Seriál o sedmi divech starověkého světa zakončíme tam, kde jsme začali — v Egyptě. Naším cílem ovšem není vnitrozemí, ale pobřeží Středozemního moře, konkrétně starověká Alexandrie (dnešní Iskandarija). Tady kdysi stával monumentální maják.Maják na ostrově Faru byl prý vyšší než pyramidy – byl dílem knidského architekta Sóstrata a jeho výstavba přišla na 800 talentů (což byla tehdy astronomická suma). Do dnešních dnů se nezachoval, přetrvalo však jeho jméno coby označení pro maják – phare ve francouzštině, faro ve španělštině a italštině a faros v řečtině.
V dnešní Alexandrii žije kolem tří milionů lidí. Až do začátku padesátých let minulého století bylo tohle velkoměsto jakousi „druhou egyptskou metropolí“ – královský dvůr, vláda a diplomatický sbor sice oficiálně sídlily v Káhiře, ale v Iskandariji svorně trávily léto (je tu poněkud snesitelnější klima). Po antických památkách tu ale budete pátrat marně – pryč jsou Múseion, pravzor všech muzeí, i legendární Bibliothéka se sedmi sty tisíci svitků antických rukopisů. Nenávratně zmizely i Velké divadlo, ptolemaiovské paláce i paláce Římanů Caesara a Marka Antonia.
Jedinou starověkou památkou v Alexandrii je tzv. Pompeiův sloup. Proč se mu tak říká, to už dnes nikdo neví – s velkým rivalem římského císaře Caesara, který se tak jmenoval a kterého dal zavraždit egyptský vládce Ptolemaios XIII, prý nemá nic společného. Sloup je z červené žuly a i s podstavcem měří 27 metrů. Stráží jej tři sfingy, jejichž původ a věk je rovněž zahalen tajemstvím.
Když v sedmém století dobyli Alexandrii Arabové, hlásil prý jejich velitel kalifovi Omarovi, že je v ní „4000 paláců, 4000 veřejných lázní, 400 divadel a 1200 parků“. Podle zvyku vítězných velitelů samozřejmě přeháněl, ale i poloviční údaje by dokazovaly, jak velké a výstavní to bylo město. Po dobytí Araby ale jeho význam jako přístavu klesl; stačilo 200 let a rozloha Alexandrie i počet jejích obyvatel klesly na polovinu. Definitivní rozpad znamenalo přičlenění k turecké říši – v roce 1798, když v přístavu zakotvily lodě císaře Napoleona, žilo ve městě jen 7000 lidí.
Jak maják vypadal, víme jen přibližně, stejně jako to, jak byl vysoký – podle dochovaných písemných pramenů pravděpodobně 140 metrů. Oheň, který plál na jeho vrcholu, byl prý viditelný do vzdálenosti zhruba 55 kilometrů. Tehdejší vládcové Egypta Ptolemaiovci jej nechali postavit nejen z praktických důvodů, ale i proto, aby demonstrovali velikost a moc své říše. Měl konec konců i symbolický význam – Alexandrie coby centrum tehdejší vzdělanosti byla sama o sobě jakýmsi „světlem v tmách“.
Stavba měla čtvercovou základnu, na které se tyčil dvoupatrový palác se čtyřmi věžemi na každém rohu. Z jeho středu vystupovala široká, asi 60 – 80 metrů vysoká čtverhranná věž, která se postupně zužovala; byla ukončena cimbuřím jako pevnost. Ze středu této věže vystupovala další, uzší a nejspíš osmiboká věž, zakončená kamennou plošinou. Na této plošině stávala okrouhlá sloupová síň, na všechny strany otevřená – v ní se zapalovala v noci hranice dříví.
Maják později poškodili Římané jako odplatu za to, že se jim Alexandrijci pokusili vzepřít. Ve čtvrtém století našeho letopočtu jej zasáhlo zemětřesení, a tehdy oheň na jeho plošině navždy vyhasl. Koncem desátého století přišlo další zemětřesení a z majáku už zbyla „sotva čtvrtina“. Tu si později lidé rozebrali na stavební materiál.
STRUČNÁ FAKTA:
Užitečné odkazy:
- coolmaps.7wonders.googlepages.com/ancientwonders.html – na těchto stránkách najdete mapy míst, kde stávaly starověké divy světa
- www.new7wonders.com – na téhle adrese můžete vybírat a volit sedm divů současného světa
