Trasa nejslavnějšího evropského závodu psích spřežení je dlouhá 1060 kilometrů a vede po opuštěných pláních, zamrzlých řekách a horách nejsevernější oblasti Norska. Jana Henychová ji letos v březnu zdolala jako první Češka i jako první cizinka za osm dní a šestnáct hodin.
Závod letos vůbec poprvé vyhrála žena. Jak si vysvětlujete, že dokázala porazit mužské soupeře, přestože v podobných extrémních kláních vítězí obvykle muži?
Protože měla skvělý a dobře organizovaný tým, zkrátka dobré vedení. Myslím si také, že jako žena měla pro psy daleko větší cit. Většinou to tak bývá – když má psy nějaký pár, na těžkou práci při trénování je tam obvykle žena, muž spíš zařizuje věci okolo. Předpokládám, že takhle to probíhalo i u nich. Roli mohl hrát i fakt, že je žena lehčí než muž. Myslím, že je fajn, že to konečně vyhrála ženská!
Loni jste jela stejný závod, ale poloviční trať. V čem byl letos největší rozdíl?
V obou závodech se jede na doraz. Když jsem loni dojela pětistovku, bolela mě hlava, skoro jsem se nemohla zvednout a byla jsem na tom strašně špatně. Tisícovka se tímhle akčním způsobem jet nedá, naopak si tam musíte perfektně rozvrhnout síly a jet uvážlivě. Když jsem dojela letos, byla jsem v naprosté pohodě a mohla bych klidně jet dál. U tisícovky musíte totiž především chytit rytmus a já jsem si pak uvědomila, že by takhle člověk mohl jet nekonečně daleko. To říkám ale já, která jsem nejela na vítězství. Ti, co jeli, se samozřejmě úplně vyšťavili.
Závodu se účastní hlavně domácí Norové. Co všechno musí našinec udělat, aby se tam dostal?
Musíte to dělat stejně jako Norové, není možné vymýšlet si nějakou vlastní cestu. Musíte být v té zemi, být v kontaktu s lidmi, kteří se na závod chystají, všechno velice pečlivě okoukat, používat stejnou výbavu jako oni a jet stejným způsobem.
Jak vypadal trénink?
Už od léta jsem vstávala ve čtyři ráno, trénovat musíte i zapřahání. Jezdili jsme nejdříve čtyřicetikilo metrové úseky, pak se to zvyšovalo na šedesát až osmdesát kilometrů. V Česku jsme najeli asi patnáct set kilometrů, od listopadu se už v Jizerkách dalo jezdit na saních. Poslední dva měsíce jsem trávila se psy v Norsku. Je potřeba tam být, aby si psi zvykli na tamní prostředí. V Norsku jsme pak ještě najeli asi tisíc kilometrů.
Jaký byl pro vás nejtěžší moment závodu?
Těch momentů bylo víc. Já jsem jela vzadu za ostatními, a proto jsem se pohybovala i v jiném počasí. Pamatuji se, že když jsem jeden den přijížděla pod hory, kde den předtím svítilo slunce, zastavila jsem se pod kopcem a slyšela, jak nahoře řve vichřice. Zastavíte se, buší vám srdce a slyšíte rachot… Kdybych se v tu chvíli otočila a jela zpátky, tak by to bylo odpustitelné. Člověk ale nakonec jen polkne a řekne si: Ne, jedu dál…
Další nepříjemná věc nastala, když mě vítr sfouknul z reflexních tyček (značí se jimi cesta, pozn. red.) do černočerné tmy. Zůstala jsem stát a nevěděla, kde jsem. Otočíte se, kolem vás je tma, vichřice, kolem vodorovně létají sněhové vločky a vy si říkáte: „Co se mnou bude? Teď tady umřu…“ To ale vždycky prolétne hlavou jen velice rychle, člověk musí hned jednat. Jinak byste tam museli do rána klepat kosu. Nesmíte zazmatkovat a myslet na to, že jste sám a okolo vás není ve vzdálenosti sto padesát kilometrů nikdo. Člověk se zkrátka nesmí litovat a musí akčně řešit problémy, které nastanou.
JANA HENYCHOVÁ
Osmatřicetiletá musherka z Jizerských hor se jako první Češka zúčastnila Finnmarkslopet, nejseverněji položeného závodu psích spřežení na světě, který se svojí délkou a náročností řadí mezi nejtěžší závody na světě. Jana Henychová skončila na posledním 31. místě, z 32 týmů jich však závod pět nedokončilo. Jako jediná startovala se sibiřskými husky, ostatní dali přednost aljašským husky, plemenu šlechtěnému pro rychlost a vytrvalost. Jana Henychová vystudovala technickou univerzitu v Liberci a pracovala jako konstruktérka. Od roku 2004 se plně věnuje mushingu. V Horním Maxově provozuje musherskou školu a penzion, sama se stará o 24 psů.
Celý článek včetně mnoha dalších praktických rad a tipů na cestu, naleznete v časopisu Travel Digest 7–8/2009.
