Jsou místa, která dělá zajímavými nejen příroda, ale i historie. Zvlášť ta, která leží v těžko přístupných či zcela nehostinných koutech světa. Naše fantazie pracuje na plné obrátky — například v takovém dřevařském městečku Port Craig.
Najdete ho na jihu Jižního ostrova Nového Zélandu. Přesněji řečeno našli byste jej tam, protože se z něj do dnešních časů zachovala už jen jediná budova – škola. Celá oblast je součástí národního parku Fiordland, který patří k nejdivočejším oblastem Nového Zélandu.
Do oblasti zajížděly zprvu jen lodě rybářů, ale pak to tu objevili dřevaři. Začátkem dvacátého století se tu rozhodla otevřít pilu společnost Marlborough Timber Company. Bylo to ale natolik stranou veškerého tehdejšího osídlení, že bylo nutné tu vybudovat i zázemí – osadu se vším všudy. Lidé se tu s přírodou rvali doslova o každý kousek země. Černobílé fotografie přístavu Port Craig zobrazují nejčastěji shluk nízkých dřevěných domků, které od sebe dělí široká blátivá cesta. Všude kolem se to hemží pařezy obřích staletých stromů, které se lidem nepodařilo vyrvat z kořenů.
Většina dělníků pracovala, alespoň ze začátku, v buši. V bahnitém pralese postupně vybudovali téměř patnáctikilome trovou jednokolejku, po níž později s pomocí parní lokomotivy dopravovali dřevo do přístavu. Čas od času museli rubat cestu ve skále – používali přitom dynamit, ale i tak to musela být hrozná dřina. Nehledě na to, že byl čas od času někdo při výbuchu zraněn – vedle mnoha jiných i bratr šéfa dřevařské společnosti Johna Craiga. S popáleninami na celém těle prý doklopýtal do Port Craig, odkud jej odvezli do nemocnice. Cesta se ale protáhla a on nakonec svým zraněním podlehl.
Dělníci byli vypláceni jednou týdně šekem – šéfové společnosti se tak originálním způsobem pokoušeli předcházet kriminalitě (kleslo nebezpečí, že by tu někdo někoho okrádal, protože tu jednoduše neexistovala hotovost). Za služby (ubytování, jídlo atp.) platili dělníci tak, že se jim částky srážely z platu. Strach, aby v Port Craig nebujela zločinnost, byl na místě – mezi dělníky byl totiž i značný počet kriminálníků. Řada z nich tu byla nedobrovolně, protože je sem poslal soudce. Ten jim prý jednu dobu dával na vybranou – buď několik měsíců vězení, nebo v Port Craig.
Dřevařská společnost nevydělávala, a tak není divu, že se po zhruba dvanácti letech dějiny městečka uzavřely. Stalo se to prý tak náhle, že lidé neměli dost času si ani pořádně sbalit. Jednoho dne se dozvěděli, že pila zavírá a druhý den večer zakotvila v přístavu dopravní loď, aby je přepravila do nejbližšího města. Domy a veškeré vybavení byly v majetku společnosti, která je později nechala zbourat. S výjimkou školy. Tu tady totiž nechalo zbudovat ministerstvo školství poté, co se městečko rozrostlo tak, že ji prostě bylo nutné zařídit. Dům později zdědilo ministerstvo pro ochranu životního prostředí (DOC), a udělalo z ní chatu, v níž se dá pohodlně přespat. Nic moc se v ní přitom nezměnilo, a proto má noc zde strávená své kouzlo.
STRUČNÁ FAKTA
Zbytky městečka Port Craig najdete na jihu Jižního ostrova Nového Zélandu – v oblasti, která je součástí národního parku Fiordland. Nejbližším větším městem je Tuatapere, kam se nejsnáz dostanete autem (pronajatým nebo koupeným). Zajíždějí sem ale i autobusy – z Te Anau či z Invercargillu. Do Port Craig se můžete vypravit buď na den (přespat za 10 dolarů v budově staré školy), nebo absolvovat třídenní tzv. Hump Ridge Track.
Užitečné odkazy:
www.doc.govt.nz – stránky ministerstva pro ochranu životního prostředí (zkráceně DOC); najdete tu aktuální informace o národních parcích, počasí atp.
