Že se do Nevady jezdí za ruletou a hracími automaty, ví kde kdo. Méně už to, že za hazardem nemusíte do kasina nebo do herny. Hrací automaty najdete i na letišti. Popravdě, najdete je všude. Stejně jako provizorní kaple, v nichž vás během několika minut oddají.
Nikoho přitom nezajímá, kdo jste. Leckde mají otevřeno čtyřiadvacet hodin denně a nijak jim nevadí, že o sobě nevíte. Stačí, udržíte-li se na nohou a vypravíte-li ze sebe nějaké to slovo. Ráno se pak probudíte v hotelovém pokoji s kocovinou a snubním prstýnkem.
Všechno je obchod, i když se mi majitel jedné z mnoha kaplí v Renu snažil namluvit něco jiného. „Svatba je posvátný obřad. Tradici započal Bůh, když oddal Adama a Evu,“ jal se mi vysvětlovat v kanceláři své Love Wedding Chapel tenhle podsaditý chlapík v džínách a flanelové košili. Před nedávnem si otevřel ještě jednu kapli v nedalekém hotelu. Obchody jdou zřejmě dobře. „Teď máme tak tři, nebo čtyři svatby do týdne, v sezóně je to lepší,“ krčí rameny. „Ale nestěžuju si,“ dodává s úsměvem a otevírá dveře obřadní místnosti. Je velká jako obývací pokoj, v oknech ozdobné závěsy a vpředu malý pultík se svícnem. Vedle něj stojí dva obří bílé květináče. Jinak nic, až na pár židlí pro svědky. „Lidé ani víc nechtějí. Za příplatek sem samozřejmě můžeme nechat dopravit květiny a další věci, co si kdo přeje,“ ujišťuje mě se spikleneckým úsměvem reverend a mě napadá, že by mi byl schopen na místě dohodit nevěstu a bleskově nás oddat.
Všechno, co je k tomu potřeba, totiž na místě půjčuje nebo prodává. Pro jistotu ho ubezpečuju, že nám na ženění ještě dost času. Naoko nevěřícně vytřeští oči. Prý měl za to, že jsem už dávno ženatý. Nevadí, sňatek lze uzavřít v jakémkoliv věku, mávne rukou reverend. Nedávno prý oddával pár, který žil na hromádce dlouhých dvaadvacet let a splodil za tu dobu tři děti. A znovu káže o posvátném obřadu. Sem tam svůj projev prošpikuje informacemi o cenách, o tom, jak je výhodné, když si v předstihu zamluvím jednu z jeho kaplí. Nemám sílu opakovat, že o to teď nestojím, a tak se s ním loučím a beru nohy na ramena.
Jiný kraj, jiný mrav
V Nevadě se na manželství vztahují trochu jiné zákony, než v ostatních státech unie. Jak mi řekla majitelka jednoho z největších podniků ve městě s názvem Arch of Reno Kathy Allenová, spousta jejích klientů jsou díky tomu nezletilí, nebo nelegální přistěhovalci. „Jednou jsme tu oddávali šestnáctiletou holku s asi o dva roky starším klukem. Ta holka byla navíc těhotná,“ zavzpomínala Allenová, když mě provázela svými dvěma kaplemi. Oba byli nezletilí a museli tedy přijít v doprovodu rodičů. V jiných státech by ovšem nebylo možné ani to. Někde by jim navíc hrozil trest za to, že se spolu vyspali.
Napadá mě, že je asi mnohem lepší je v takovém případě oddat. Už proto mají tyhle legrační kapličky smysl. Vzniknout mohly jen díky poptávce a jen na ní záleží, jestli se udrží, případně jestli se tenhle druh podnikání bude dál rozrůstat.
V tom ostatně spočívá kouzlo celé Ameriky. Je jakýmsi tavícím kotlem, v němž vznikají ty nejbláznivější věci, jaké mohou člověka napadnout. Řada z nich se neuchytí, některé ale zakoření a časem je dokonce přejmou i Evropané, přestože nad nimi dlouho nevěřícně kroutili hlavami. Ve finále je jen na nás, jestli se necháme svést. Důležité je mít možnost volby, veškeré důsledky už musíme přičítat sami sobě, ne Americe.
Stručná fakta:
Reno leží v Nevadě, poblíž hranic s Kalifornií a nedaleko jezera Tahoe. Podobně jako Las Vegas je oblíbenou destinací gamblerů všeho druhu. Spousta z nich sem příletá na víkend i z Kanady.
