Představte si , že by mezi Prahou a Brnem existoval pruh přírody s třetihorní flórou a faunou. Právě takový pás divočiny kopíruje pobřeží tichého oceánu mezi městy San Francisco a Los Angeles …
Rozbřesk. Obloha se rozlila do nekonečna jako fialový inkoust, který po chvíli podivnou chemickou reakcí zežloutne, zoranžoví a pak se definitivně promění v tmavě modrou. Ta doslova uzavře obraz vzdouvajících se vln bijících – jak lvové o mříže – o skalnatě rozeklané pobřeží. Kam až oko dohlédne, není vidět živáčka. Dokonce nikde neprosvítá ani typická červeň střech. Jen pár stovek metrů nade mnou v husté mlze nízko letících mrakůobčas problesknou brzdová světla automobilu. Na vteřinu tajemně ozáří silničku klikatou jako tělo líně roztaženého hada. Tak vypadá a „chutná“ Big Sur. Zhruba sto padesát kilometrů dlouhá pobřežní oblast státu Kalifornie, která zůstala po staletí většině lidí nepřístupná. Až v roce 1937 ji definitivně pokořila tenounká asfaltka označovaná na mapách jako Highway Nb. 1. Nejmalebnější to silnice Ameriky.Na její stavbě pracoval po boku vězňů a čínských námezdních dělníků jako zeměměřič i spisovatel John Steinbeck.
