Vrcholy podmořských sopek, které dosáhly hladiny Atlantiku, to jsou Azorské ostrovy. Devět ostrovů leží poněkud stranou turistického zájmu. Nejsou zde pláže s palmami, není tu třicet ve stínu. Je tu však něco mnohem zajímavějšího – fascinující příroda, kterou vám poodhalí naše čtenářka Lenka Smolinská.
Historici se sice zcela neshodli na původu názvu souostroví, ale podle nejpravděpodobnější verze první objevitelé na ostrovech spatřili ptáky, které mylně pokládali za jestřáby – v portugalštině açor. Těmito ptáky byla ale ve skutečnosti káňata, neboť na ostrovech se žádní jestřábi nevyskytovali a nevyskytují. Jméno ale zůstalo.
Azorské ostrovy se rozprostírají po obou stranách Středoatlantského oceánského hřbetu. Bránou k souostroví a často prvním místem, kde většina návštěvníků vstoupí na azorskou půdu, je správní středisko Ponta Delgada na největším z ostrovů – São Miguel (Svatý Michal). Obývají ho přes čtyři desítky tisíc obyvatel a na první pohled vás zde upoutá zajímavá architektura kombinující na fasádě černý čedič s bílou omítkou.
Většina turistů, kteří na Azory jezdí, jsou ze severu Evropy, takže jim nevadí místní proměnlivé počasí s průměrnými teplotami v zimě 14 a v létě lehce přes 20 °C. Málo z nich ale objede více ostrovů během jediné cesty. Buď je to náročné časově, nebo fi nančně – záleží na tom, jestli zvolíte loď, nebo letadlo.
Stopem s osobním řidičem
Nejvíc se na azorské dobrodružství můžou těšit „batůžkáři“. Dobré kempy fungují na všech ostrovech a nohy jsou nejlepším dopravním prostředkem. Hromadná doprava je na ostrovech řídkým jevem a spolehnout se na ni můžete snad jen na São Miguelu. Přesto, že jízda stopem by se obecně nikdy neměla doporučovat, jsme na menších ostrovech bezpečnostní problémy neměli. Naopak, z řidičů aut, která jsme stopli, se často stávali naši osobní šoféři s hrdostí nás vozící po zajímavých místech v okolí.
Vše je tu vlastně sopečnou turistikou a každý se může nazvat „sopečným turistou“ v případě, že pociťuje blaženost při pohledu na ztichlá kráterová jezera v mnoha odstínech modré, zelené a černé. Nebo zažije-li nepopsatelně krásný pocit, když přiloží ruku ke skále, z níž prýští horká voda. Také pokud mu stoupne adrenalin, když sestoupí sopečným komínem do jeskyně, nebo projde-li se lávovým tunelem. A konečně správný sopečný turista, ač třeba nerad šplhá s jazykem na bradě do velehor, by si nikdy neodpustil výstup na dvoutisícovou sopku. Pro sopečného turistu jsou zkrátka Azorské ostrovy jako stvořené!¨
Celý článek včetně mnoha dalších praktických rad a tipů na cestu, naleznete v Travel Digest 4/2009.
