Mt. Cook je nejvyšší horou nejen Nového Zélandu – vyšší nenajdete ani v Austrálii. Tady kdysi začala kariéra Edmunda Hillaryho, který později jako první člověk na světě zdolal vrchol Mt. Everestu.
Impozantní vrchol, který se tyčí do výšky 3755 metrů nad mořem a i v létě je pokryt vrstvou ledu a sněhu, je součástí stejnojmenného národního parku – najdete ho na Jižním ostrově (viz stručná fakta na konci článku). Pro domorodé Maory byl odedávna posvátnou horou, které říkali Aoraki. Pokořit si jej troufli až bílí přistěhovalci – stalo se tak v roce 1894 a úspěšnou expedici tvořili Tom Fyfe, George Graham a Jack Clarke. Po nich rychle následovali další a další, mezi jinými i už zmiňovaný Hillary.
Ten tu ostatně kdysi s lezením i začínal – vůbec první horou, jejíž vrchol zdolal, byl Mt. Olivier (1933 metrů nad mořem). A právě tam dnes míří i většina návštěvníků parku, těch, kteří si v batohu na zádech nenesou cepín, mačky a lana. Výstup pod vrchol Mt. Ollivier není snadný, ale horolezecké vybavení k tomu nepotřebujete. Z údolí, které stejně jako celé pohoří formovaly obří ledovce, stoupáte prudce vzhůru až k chatě Mueller Hut. Tu tady před nedávnem postavili novou (větší).
Když už si člověk dá tu práci a vyškrábe se až nahoru, měl by tam strávit noc. Není to sice nejlevnější (zaplatíte 40 dolarů), ale sledovat odtud západ a východ slunce je zážitek. Stejně jako pozorovat, jak se na strmých svazích hor přímo naproti přes údolí lámou obří kusy tajícího ledu a padají s rachotem kamsi do hlubin. V neposlední řadě budete mít i víc času na výstup na vrchol Mt. Ollivier (pokud se rozhodnete jít ještě tentýž den zpátky do údolí, pak nahoře moc dlouho nepobudete).
Mt. Ollivier je jakousi horou suti – doslova a do písmene. Člověk se na vrchol škrábe přes menší či větší balvany a cesta je dost špatně značená, takže se občas musíte vracet, protože narazíte na kus skály, na kterou prostě nevylezete. Nahoře se ale před vámi otevře nádherné panorama celého údolí.
V parku najdete celkem 19 vrcholů, jejichž výška přesahuje 3000 metrů. Maoři (konkrétně kmen Ngai Tahu) v nich uctívali své předky, proto se neodvažovali šplhat po jejich svazích – což platilo v první řadě o Mt. Cook. Potomci přistěhovalců se o to naopak pokoušeli léta, i když neúspěšně. Primát jim nakonec málem sebral úplný „cizák“, konkrétně Ir W. H. Green, který se na Aoraki vypravil v doprovodu dvou zkušených Švýcarů. V březnu roku 1882 vystoupali na vrchol, ale později se ukázalo, že jim zbývalo ještě nějakých 50 metrů…
V parku najdete i pozůstatky někdejších obřích ledovců – Mueller, Tasman a Hooker Glacier jsou dnes už jen stínem řek ledu a kamení, které se kdysi valily údolím.
STRUČNÁ FAKTA:
Národní park Aoraki/Mt. Cook leží uprostřed Jižního ostrova (poblíž jeho západního pobřeží). Nejbližším městem je Twizel – odtud se do parku můžete vypravit buď autem, nebo autobusem (do Aoraki Mt. Cook Village).
Užitečné odkazy:
doc.govt.nz – stránky novozélandského ministerstva pro ochranu životního prostředí; najdete tu aktuální informace o všech parcích, které spravuje DOC
