ON a ONA a jejich rozdílné představy o dovolené

Společně strávený čas se často změní v horor a stres. Přitom by stačilo tak málo: naučit se naslouchat potřebám druhého.

Ideální letní dovolená – ON

Nezbytnou podmínkou úspěšné dovolené je být sám. Jestliže je smyslem dovolené si odpočinout, načerpat vnitřní síly, abyste mohli lépe a radostněji fungovat v každodenním prostředí, tak s lidmi to prostě nejde. Lidé unavují, omezují, vyčerpávají, zaměstnávají, stresují, zkrátka oni jsou důvodem, proč si musíme čas od času pořádně odpočinout, tedy si dopřát dovolenou. Nejde však o jakékoli lidi: cizí lidé vůbec nevadí, a být sám lze velmi příjemně i na rušné ulici v šestnáctimilionovém indickém Dillí. Jde o lidi blízké: přítelkyni, rodiče, kolegy či přátele. Tito lidé totiž na rozdíl od cizích něco očekávají, byť mlčky a nevědomky. Očekávají, že se budete nějak chovat, že s nimi budete či nebudete mluvit, očekávají vysvětlení a vyžadují předvídatelnost. Je to hrůzné. Jak správně říká Jean-Paul Sartre, peklo jsou ti druzí. Například na dovolené u moře si řeknete, že chcete vystoupit na ten či onen kopec. Už to samo je způsobilé vyvolat otázky, údiv, podezření či odpor. Je třeba vysvětlovat. Cítíte tlak, že musíte alespoň promluvit. Ta druhá osoba jde s vámi. V průběhu cesty vás náhle napadne, že vlastně chcete jít úplně jinam. Pokud byste byl sám, tak se normálně vydáte radostně za novým cílem. S druhým už je třeba promluvit, vysvětlit, přesvědčit, čelit odporu, brát ohledy. Příšerné. Zkažený den. Být sám je, vedle spánku, dnes ten největší luxus, nejlepší odpočinek a koneckonců i nejvíc obohacující zážitek. Když jsme totiž sami se sebou, nemůžeme se nudit. Jsme s nejzajímavějším člověkem na světě, s tak důvěrně známým člověkem, kterého vlastně ale ještě vůbec neznáme a kterého můžeme objevovat. Na moři, ve městě, v lázních, kdekoli.

A pak je ještě jedno pojetí dovolené, totiž dovolená nejen jako odpočinek, ale jako radikální protiklad každodenního života. Na dovolené děláme to, co jinak kvůli nedostatku času či příležitostí nemůžeme: potulovat se brzo ráno po pláži, putovat po řece džunglí, věnovat se obrazům starých mistrů či chlastat v baru. Navádí to k lákavé a zároveň radikální a znepokojivé představě: co když pravá dovolená spočívá právě v nalezení a zachování možností, které jsme v každodenním životě uzavřeli, zahodili či zapomněli? Tedy jet na dovolenou s někým, ale moci se seznámit s někým jiným, nebo být sám. Dělat to či ono. Jet tam, ale také jinam. Tvořit sám sebe, být scenáristou, režisérem, hercem i spoludivákem vlastního života. Taková dovolená ovšem nikdy neskončí. A tak to má být.

Ideální letní dovolená – ONA – Nedělat nic

Průzračné teplé moře, písečná pláž ideální velikosti písečných zrn tak, že na měkkém písku lze pohodlně ležet, a zároveň není tak jemný, aby zalézal za plavky, do knihy, lepil se na opalovací krém nebo nedej bože poškrábal nedbale odhozené sluneční brýle, a široko daleko nikdo. Tak si představuju perfektní letní dovolenou. Po měsících žonglování s časem mezi rodinou, prací a koníčky si chci především odpočinout. Nedělat nic. Jen ležet na pláži, koukat na moře a číst si – knihy a časopisy, které se mi po celý rok vrší u postele a trpělivě čekají na odjezd do teplých krajin. Nekoukat na čas. Ráno se vzbudím, protože jsem už vyspalá, ne zvoněním budíku. Po snídani se odeberu s taškou na pláž, přes oběd si dám siestu ve stínu na terase a odpoledne si najdu podobné prima místo na pláži jako dopoledne a pokračuju v ležení a čtení. Po pár dnech se vydám na procházku podél břehu, a pokud teplota vzduchu koketuje s 30 °C, vyzkouším i slanost moře a provedu pár temp. Ne že bych neuměla plavat, kdysi jsem chodila dokonce do závodního oddílu, ale nechápu, proč bych měla zkoušet pokořit osobní rekord na širém moři.

Správná letní dovolená by měla trvat alespoň dva týdny, po prvním týdnu až deseti dnech totiž naberu dostatek sil na prohlídku okolí a výlet alespoň do městečka pro nákup drobných dárků pro ty nebožáky, kteří zůstali doma. Půjčení auta považuji za zhůvěřilost, proč opouštět pláž a moře, když se k němu konečně po roce dostanu? Po pár dnech na pláži se denní program změní v rituály, které přispívají k duševní rovnováze. Podobně jako zenoví mistři činí stále stejné úkony a pozorují pomalu se měnící okolí a tím dosahují klidu, vpíjím se očima do obzoru a zkoumám mikrosvět pláže, kam dohlédnu. V pomalém plynutí času se učím být tady a teď, techniku, která je pro život esenciální a zároveň ve spěchu všedního života tak obtížně udržitelná. Zhruba tak po týdnu se myšlenky zklidní, nahromaděnou únavu rozpouští hřejivé slunce a já začínám mít nápady a sny, jejichž realizace se zdá být tak jednoduchá. Začínám se těšit domů, až se do všeho pustím, a pokud náhodou dovolená trvá, prozkoumám i okolí naší pláže. A klidně si půjčím i to auto.