Malta se liší od všech ostrovů Středomoří v mnoha směrech. Je plná nádherných památek, jezdí se tam vlevo, mluví anglicky a všechno funguje. Taková malá ostrovní Anglie.Dějiny Malty jsou neskutečně dlouhé a neuvěřitelně bohaté. Všechno začalo kdysi dávno, když na malý ostrov mezi Afrikou a Sicílií dorazily první lodě stavitelů chrámů. Psal se rok 3600 před naším letopočtem, v té době nestály ani egyptské pyramidy, ani anglický stonehenge. V následujících stoletích však na Maltě vzniklo na třicet obrovských chrámů, které byly zasvěcené matce zemi a bohyni plodnosti. A byly skutečně monstrózní. Některé kvádry vážily až 50 tun a chrámy měly rozměry 30 × 40 metrů, což je třetina fotbalového hřiště. Největším chrámem je Tarxien s rozměry 62 na 48 metrů, chrám Gantija zabíral plochu 44 na 34 metrů. Největší vtip je ovšem v tom, že o stavitelích chrámů nevíme vůbec nic, a vypadá to, že na ostrově snad vůbec nežili. Nenašli se totiž žádné jejich domy ani pracovní nástroje. A jediné pohřebiště, které archeologové objevili, přináší další záhadu: v několikapatrovém podzemním chrámu bylo nalezeno na sedm tisíc koster. Podivuhodná je však jiná věc – pouze jedna kostra byla mužská, všechny ostatní patřily ženám.
Ztracená Atlantida
A jak tajemně přišli, stejně tajemně kolem roku 2500 před Kristem zmizeli. Vědci předložili celou řadu teorií, v nichž na jednom z prvních míst stojí hypotéza, že Malta je poslední zbytek bájné Atlantidy. Potápěč i totiž objevili chrám ležící v hloubce deseti metrů pod hladinou moře. Aby se chrámy stavěly pod vodou, je samozřejmě nesmysl, takže jediné možné vysvětlení zní, že musely být kdysi nad hladinou. A to má hodně blízko k legendě o bohaté a civilizované Atlantidě, která prý kdysi záhadně zmizela pod mořskou hladinu. Konzervativnější vědci naopak tvrdí, že stavitelé maltských chrámů jsou předchůdci stavitelů pyramid. Stejně jako pyramidy jsou chrámy na Maltě postavené jako astrologické kalendáře. Ať tak či tak, megalitické chrámy i tajemné hypogeum představují mimořádné historické památky a jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.
Ostrov za sokola
Malta měla vždycky mimořádné strategické postavení, a tak není divu, že se na ostrově časem usídlily všechny národy, které brouzdaly na svých lodích Středomořím. Postupně zde vládli Féničané, Řekové, Římané, Arabové či Normané, ale největší roli sehráli rytíři sv. Jana v Jeruzalémě, kterým se dnes říká maltézští. Právě oni na Maltu přinesli prestiž a bohatství. I když tak trochu z donucení. Slavný středověký řád se postupně stěhoval z Jeruzaléma na Kypr a později na Rhodos, kde ho však v roce 1522 napadl sultán Sulejman I. s armádou 200 tisíc vojáků. Rytíři museli znovu utíkat, naštěstí dostali od španělského krále nabídku, aby se usídlili na Maltě. Cena byla symbolická – jeden cvičený sokol ročně. Rytíři přijali a v roce 1530 připluli na Maltu. Ale než se pořádně rozkoukali, osmanští Turci Maltu napadli. Rytíři ostrov s vypětím všech sil ubránili a vzápětí se pustili do budování nedobytné pevnosti na skalnatém poloostrově, která jim měla jednou provždy zajistit klidný spánek. A tak vznikla slavná Valletta, pojmenovaná podle jména tehdejšího velmistra.
Celý článek si můžete přečíst v Travel Digest 7-8/2011.
