Jste na horách a všude kolem vás je bílo. Až potud je to v pořádku, pokud by to, po čem chodíte, byl sníh a ne sůl. Vítejte na bolívijské Salar de Uyuni, největší solné pláni na světě.
Vzpomínáte na Havranpírka a spol. z filmů Osada Havranů a Volání rodu? Sůl v pravěku vyvažovali zlatem – podobně jako příkladně svědomitá Maruška z pohádky Byl jednou jeden král. Kdyby to platilo dodnes, patřila by Bolívie k nejbohatším státům světa. Celý jihozápad země je totiž ze soli. Obří solná pláň, která zabírá plochu více než 12 000 kilometrů čtverečních je prý pozůstatkem prehistorického slaného jezera zvaného Lago Minchín (jsou i tací, kteří v souvislosti s rozlohou mluví o kontinentálním moři). Dnes se tomu tady říká Salar de Uyuni – podle městečka, které je jakýmsi správním centrem celé oblasti.
Zdejší bílé altiplano leží 3653 metrů nad mořem a je to znát (frišno je tu i když právě svítí slunce). V létě, které je v Bolívii ve znamení období dešťů, si slunce moc neužijete. Solná pláň se naplní několika centimetry vody a připomíná obří zrcadlo. V zimě vykoukne slunce a vybělí pláně tak, že až člověka přechází zrak.
K nejbizarnějším místům téhle bizarní krajiny patří Isla de los Pescadores (Ostrov rybářů), který je doslova obsypaný obřími kaktusy – největší z nich dosahují v průměru šesti až sedmi metrů (nejstarší z nich tu prý trčí už dvě tisíciletí).
Sůl tu těží jen Bolívijci. A jen tak ji nevytěží – dodnes totiž si totiž pomáhají výhradně rukama. Shrabou sůl na hromady a nechají ji vysychat na slunci. Pak ji velmi jednoduchým způsobem zbaví kamínků a nečistot, nadrtí ji a přesypou do papírových pytlíků, které dodávají na trh a do obchodů. Pláně jsou bez života, pár vesniček najdete až na úpatí hor. Lidé si tu staví vesměs nízké, podlouhlé domky z nepálených cihel. Večer, když začne rtuť teploměru klesat hluboko pod nulu, z komínů stoupají obláčky aromatického kouře z llarety, což je jakási zvláštní směsice keře a mechu (tvrdá jako kámen), která tu roste a jíž se dá topit. Lidé s ní šetří, protože jí není moc – v noci se pak choulí pod několik vrstev těžkých pokrývek.
STRUČNÁ FAKTA
Salar de Uyuni najdete na jihozápadě Bolívie. Do Uyuni se nejsnáz dostanete autobusem z La Pazu (cesta trvá 11 až 14 hodin, podle toho, jakou společnost zvolíte). Připravte se na to, že jsou tu jen prašné cesty (žádný asfalt). Přijet můžete i z Chile – autobus z chilské Calamy vyjíždí dvakrát týdně o půlnoci (cesta trvá nějakých 11 až 12 hodin a autobus bývá plný bolívijských trhovců a trhovkyň).
Na solné pláně Salar de Uyuni je nejlepší se vypravit s nějakou ze zdejších agentur (v současnosti jich tu operuje několik desítek). Klasický tří až čtyřdenní okruh vás přijde přinejmenším na 75 dolarů (v ceně je cesta terénním autem, ubytování a jídlo). Mějte na paměti, že se po většinu té doby kodrcáte v džípu po prašných cestách – stojí to za to, pokud ale takový způsob cestování hůř snášíte, dejte raději přednost okruhu na den nebo dva.