Zpěvák Tomáš Klus sbírá ocenění za svou hudbu stejným tempem jako dříve medaile v moderním pětiboji . „Pokud je člověk příliš mlád ujištěn o tom, že je výjimečný, zpravidla se stává blbem ,“ tvrdí. I proto odjel do Indie, kde zjistil, že jeho táta je bohem.
V polovině února jste se vrátil z I ndie. Jaká byla?
To je nepopsatelné. Naše cesta po Indii patří do kategorie zážitků, které nelze přetlumočit do slov, protože se nedotýkají ani tak těla, jako spíš duše, i když to zní příliš pateticky. Indie pohltí a nepustí, i když jste tisíc kilometrů od ní.
Vzpomínáte si na první dojem?
Vystoupili jsme na letišti v Bombaji a vzduch, bombajský konkrétně, je při troše snahy i vidět. Je těžký, teplý, nasáklý všemi možnými druhy koření, které Indové používají v kuchyni, povětšinou venkovních, a zároveň cítíte pach nafty a zvláštní energii země, která čeká na potopu. To není přehnané, Indové tak svou zemi sami charakterizují. Všude se vrší ohromné haldy odpadků, ale nikomu všudypřítomný nepořádek nevadí, protože každé tři až čtyři měsíce přijde období dešťů, které všechno spláchnou, tak proč by to uklízeli? Přesně to vystihuje indickou povahu. Indové jsou velmi příjemně lhostejní, ale ne apatičtí, a především
Podle čeho jste vybíral destinaci?
Každý, kdo si potřebuje nějakým způsobem odpočinout od svého života, jede do Indie. Považoval jsem to za klišé, ale bubeník Petr Škoda mi celou cestu na koncert vyprávěl o Indii, ze které se nedávno vrátil, a já vystoupil v Brně z auta a oznámil klukům, že v lednu letíme do Indie.
Předčila skutečnost jeho líčení?
Naprosto! To, co my tady považujeme za skutečné, není tak skutečné jako to, co je v Indii normální.
Kolik vás jelo?
Jeli jsme tři kluci, ale v Indii jsme se poznali s kamarádem Petra Škody ze střední školy s přítelkyní, takže nás nakonec bylo pět. Ale musím říct, že to není úplně výlet pro děvčata.
Z jakého důvodu?
Ona to zvládala velmi statečně, ale záleží na společnosti, s jakou jedete. Nemyslím si, že Indie pro ni byla nějakým způsobem těžká, během chvíle si zvykla, že ji jakožto jedinou bílou ženu muži milují, ale jet na výlet se čtyřmi pubertálními chlapci na pět týdnů je trochu ošemetné.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Travel Digest 3/2012.
