázející jeho ohromení z něj najednou udělá zase člověka. Vzápětí se v jeho ruce něco blýskne, ale kosa to není. Kovboj jen vytáhl z kapsy digitální fotoaparát. Několikrát zmačkl spoušť, pak znovu sklonil hlavu a šel dál.
I kdyby to nakonec byla Smrt, byla by to výmluvná scéna, protože na Generála Shermana si ještě nějakou dobu bude muset počkat. Strom je jedním z těch, které mají zdravý kořínek a nejsou nijak zásadně poškozené požárem. Ačkoliv, stačí jeden oheň a všechno může být jinak, protože stejně jako ostatní sekvoje, i majestátní Generál k požárům inklinuje. Jedině s jejich pomocí totiž uvolní ze šišek semena.
Stromy jakoby oheň přitahovaly. Není proto divu, že je jejich měkká a tlustá, světle hnědá kůra na mnoha místech ohořelá. Leckdy nemusel ani udeřit blesk, stačilo slunce, které vysušuje zemi na troud. V poslední době pak zakládá požáry člověk, a to úmyslně. Nechce přitom přírodě ublížit, ale naopak jí pomoct. Požáry jsou tu v létě na denním pořádku, jenže když se jim předejde tím, že se vysušená země spálí, přičemž profesionálové kontrolují, aby oheň zůstal za určitou hranicí, jsou škody minimální. Hasiče, nebo v tomto případě přesněji požárníky, můžete během jednoho dne potkat hned na několika místech. Dostatečně daleko od lokality, v níž právě zasahují, umisťují cedule nabádající návštěvníky parku, aby si dávali pozor, s dodatkem, že jde o uměle založený a kontrolovaný požár, který nemusejí hlásit.
Řada lidí se spokojí jen s pohledem na Generála Shermana. Za vidění přitom stojí i další stromy, pojmenované podobně, vesměs podle významných postav z americké historie. Leccos naznačuje už pohled do mapy, na níž člověk objeví Sněmovnu i Senát. Důstojní obři tam nehnutě postávají a nejeví sebemenší zájem o to, co se děje kdesi dole pod nimi. O kus dál se o své místo na slunci perou menší sekvoje, kupříkladu na místě padlého giganta, který ležíc obnažil své mělké kořeny. Sekvoje mají sice mohutný kmen, ale jejich četné kořeny moc hluboko do země nejdou.
Procházku lesem jsme zakončili výšlapem na mohutný skalní monolit Moro Rock, z jehož vrcholu je úchvatný rozhled. Nahoře nás uvítala žena v klobouku a v uniformě správce parku. Ráno se prý rozhodla navštívit lesy na západě, kde ještě nikdy nebyla, a teď se jí zachtělo se na park podívat z ptačí perspektivy. Prohlížel jsem si tu ženu menší a zavalité postavy, kterou jsem zprvu trochu litoval, a záviděl jsem jí její schopnost dívat se kolem sebe. Věděla toho hodně nejen o zdejší flóře a fauně, dokázala rovněž poutavě popsat i skalní útvary a stromy, které cestou viděla. K tomu, aby člověk prošel alespoň část toho, co ona, potřebuje mnohem víc, než jen dva dny, které jsme měli my. I ty však stály za to.
Stručná fakta
Sequoia Park byl založen roku 1890 a je nejstarší státem chráněnou přírodní rezervací v Kalifornii, po Yellowstonu pak druhou nejstarší na území Spojených států. Na ploše o rozloze 865 tisíc akrů, která zahrnuje ještě sousední park Kings Canyon, se vyskytuje více než 1200 druhů rostlin a 260 druhů živočichů. Největšími zástupci zdejší fauny jsou medvěd a horská puma. Lidé do parku jezdí nejen za obřími stromy, ale i rybařit a v zimě běhat na lyžích. Pro milovníky pěších túr je tu k dispozici neuvěřitelných 800 mil (více než 1200 km) značených cest. Ve zdejších kempech je k dispozici celkem 1200 míst. Za vjezd do parku se platí 10 dolarů, za noc v kempu v průměru dalších 18 dolarů.
