Abych mohl něco takového říci, musel jsem hledat čtyřicet let a navštívit sto třicet zemí. Rájem je Ma uricius a skupina hotelů Beachcomber. Vlastně jen tra pně opakuji to, co tvrdil už Mar k Twain…
Také někdy závidíte ptákům, když odlétají na zimu do teplých krajin? Nechte se jimi inspirovat! Jedenáct hodin v letadle z Mnichova na Mauricius není zase tak moc… Odtamtud směřuje na smaragdový ostrov hlavně společnost Air Mauritius, i když byste našli i několik jiných přímých letů z Vídně a z Curychu. V letadlech dalších aerolinek se budete harcovat přes půl zeměkoule, přistávat a čekat na letištích v Dubaji či v Los Angeles, a to navíc v oněch nevlídných půlnočně-ranních hodinách mezi psem a vlkem. Člověk by neměl být masochista, i když ví, že se vykoupení a vykoupání v průzračném Indickém oceánu blíží rychlostí dobrých 900 km v hodině.
Výhody podpořené vlečkou
Jste dámy a stačíte podniknout svoji cestu do 6 měsíců od data sňatku? Pak máte u společnosti Air Mauritius nárok na 20% slevu na letenku stejně jako když se přímo na ostrově vezmete. Na tamních plážích se uzavírají stovky manželství, a to platí i pro našince, hotely jim pak totiž často nabízejí až o 50 % levnější ubytování. Pro pány to je naposledy, co mohou na svých budoucích polovičkách ušetřit. Ale pozor! Z tropického chomoutu už nevyklouznou. Svatba uskutečněná na Mauriciu či Seychelách je totiž legálně uznávaná zahraničními matrikami, tedy i matrikou České republiky. Zkuste proto v letadle usnout a nechte si zdát krásné sny o bohatém princi na bílém koni. Probudíte se v novém, úžasném světě.
Koktejl jazyků a kultur
Kdy vyrazit? Kdykoli… Po celý rok je teplota na Mauriciu mezi 25–30 °C, léto tam začíná tehdy, když u nás přichází zima. Ptáte se, co víza? Žádné obavy, nejsou potřeba! Nemusíte se ani nechat očkovat proti nějakým zvláštním tropickým nemocem, ostrov je sám o sobě zcela bezpečný, dokonce patří mezi místa s nejnižší kriminalitou na světě. Můžete být klidní i během koupání v moři. Mauricius je obehnaný korálovým útesem, který tvoří dokonalou přírodní hradbu, přes niž velcí živočichové nemají šanci proniknout. Čelisti tak můžete vidět maximálně na televizní obrazovce.
Časový posun jsou pouhé dvě hodiny, takže se budete pořád cítit ve své kůži, jen možná nebudete chtít věřit vlastním očím. Ty úžasně pestré barvy. Ty dokonale bílé pláže. Ta sytá zeleň národních parků ukrytých v hlubokých horských proláklinách zalévaných mnoho desítek metrů vysokými vodopády. Třpytí se, jako by byly ze stříbra. A co teprve ti různobarevní lidé oblečení v jásavých barvách. Z 1,3 milionu domorodců je dnes celých 68 % obyvatel indického původu, 27 % kreolského, 3 % tvoří Číňané a pouhá 2 % Evropané. Namíříte na ně objektiv fotoaparátu a oni odpoví úsměvem a zamávají vám. Mauricius je jedním z mála míst na zemi, kde po vás nebudou chtít za fotografii bakšiš, naopak vám za vaši pozornost poděkují. Ulice tamních měst připomínají přehlídku národů i jejich svatostánků – o sebe se doslova bratrsky opírají křesťanské kostely, islámské mešity, hinduistické chrámy i čínské pagody. Vyznavači jejich náboženství žijí na ostrově ve výjimečné toleranci, umění snášenlivosti se učí snad už na základní škole. A všichni z toho profitují… Například nemine týden, aby něco společně neslavili.
Dovolená nasladko
Za různorodost místní kultury vděčí Mauricius své historii. Ostrov objevili roku 1512 Portugalci, ale jako první jej kolonizovali Nizozemci a pojmenovali jej po svém princi Maurits van Oranje. Do dějin se zapsali neslavně: bezbranného ptáka dodo neboli blbouna nejapného vyhubili. Francouzi pak přivezli na Mauricius otroky a současně vytěžili většinu drahého ebenového dřeva. Z hlubokých lesů zbyly holé pláně. Ty se však brzy zazelenaly stvoly cukrové třtiny a v roce 1744 spustily provoz první dva cukrovary. Do dnešního dne to je právě tato komodita, která tvoří nejznámější exportní artikl ostrova. Nejen bílými a hnědými krystalky, ale i cukrem v dalších deseti barvách se ostrov prezentuje v expozici s příznačným názvem L’Aventure du Sucre (Dobrodružství cukru). Okolní třtinová pole zaujímají na 90 % veškeré zemědělské půdy a export bílého zlata tvoří 18 % příjmů země. O zbytek se dělí textilní průmysl a samozřejmě, turistika. Téměř všechen cukr přitom putuje do EU v rámci takzvaného preferenčního Protokolu o cukru, takže se zatím neblýská na časy, kdy by stvoly třtiny nahradila třeba pole s ananasy.
Celý článek si můžete přečíst v Travel Digest 9-10/2011.
