Nejúspěšnější česká jachtařka všech dob a stříbrná olympijská medailistka cestovala po souši i po moři do spousty zemí světa. Lenku Šmídovou teď sice zaměstnávají mateřské povinnosti, ale kufry do skříně neuklidila. Naopak, další přikoupila – to prý pro svou malou dceru Viktorku.
Když jsme se domlouvaly na rozhovor, byla jste zrovna na cestách. Jak zvládáte cestování se svou dvouapůlměsíční dcerou Viktorkou?
S takhle malým dítětem je to relativně snadné, i když všechno trvá mnohem déle a všechno je potřeba mnohem pečlivěji plánovat. Každopádně nevidím důvod, proč by maminky s malými dětmi měly sedět doma. Začala jsem cestovat asi týden po porodu, nejprve pouze po České republice, teď létáme i přes oceán. Pravda, moc se s dítětem na klíně nevyspím a po příletu jsem unavenější, ale dá se to zvládnout.
Kde vlastně momentálně žijete?
V Praze. A jsem za ten oddych ráda. Konečně totiž přišla chvíle, kdy si můžu naplno užít domov. Posledních pár let jsem pendlovala po celém světě, žila jsem takzvaně „z kufru“ – kdykoliv jsem se vrátila domů, ani jsem nevybalovala, jen jsem si vyprala své věci, naházela všechno zpátky a jela jsem dál. Po kočovném životě se mi nestýská, ale po jachtingu ano.
Vrátíte se ke sportu?
Plánuji vrátit se zhruba v půli nebo ke konci příštího roku. S ohledem na olympiádu v Londýně bych si představovala, že tréninky budou cílené na Weymouth, kde se pojede olympijský závod, a kde tudíž budu také část roku žít. V zimě ale budu trénovat v teplých krajích. Zatím to ještě nemám nijak přesně naplánované, ale pravděpodobně to bude v Miami. Je to dobrá a celkem levná destinace, navíc tam mám spoustu známých. Na jaře bych se pak zřejmě přesunula na Mallorku, dá se tam jezdit už od března a fouká tam příznivý vítr. Voda je zde poměrně čistá, líbí se mi, že tam žijí delfíni. Bohužel dost často na hladině plavou odpadky, hlavně igelitové pytlíky. To celkový dojem trochu kazí.
Spousta jachtařů opěvuje italské jezero Lago di Garda. Proč?
Díky termickému větru vanoucímu v okolí jezera, mnoha proudům a vlnám jsou tam pro jachtaře i další příznivce vodních sportů velmi dobré podmínky. A krásné je rozhodně i okolí jezera, naprosto ideální pro turistiku. Vidím v této lokalitě vlastně jako jediné minus, že voda v jezeře je dost studená.
Pamatujete si, kdy jste poprvé v životě viděla moře?
Poprvé v životě jsem ho viděla nejspíš v Bulharsku, kam jsme jezdili s rodiči na dovolenou, ale to si už moc nepamatuji. Vzpomínám si teprve až na moře v Chorvatsku, to mi bylo asi šest let. Bylo klidné, vypadalo jako jezero, a když jsem do něj vlezla, překvapilo mě, jak je slané. Tam jsem se naučila plavat a nebát se vody. Na lodi jsem ale poprvé vyjela na moře až v nějakých šestnácti letech. Bylo to v Anconě v Itálii, úplně mě tehdy šokovaly poměrně velké vlny a taky počínající mořská nemoc.
Celý článek včetně mnoha dalších praktických rad a tipů na cestu, naleznete v Travel Digest 12/2009 – 1/2010.
