Curling může na první pohled vypadat jako nejnudnější sport na světě, avšak jeho historie je stará více než 500 let a většina těch, kteří jej někdy vyzkoušeli, mu zakrátko zcela propadla.
Švýcarské horské středisko Arosa leží na samém konci údolí Schanfig a je vzdáleno jen asi 30 km od hlavního města švýcarského Graubündenu – Churu, které se nachází asi 160 km jihovýchodně od Curychu. Důvodů, proč Arosu navštívit, najdete celou řadu – díky nadmořské výšce mezi 1739 a 2600 metry nad mořem zde máte zajištěny skvělé lyžařské podmínky. A ačkoliv hned „za kopcem“ jsou známá zimní centra jako Davos, Klosters a Lenzerheide-Valbella, Arosa si uchovává výrazně klidnější atmosféru.
Mimo jiné je Arosa i vyhlášeným lázeňským městem a jedním ze dvou míst na světě, kde probíhá vzrušující steeplechase ve sněhu. Zamrzlé jezero Obersee je dějištěm tohoto druhu koňských dostihů již 100 let! Na vlasteneckou strunu vám zahraje zjištění, že zdejší rodák (a potomek českých rodičů) Hans Jelen tu v roce 1927 založil krejčovskou dílnu, v níž začal jako první na světě šít šponovky. Pro lyžaře nepostradatelný kus oblečení si zde můžete koupit i dnes, protože v rodinné tradici pokračuje Hansův pětašedesátiletý syn Urs.
Čím se však Arosa od stovek zimních letovisek odlišuje nejvíc, je curling. Zdejší sportovní aréna s ledovou plochou je příznivci curlingu hojně využívána, vítáni jsou ostřílení hráči i začátečníci, pro něž jsou připraveny levné lekce.
Curlingoví hráči zabírají z ledové plochy asi třetinu a s bruslaři a hráči ledního hokeje žijí v tiché koexistenci: Elegantní dámy v nápletech a rukavičkách ladně krouží kolem červenolících kluků s hokejkami, kteří pro změnu kličkují mezi skupinkami hluboce koncentrovaných „metařů“. Žádná nevraživost tu ale nepanuje a ani panovat nemůže – curling je totiž především hrou gentlemanů. Ostatně známá poučka jeho hráčů zní „Skvělý hráč curlingu nesmí při špatném soupeřově kamenu dát svou radost najevo ani gestem ani slovem“.
Před začátkem hry se tak na ledě v Arose plácají muži po ramenou a přejí si „Šťastný kámen“. S podivem je, že u toho nemají v ruce ještě sklenku skotské a doutník. Prezidentem curlingového klubu Arosa je sympatický čtyřicátník Beat Maissen. Zpod slunečních brýlí vykukují jeho pěstěné kotlety a na otázku, jak se k tomuto sportu dostal, odpovídá: „Toužil jsem ho hrát už před třiceti lety. Jenže jako desetiletí kluci jsme k tomuto druhu zábavy měli přístup zakázaný. Byl to sport vážených mužů, sport honorace,“ vzpomíná na doby, kdy po této hře jeho srdce doslova prahlo.
„Dnes už to tak ale není. Nejde o atmosféru, ale spíš o radost ze hry. Pro mě ovšem tenhle sport navždy zůstane jistým rituálem,“ dodává. Z jeho dokonale sladěného károvaného outfitu i způsobu pohybu na ledě je elegance stále patrná.
Curling je hra bez hranic. Lidé, kameny a slova kolem sebe jen tak prokluzují. Propojuje je absolutní soustředěnost a fakt, že se lidé v týmu vzájemně znají a důvěřují si. Nadávky nebo vyhrocené fandění zde opravdu nemají místo. Jde totiž víc než o adrenalin: o milimetry. „Trvá neskutečně dlouho, stovky hodin tréninku, hozených kamenů a her, aby člověk dokázal dostat kámen tam, kam skutečně chce,“ vzpomíná na své začátky jeden z místních hráčů.
Podstatné je také to, že na led nelze přijít jen tak. „Hráči nosí jednu hladkou botu pro klouzání a jednu se zdrsněnou podrážkou pro přilnavost,“ dodává. A jestli si někdo myslí, že se tento sport skutečně podobá šachům na ledě, možná by byl hodně překvapený jeho fyzickou náročností. „Všichni, kteří curling poprvé vyzkoušejí, jsou zklamáni tím, jak jsou na ledu neohrabaní. Zpevnit tělo a zkoordinovat pohyby může být totiž ve výsledku mnohem těžší než dobruslit s pukem do brány,“ líčí Beat Maissen.
Pravidla curlingu
Na ledě proti sobě stojí dva čtyřčlenné týmy, přičemž se jednotliví hráči z obou týmů pravidelně střídají v odhazování kamenů, které se snaží dostat po ledové ploše do barevných kruhů tak, aby byly co nejblíže středu. Každý hráč odhodí dva kameny v každém z deseti kol (neboli endů) a ti, kteří zrovna neodhazují, se snaží skrze zametání dopomoci kamenu svého spoluhráče, aby se dostal tam, kam má.
Samotný odhoz kamene má několik částí. První část je samotné jeho puštění, při druhé je nutné zvednout boky a posunout je dozadu. Hráč v této pozici musí chvíli setrvat, aby zpevnil celé tělo, a pak klouže, dokud se nezastaví. Po odhozu následuje metení.
V čele týmu je takzvaný skip, což je hráč, který má právo určovat taktiku hry. Skip zůstává ve své pozici po celou dobu, pouze v době, kdy odhazuje svoje kameny a nemůže řídit zbytek týmu, jej zastupuje viceskip. Skip přichází na řadu jako poslední a svůj postup volí podle umístění kamenů v cílovém poli.
V endu vítězí ten tým, který má svůj kámen nejblíže středu. Získá přesně tolik bodů, kolik kamenů se blíží středu víc než první kámen soupeřova týmu. To znamená, že vítěz může získat i jediný bod.
Kde si zahrát
Curlingem si můžete zpestřit svůj pobyt v mnoha oblíbených zahraničních i tuzemských zimních střediscích:
Rakousko:
Flötzerstub‘n Hinterstoder (oblast Traunviertel)
Zauchensee (nejvýše položené lyžařské středisko v Salzburger Sportwelt)
Grundner (Horní Rakousko)
Kitzbühel Apres Ski (Tyrolsko)
Dachstein-West/Lammertal (poblíž Salcburku)
Švýcarsko:
Davos/Klostes-Graubünden (na hranici s Itálií, Rakouskem a Lichtenštejnskem)
Arosa (v kantonu Graubünden)
Francie:
Tignes (Savojské Alpy)
Česko:
Andělské Hory (Jeseníky)
Veronika Kratochvílová
