Když v Portugalsku řeknete, že jste Čech, nejspíš nebude následovat sled otázek, kde vaše země leží, jestli Česko není náhodou v Rusku a jestli je Praha hlavním městem Československa. Portugalci o nás totiž docela dobře vědí. Možná i proto, že se často traduje, že jsme si jako národy v lecčems podobní. A není to jen zdání. Portugalsko má kolem 10 a půl milionu obyvatel, tedy stejně jako Česká republika. Obyvatelstvo je tu stejně jako u nás poměrně stejnorodé a všichni mluví jednou řečí. Také rozloha Portugalska je velmi podobná té naší. Stejně jako my rozumíme svým slovenským bratrům, Portugalci dobře znají jazyk svých španělských sousedů. A kromě toho, že jim rozumějí, si z nich také rádi dělají legraci, v lecčems s nimi soupeří a hýčkají si svou samostatnost. A taky se se Španěly často hádají o kvalitu vína (lepší je to portugalské, samozřejmě).
Není to daleko
Portugalsku musíte obětovat trochu víc času, než kdybyste se chystali třeba do Milána. Ale opravdu jen o trochu, protože let zabere okolo tří hodin. Cestou tam to částečně zmírní změna časového pásma (v Portugalsku je o hodinu méně). Takže žádná cesta kolem světa! Na druhou stranu jste ale například v Lisabonu už tak daleko od domova, že se vyplatí zdržet se déle a prozkoumat toho z celé země co nejvíce. My jsme Portugalsko projeli v říjnu, kdy se zde konal první ostrý test nové Škody Fabia.
Dejte si damas
Lisabon si vás asi nejvíce získá svou uvolněností a pohodovostí. Nikdo tu nikam nespěchá, každý si ráno udělá čas na espresso ve svém oblíbeném bistru a pak teprve pokračuje dál. Žádné ulítané přenášení papírových kelímků v americkém stylu. Lisabon je navíc perfektně promyšlený. Zdejší metro patří k nejmodernějším v Evropě a centrum se svým okolím vypadá, jako by nedávno prošlo kompletní rekonstrukcí.
Samozřejmě tu najdete i celou řadu památek včetně proslulého hradu, obřích náměstí, monumentálních kostelů a slavné sochy Ježíše, která shlíží na město z kopce za deltou řeky Tejo. Dostanete se k ní přes most 25. dubna, který jako by vypadl z oka Golden Gate v San Franciscu. Bodejť by taky ne, když jej stavěla stejná firma! Proti proudu řeky je ještě jeden předlouhý most pojmenovaný po Vasco da Gamovi a jen kousek od něj moderní výstavní areál, který Portugalci postavili pro světovou výstavu Expo v roce 1998. Okrajová čtvrť Belém se chlubí cukrárnou, ve které vznikly damas, proslulé koláčky s krémem. Určitě je ochutnejte.
Země melancholie
Mezi specifika portugalské nátury patří především fakt, že místní nejsou rozjuchaní a ukřičení jako většina jižanských národů. Vlastně by se o nich dalo říci, že jsou spíš melancholičtí. Jejich pověstná zadumanost se odráží i v národním hudebním skvostu – smutné, trudomyslné písni doprovázené kytarou, kterou můžete po setmění slyšet téměř z každé hospůdky a baru. Takzvané fado bývá přirovnáváno ke zpěvům provensálských trubadúrů a umožňuje prý nahlédnout na dno portugalské duše. Duše, která na jednu stranu prahne po dobrodružných objevitelských cestách, ale která zároveň touží i po bezpečí milovaného domova. Tuhle typickou náladu (podbarvenou nostalgií, touhou, lítostí a vzpomínkami) popisují Portugalci termínem „saudade“.
Západněji už to nejde
V Portugalsku máte jedinečnou šanci stanout doslova na okraji Evropy. Nejzápadnějším bodem kontinentální pevniny je mys Cabo da Roca, ležící asi padesát kilometrů od Lisabonu. Ze skály tyčící se vysoko nad mořem tu můžete pozorovat vlny rozbíjející se o pobřeží pod vámi a plánovat přitom výpravy na nejzazší evropské body ve třech zbývajících světových stranách.
