Narodil se tu Bedřich Smetana a žil tu Josef Váchal. Prvně jmenovaný se dočkal uznání ještě za života, Váchala objevily až pozdější generace. Zájem o jeho osobu do jisté míry odrážel stav domu, který Váchal vyzdobil svými démony a ďáblíky – Portmoneum.
Nebýt vydavatelství Paseka, které dům začátkem devadesátých let odkoupilo od Národní galerie v Praze, asi by tu už Portmoneum nebylo. Nízký domek kdysi patřil Váchalovu příteli Josefu Portmanovi a po jeho smrti už jen chátral. Vraťme se ale na začátek. Co je to vlastně Portmoneum?
Josef Váchal byl svérázná osobnost – vynikal především jako grafik a řezbář. Byl to vpravdě renesanční člověk, neboť vedle toho ještě psal a studoval filozofii a theologii. Knihy nejen hltal, ale i vlastnoručně vyráběl. Chápal je jako svébytný umělecký artefakt a vydával je na ručně dělaném papíru v nákladu jeden až dvacet výtisků.
Ve dvacátých letech se naň obrátil Portman, aby muvymaloval a vyzdobil dům – práce obnášela i vyřezání nábytku. Nakonec „vyšperkoval“ jen dvě místnosti, ale i to stojí za vidění. Na člověka padne po vstupu do nich úzkost – všude se to hemží čerty a démony, kteří koulí očima a plazí jazyk. Na první pohled nesourodá směsice námětů a malířských stylů má však svou vnitřní logiku (srozumitelnou těm, kteří jsou obeznámeni s celým Váchalovým dílem, především s jeho životními postoji a názory na umění).
Originální je i už zmiňovaný nábytek – vyřezávaní démoni na vás vykukují odevšad, ze židlí i ze sloupků postele. Těžko říct, jak si to vlastně Portman představoval, jisté je, že Váchal dílo nedokončil (říká se, že se prý s Portmanem nepohodl). Faktem nicméně je, že originální výzdoba přežila až do dnešních časů. Ačkoliv, scházelo málo a nemuselo to tak být. Ne snad proto, že by se Portman rozhodl démony přemalovat, ale kvůli liknavosti státu, přesněji Národní galerie, do jejíhož majetku dům v pozdějších letech přešel. Začátkem 90. let jej naštěstí odkoupilo už zmiňované litomyšlské nakladatelství a nechalo jej zrestaurovat. V létě roku 1993 jej pak zpřístupnilo veřejnosti – nazvalo jej Portmoneum, jak jej pojmenoval Váchal v roce 1924 ve svém Krvavém románu.
Portmoneum alias Muzeum Josefa Váchala má (bohužel) otevřeno jen od května do září. Do Litomyšle se ale vypravte i tak. Je jakousi vstupní branou do kopců Českomoravské vrchoviny – nedaleko najdete například skalní město zvané Toulovcovy maštale (poblíž Proseče; kdysi tu prý přežívala banda loupeživého rytíře Toulovce). Za vidění stojí i litomyšlský zámek, který byl v roce 1999 zařazen na seznam chráněných památek UNESCO.
STRUČNÁ FAKTA:
Litomyšl leží ve Východních Čechách v okrese Svitavy. Nejpohodlnější je vypravit se tam autem, do Litomyšle však jezdí i autobus a vlak (přestupujete v České Třebové, Pardubicích – na autobus –, nebo v Chocni). Počítejte tak s dvěma a půl hodinami cesty.
Užitečné odkazy:
- www.litomysl.cz – oficiální stránky města Litomyšl