Jedním ze symbolů jihoamerického kontinentu je Machu Picchu. Nechceme vás unavovat spekulacemi, kdo a proč nechal tohle kamenné město vystavět — těch si vyslechnete až dost přímo na místě. Následující článek berte jen jako tip, jak se k ruinám nejsnáz dostat.
K Machu Picchu vede v zásadě dvojí cesta – první a jednodušší alternativou je dojet vlakem do Aquas Calientes; tou druhou pak vystoupit z vlaku dřív a vyšlápnout si do hor prastarou cestou Inků – tzv. Camino Inca, nebo chcete-li Inca Trail. Člověk, který si na Cuzco a Machu Picchu vyhradí víc než jeden den, by si asi Camino Inca neměl nechat ujít. V nedávných letech však došlo k několika zásadním úpravám, o kterých je dobré vědět.
Tří- až čtyřdenní výšlap v horách zvaný Inca Trail (Camino Inca):
- předně, Inca Trail už nemůžete absolvovat individuálně. Musíte jít ve skupině s průvodcem, přesněji s místním průvodcem. Jinými slovy nezbývá vám, než využít služeb jedné z mnoha tamních agentur, které se z pochopitelných důvodů snaží na tom co nejvíc vydělat – součástí jejich služeb jsou proto i nosiči a kuchař.
- připravte se na to, že zaplatíte přinejmenším 170 dolarů; u serióznější agentury v sezóně pak minimálně 250 dolarů. Je přitom třeba Inca Trail předem rezervovat, a sice v předstihu alespoň tří dnů – všechny agentury můžete kontaktovat ještě před příjezdem do Cuzka e-mailem. Problém je jen v tom, že s nimi jednáte na dálku a nemůžete se tudíž tak úplně přesvědčit o tom, jak kvalitní služby poskytují. Další možností je počkat a rezervovat místa na Inca Trail až po příjezdu do Cuzka, v takovém případě ovšem riskujete (v sezóně), že budete muset čekat i víc než tři dny. Na druhou stranu, v Cuzku je i tak co dělat a ostatní cestovatelé vám mezitím mohou doporučit i nějakou jinou agenturu.
- smiřte se s tím, že s vámi (zvlášť) v sezóně půjde ve skupině dalších deset až patnáct lidí. Občas není od věci zjistit si, co je to za lidi (parta britských teenagerů nesedne každému, zvlášť má-li s nimi strávit tři nebo čtyři dny).
- Inca Trail už nezačíná na legendární stanici „ocho y ocho“ (alias km 88). Na místě se v současnosti pracuje, pravděpodobně se tam časem obnoví stanice správců parku, vypadá to ale, že to ještě nějakou dobu potrvá. V současné době se vystupuje v Chilca (na 82. kilometru), kam vás ale nedopraví vlak, nýbrž minibus.
- nejpopulárnějším obdobím (tedy tím, v němž Inca Trail absolvuje nejvíc lidí) je květen až září, což je zima, ale i období sucha. Od prosince do dubna tu vládne období dešťů, přičemž v únoru je Inca Trail uzavřen, aby se uklidilo (každý rok tu prý při úklidu nasbírají v průměru až 400 kilogramů nespalitelného odpadu).
Vlakem do Aquas Calientes a zpátky:
- cizincům je zapovězeno jezdit stejným vlakem jako Peruánci (do roku 2000 to bylo možné a mělo to své kouzlo, i když se člověk tlačil; na zastávce „km 88“ pak vyhazoval batoh ven oknem, aby se prodral ke dveřím); vlaky sice dál odjíždějí z Estación Central v centru města, ale lístky už si musíte kupovat na Estación San Pedro na kraji města. Pokladna otevírá v sedm hodin ráno (a funguje oficiálně jen hodinu – samozřejmě do té doby, než obslouží posledního zákazníka, který stihne dorazit do osmi).
- v Aquas Calientes je nejlepší sednout na autobus, který vás vyveze nahoru k ruinám (dá se jít i pěšky, ale počítejte minimálně s hodinou a půl, což vás v případě, že na prohlídku máte jen pár hodin, může zbytečně zdržet). Autobusy odjíždějí každou půl hodinu – ovšem pozor, lístky si nemůžete koupit přímo u řidiče, byť by to bylo mnohem jednodušší, ale v centru města (přesněji v informačním centru města). Z nádraží to proto k autobusům, parkujícím u strmého břehu řeky Urubamby, vezměte oklikou přes náměstí.
- za vstup do areálu Machu Picchu zaplatíte 20 dolarů – otevřeno je přitom od šesti ráno do půl desáté večer (další alternativou je zůstat na noc v Aquas Calientes a vypravit se k ruinám brzy ráno).
- cesta zpátky se dost vleče, je proto lepší vystoupit v Poroy a nasednout do jednoho z mnoha přistavených autobusů, který vás do Cuzka dopraví zhruba o třičtvrtě hodiny dřív než vlak.
