Za sedmi divy světa: Mauzoleum v Halikarnassu

Za pátým divem světa se vrátíme zpátky do Malé Asie – do někdejšího řeckého města Halikarnass. Jeho ruiny dnes najdete na území Turecka, stejně jako rozvaliny Efesu. Tady kdysi stával pompézní náhrobek – mauzoleum, které dalo jméno všem mauzoleím.

Mauzoleum v Halikarnassu

Takhle to v Halikarnassu vypadá dnes (tedy pardon, v Bodrumu). Místo, kde stávalo mauzoleum

Halikarnass (původně Halikarnassos) byl nejjižnější řeckou kolonií v Malé Asii. Dnes jej najdete na mapě jako Bodrum. Na rozdíl od Efesu (který připomínají už jen ruiny) toto město žije – i když jako nepříliš významný turecký přístav, odříznutý od zázemí lesnatými horami. Na jihovýchodě města stojí mohutný nízký kamenný hrad, který tu počátkem 15. století vybudovali rhodští rytíři. Nazvali jej Petronium (na počest svatého Petra) a zkomolením tohoto jména nejspíš vznikl současný název města – Bodrum.

Z antických staveb Řeků se dodnes zachovalo jen několik zbytků. Na severovýchodních svazích nad Bodrumem se tyčí dórské sloupy z velkolepé vstupní haly někdejšího chrámu boha války Area. Na vršku přímo nad městem najdete rozvaliny halikarnasského divadla. Odtamtud je nádherný výhled na celé městečko – je obklopeno hradbami, jejichž základy pocházejí už z dob, než do této oblasti vpadli Peršané (v polovině 6. století před naším letopočtem). Na severozápadě hradby přerušuje brána zvaná turecky Gümüsli-kapu, jejíž věže nelze přehlédnout.

Hrobka, která konkurovala pyramidám

Mauzoleum stávalo kdysi dole v centru města, ale dnes už ho tam nenajdete. Dochovala se alespoň jeho výzdoba (přesněji to, co z ní zbylo) – díky Britovi Charlesi Thomasi Newtonovi, který torza soch a reliéfů v devatenáctém století nechal dopravit do Londýna.

Mauzoleum v Halikarnassu

Mauzoleum v představách malíře ze 16. století

Mauzoleum nechala vybudovat královna Artemísia pro svého zemřelého manžela Maussóllosa. Ve své době to byl po pyramidách bezpečně největší náhrobek na světě – a nešlo přitom jen o horu kamení.

Artemísia prý pro svého manžela tak truchlila, že „jej nechala spálit na hranici, jeho zpopelněné kosti pak dala rozdrtit na prášek, smíchala je s voňavkami, přidala vody a potom vypila,“ jak napsal Říman Plinius („protože toužila stát se živým náhrobkem Maussóllovým,“ dodává jeho krajan Valerius Maximus). Ať už to bylo jakkoliv, faktem je, že k uctění jeho památky nechala zbudovat monumentální hrobku, která se řadila k sedmi divům starověkého světa.

A jak mauzoleum vypadalo? Základem celé stavby byl prý „obrovský podstavec z prokonnéského mramoru“. Ve skutečnosti byl mramorem pouze obložen; jeho jádro tvořil masivní kvádr z nepálených cihel. Údaje o jeho rozměrech se liší – nanejvýš měl však 66 krát 70 krát 30 metrů. Další popis mauzolea je už konkrétnější – na podstavci stál náhrobní chrám obklopený šestatřiceti sloupy, které nesly střechu v podobě čtyřiadvacetis tupňové pyramidy. Mezi sloupy byla bohatá sochařská výzdoba, a úlomky mramorových lvů a mytologických postav, které tu byly před dvěma stoletími nalezeny, svědčí o tom, že na ní pracovali největší umělci. Vrchol pyramidy byl ukončen plošinou, na které se tyčilo sousoší zobrazující Maussólla a Artemísii na voze se čtyřpřežím. Celková výška od základu po vrchol sousoší měřila – podle Plinia a dalších – 46 metrů.

Mauzoleum přetrvalo stovky let, ale ve třináctém století jej poškodilo zemětřesení a v patnáctém bylo definitivně zničeno. Padlo za oběť rhodským rytířům, kteří jej nechali rozebrat na stavební materiál. Dochované sochy a artefakty najdete dnes v Britském muzeu v Londýně (včetně soch Maussólla a Artemísie).

Užitečné odkazy:

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář