Jižní Čechy jsou samy o sobě lákavým cílem cest. Existuje město, kde najdete všechno, co je pro ně charakteristické. Ba i něco navíc — lázně. Řeč je o Třeboni.
Když se řekne Třeboň, vybaví se každému kapr. Město ale neproslulo jen rybníkářstvím. Důkazem budiž renesanční zámek, gotický klášter, renesanční a barokní domy na výstavním třeboňském náměstí nebo novogotický pivovar. Vezměme to ale popořádku.
Na počátku, někdy v polovině 12. století, byl podnikavec Vítek z Prčic, který zdejší kus země dostal darem od krále (přesněji řečeno výsluhou). Osada, kterou tu založil, se postupem času rozrostla ve město, které ve 14. století přešlo do majetku Rožmberků. To oni tu začali budovat rybníky. Největšího rozmachu dosáhla Třeboň v 16. a na počátku 17. století za vlády posledních Rožmberků, bratrů Viléma a Petra Voka.
Rožmberkové si tu vystavěli honosné renesanční sídlo, které v roce 1660 přešlo do majetku Schwarzenberků. Zámecký komplex je dnes jedním z největších v Česku. Obklopují jej hradby a honosný park. Součástí zdejších sbírek je tak zvaný rožmberský archiv, v němž najdete celou řadu unikátních rukopisů – ten nejstarší pochází z roku 1184.
Dominantou třeboňského náměstí je radnice, jejíž 31 metrů vysoká věž skýtá dokonalý výhled do celého kraje (pochopitelně za předpokladu, že je dobrá viditelnost). Radnice je z 16. století a v Třeboni ji tehdy vystavěli na místě dvou domů, které lehly popelem při požáru. Uvnitř najdete výstavní síň a divadlo. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna a v její blízkosti pak barokní mariánský sloup.
Nedaleko náměstí stojí dominikánský klášter, který tu založili Rožmberkové v roce 1367 pro kanovníky řádu svatého Augustina. Návštěvníkům je dnes přístupný jen kostel svatého Jiljí, jehož zvláštností je dvojlodí. Koncem 14. století byl vyzdoben tabulovými oltářními obrazy od Mistra Třeboňského a opukovou sochou Madony s děckem – podle expertů jedním z nejkrásnějších výtvorů českého sochařství.
Do samotného centra Třeboně vedou tři hlavní cesty, které lemují mohutné brány. U kostela je Budějovická brána, vybudovaná v letech 1605 až 1611. Na východní straně město střeží Hradecká brána, jejíž jádro pochází z 20. let 16. století, kdy se brána stala součástí zdokonaleného městského opevnění. Na jižní části města je Svinenská brána (má obloučkové štíty a sgrafitovou výzdobu). Hned za ní je ještě jedna brána, Novohradská, vedoucí na hráz rybníka Svět. Ta byla vybudována v 16. století.
Krčín se prý paktoval s ďáblem
Když je řeč o rybníku, Svět se původně jmenoval Nevděk. Těžko říct, proč mu kdysi dali tohle jméno. O Jakubovi Krčínovi a stavbě hrází a rybníků se ale vyprávěla spousta pověstí (mimo jiné to, že se Krčín spolčil s ďáblem). Faktem je, že Svět vznikl až po povodni v roce 1611, kdy byl Nevděk rozdělen na dva rybníky. Tím druhým je dnešní Opatovický. Svět byl vybudován před městskými hradbami a stal se tak důležitou součástí opevnění. Na místě, kde je dnes voda, stávaly kdysi domky předměstí zvaného Svinenské. Hráz Světa nechal v roce 1754 vybudovat už zmiňovaný Jakub Krčín (prý se neustále protrhávala dokud do ní Krčín nenechal zazdít nevinného člověka, jak mu podle pověsti našeptal ďábel).
A jak je to s lázněmi? Ty tu byly založeny mnohem později, až v 80. letech 19. století. Pro celkovou rehabilitaci těla (především pak pohybového aparátu) se tu využivá rašeliny (slatiny). Zdejší lázně dnes nabízejí léčbu ve dvou komplexech – v Bertiných lázních a v Lázních Aurora –, přičemž oba jsou v majetku města. Léčba zahrnuje slatinné koupele a zábaly, vodoléčebné procedury, masáže, fyzioterapii, elektroterapii, parafinové zábaly, akupunkturu atd.
Těm, kteří s sebou všude berou kolo, doporučujeme okružní cyklistickou stezku, která měří 39 km a zahrnuje celkem 22 zastávek.
Stezka tvoří okruh v lesnaté a rybničnaté krajině východně od Třeboně. Trasa je vedena po málo frekventovaných asfaltových silnicích III. třídy a z části po lesních cestách a hrázích rybníků. Stezka začíná na hrázi rybníka Svět a pokračuje po hrázi Opatovického. Dále vede k rašeliništi Spálená Borkovna, kde se těží materiál pro potřebu lázní. Odtud směřuje lesní cestou k myslivně Barbora, aby posléze přetnula Zlatou stoku a zamířila k hrázi mezi rybníky Nový a Starý Kanclíř a dále k obci Lutová (tady protíná spojku s dálkovou cyklotrasou Greenway Praha – Vídeň), Stříbrec a Stará Hlína. Cestou křižuje tok Nové řeky, k níž jezdila rybařit Ema Destinnová, a míjí rybníky Vyšehrad a Starý a Nový Vdovec. Po Hrázi rybníka Vítek míří k největšímu rybníku Rožumberku a kolem Nové Hlíny se vrací směrem k Třeboni.
