Podle prastaré legendy žil kdysi v údolí Yosemite kmen ptačích lidí. Jednoho dne se jeden z nich se vypravil do světa, ale daleko nedošel. U jezera Mono Lake se totiž zamiloval do indiánské dívky Tesaiyac. Po svatbě se rozhodli vrátit do Yosemite. Cestou se ale začali hádat.
Tesaiyac se v údolí nelíbilo a chtěla zpátky. Muž byl proti a řekl, že mu u Mono Lake chybějí stromy a že tam proto nemůže žít. Tesaiyac navrhla, že si s sebou z Yosemite vezme semínka a stromy pak doma u jezera zasadí, ale muž o návratu k Mono Lake nechtěl ani slyšet. Zoufalá Indiánka se nakonec rozhodla, že mu uteče. Muž ji pronásledoval a křičel na ni. Za to, že do údolí vnesli svár, se oba proměnili v kámen.
Prchající Tesaiyac zvěčňuje dnešní Half Dome. Indiánka v poslední chvíli zalitovala hádky a rozplakala se. Její pláč dal vzniknout jezeru Mirror Lake. Na obřím monolitu, který je dominantou yosemitského údolí, jsou dodnes patrné stopy po jejím pláči. A když se člověk na skálu zadívá pozorně, zjistí, že nese rys typický pro Indiány z kmene Mono, a sice vlasy svázané do uzlu.
Tolik legenda. Geologové jsou při zmínce o monolitu stručnější. Vznikl prý před nějakými 87 milióny let při procesech, které provázely tření a zlom zemských desek. Pod povrchem tehdy žhnula láva, která za obrovského tlaku pomalu chladla a tvořila obří jednolité masy kamene. Současnou podobu jim daly ledovce, které údolí zaplavily zhruba před miliónem let. Poslední z nich roztál teprve před necelými 15 000 lety. Half Dome je sice nejvyšší, ale rozhodně ne největší monolit v yosemitském národním parku. Primát drží slavnější El Capitan, který by měl být současně největším kusem žuly na světě.
Oba monolity jsou dnes vyhledávaným cílem většiny návštěvníků parku. Vystoupit se přitom dá jen na Half Dome, El Capitan, byť nižší, nelze dobýt bez horolezeckého vybavení. Cesta na vrchol je náročná a zabere minimálně dva nebo tři dny. Na hladké stěně lze proto večer co večer spatřit zavěšené spacáky, z nichž se už brzy ráno vyklubou miniaturní postavičky a rozcvičují se před celodenním lezením.
Výstup po hladké skále
Na Half Dome, k očím plačící zkamenělé Indiánky, vede schůdnější cesta, nutno ale podotknout, že ani ta není nijak snadná. Začíná v malebném údolí Yosemite a stoupá lesem až k vodopádům Nevada Falls. Lesy v údolí tvoří převážně mohutné jehličnaté stromy, kterým Američané říkají red wood. Jak cesta stoupá, stromů i trávy ubývá. Stroužky všudypřítomné vody obnažují barevné žulové masivy, na nichž nemá šanci se uchytit cokoli živého. Zeleno je až u vodopádů podél řeky s průzračně čistou vodou, na jejímž dně tleje nespočet kmenů. Zdejší faunu dlouho zastupují jen veverky, v řece se občas mihne pstruh. V poslední době lze ale na cestě narazit i na medvěda. V yosemitském parku žije v současnosti kolem pěti set černých medvědů a přestože se zpravidla lidem vyhýbají, někteří už si na ně zvykli.
Samostatnou kapitolou parku jsou vodopády. Je jich nespočet a největšímu z nich patří ve světovém žebříčku páté místo. Yosemite Falls předčí výškou, z níž padají, jen vodopády ve Venezuele, Jihoafrické republice a v Norsku. Za bližší pohled stojí i Nevada Falls na cestě na Half Dome. Žulová deska, na kterou člověk vstoupí, se náhle zlomí a pod ní zeje hluboká propast. Dojem ještě umocňuje burácející voda a duha, která se nad vodopádem tetelí v mlžném oparu.
Cesta na Half Dome pokračuje lesem, který prořídl po nedávném požáru. Správa parku už několik let zakládá požáry uměle, aby předešla těm mnohem ničivějším přírodním. Občas jim ale zabránit nelze. Každý nekontrolovaný požár pak v parku napáchá velké škody.
Břehy řeky lemují sytě zelené louky, z nedalekých lesů, v nichž převažuje kleč, ale sálá sucho. Cesta příkře stoupá a z písku a nánosů znovu začínají vyčnívat obří žulové balvany. Člověk se po určité době octne v království kamene, všude kolem něj je pusto jak v obřím mauzoleu. Veselejší obrázek se mu naskytne až při pohledu do údolí, které jako by ho vracelo odněkud z cizí planety zpátky na Zem. Pohled z vrcholu je skutečně okouzlující. Možná i díky tomu, kolik se v člověku náhle nahromadí adrenalinu. Na vrchol totiž vede příkrá a nebezpečná cesta. Lidé stoupají po hladkém kameni v úhlu téměř 90 stupňů. Přidržují se přitom jen železného lana. Při pohledu dolů se jim potí ruce, někteří z nich to nakonec vzdají a vracejí se.
Nahoře fučí silný vítr, který pomalu obrušuje obří kamenné desky. Tu a tam na nich posedávají lidé a vyčerpaně se rozhlížejí kolem sebe. Pro řadu z nich byl výstup na vrchol životní výkon, všichni se ale shodnou na tom, že to za to stálo. Kdosi zmiňuje indiánskou legendu a mě napadá, že je tohle údolí nejspíš celé zakleté. Jak jinak si vysvětlit, že sem každoročně přijíždějí více než čtyři milióny lidí z celého světa?
Stručná fakta
Národní park Yosemite leží v Kalifornii, nejbližším velkým městem je kalifornská metropole Sacramento (283 km, zhuba čtyři hodiny jízdy); o několik desítek kilometrů dál leží San Francisco s mezinárodním letištěm. Do parku se dostanete i hromadnou dopravou (vlakem a autobusem), víc informací najdete na www.amtrak.com U bran parku zaplatíte 20 dolarů (za auto). Plánujete-li v parku strávit noc (v sezóně od dubna do září), potřebujete rezervaci. Stačí napsat na http://reservations.nps.gov