A potom je tu Sintra, které se ne nadarmo přezdívá „Pohádkové město“. Jen kousek od Lisabonu v malebné krajině stávaly už kdysi dávno maurské stavby. Později si tohle místo oblíbila portugalská královská rodina. Dnes tu najdete celou řadu paláců (a samozřejmě i velké množství turistů). Divíte se, že je Sintra zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO?
Začátek orientu
V portugalské povaze je čas od času cítit vzdor uraženého ješitného děcka, který pramení z opakované nadvlády jiných národů. Fakt, že Portugalci bývají velmi neradi ztotožňováni se Španělskem, je tak
možná zapříčiněn nejen typicky sousedskou nevraživostí. Za zmínku ale rozhodně stojí i někdejší nadvláda muslimských Maurů. Orientální prvky vás doslova praští do nosu hned poté, co vstoupíte do prvního portugalského města nebo vesnice. Mezi nejvýraznější architektonické doklady patří azulejos neboli kachlíky všech barev a tvarů, ale také ozdobné minarety, které jsou dominantami mnoha církevních budov – vždyť to kdysi byly měšity.
Naučte se životopisy mořeplavců
Portugalsko je zemí, která žije ze své někdejší slávy mořeplaveckých objevů. Přijet sem a nevědět nic o Vasco da Gamovi nebo Jindřichu Mořeplavci? Fatální chyba, kterou by vám Portugalci nikdy neodpustili! Sochy Jindřicha jsou všude. A když ne sochy, tak alespoň stavby v manuelistickém stylu, který se tu zrodil právě v dobách zámořských objevů. Astroláby, propletená lana, kotvy, korály a mušle tu dominují nad gotickými a renesančními prvky, které známe z východněji položených evropských měst (tedy paradoxně i z těch, která z pohledu Čechů leží daleko na západě).
I když je Portugalsko poměrně malé, je neuvěřitelně rozmanité. Najdete tu teplý jih, který každoročně vyhledává množství surfařů, ale i milovníků plážových dovolených. Najdete tu střed, kde leží nejvýznamnější historické památky. A najdete tu i sever, kde je sice moře o poznání chladnější než na jihu, ale kde můžete v zapadlých vískách objevovat dosud živé lidové tradice.
Po vlastních nohou
Portugalsko jsme ve Škodě Fabia projeli křížem krážem. Chcete to zkusit i jinak, „zdola“, tedy po vlastních nohou? Jen kousek západně od portugalských hranic leží španělské Santiago di Compostella, cíl všech evropských pěších poutníků. Na poutní cesty je navázán promyšlený systém low-cost ubytoven. Noclehy vám nabídnou také u dobrovolných hasičů v každém městě nebo vesnici. Využít můžete společné noclehárny. Většinou bývají zdarma nebo jen za dobrovolný příspěvek.
Mazlení se slovy
V Portugalsku si přijdou na své ti, kdo se rádi dobře a hodně najedí. Tradiční portugalská kuchyně vychází ze stravy rolníků a rybářů, a porce jsou tudíž většinou obrovské. Národní pokrmy obsahují hodně masa, ryb, brambor a rýže. Co se týká chutí, je v portugalské kuchyni cítit silný vliv bývalých portugalských zámořských kolonií.
Chilli papričky, skořice, vanilka a šafrán se mísí s olivami, olivovým olejem a kapary, ale také s koriandrem a petrželkou. Sýry tu vyrábějí především z ovčího a kozího mléka. Typický je ovčí sýr Serra. Nejoblíbenějším masem Portugalců je treska, nejtypičtější variací pak bacalhau (sušená nasolená treska, která je cítit na sto honů). Zemi to dostává na první místo v Evropské unii v konzumaci ryb a mořských plodů na obyvatele. Portugalci jsou v tomto ohledu dokonce třetí na světě po Japonsku a Islandu.
Ano, je to trochu přízemní, ale proč pořád o něčem filozofovat a něco složitě řešit? Na závěr se proto zmiňme o alkoholu, který vám tuhle zemí přiblíží víc než cokoli jiného. Portugalsko se kromě portského vína může pyšnit i nejlepšími „klasickými” vinařstvími v Evropě. Rozlišují tu nejen červené (tinto), bílé (bianco) a růžové víno (rosé), ale také víno mladé, kyselé jiskrné. Tomu poslednímu říkají „verde“. V překladu to znamená „zelené”, ale Portugalci to vyslovují tak mazlivě, jako kdyby mluvili o ženách.
