Zelené parky i pláže, trendy nákupní centra i noční kluby, muzea i trhy pod širým nebem a k tomu unikátní architektura – je toho více než hodně, co Tel Aviv svým návštěvníkům nabízí.
Co dělat v Jeruzalémě o šábesu? Odjet do Tel Avivu. To je vtip, který dokonale vystihuje rozdíl mezi dvěma největšími izraelskými městy. Prastarý, dožluta zbarvený, teplem vysušený Jeruzalém, položený v kopcích, na dohled od pouštních hor, sevřený v uličkách, je náboženským centrem, sídlem vládních institucí a parlamentu a vysněným cílem praktikujících Židů z celého světa.
Moderní, mladý, bílý Tel Aviv, vlhký a doširoka rozložený podél Středozemního moře je jeho opakem. Univerzitní, světské město, pulzující v širokých bulvárech, uvolněné, radostné, zábavné. A tolik překvapivé: Tel Aviv se ničím nepodobá našim představám o městě Blízkého východu. Je směsí staré Evropy, moderní Ameriky i hektické Asie. Směsí architektury, kultury, jídla i vůní. Nikde jinde ve Středomoří nenajdete město s tak uvolněným mladistvým charakterem jako právě zde.
Prohlídku Tel Avivu začneme v jeho nejstarší části, v Jaffě, která se v uplynulých desetiletích stala čtvrtí umělců, designérů a také gurmánů. Dlážděné uličky klikatící se mezi arabskými domy jsou nejen romantické na pohled, ale také lákavě provoněné – stánky s rozmanitými pochoutkami tu stojí na každém dvorku. Stejně tak malé galerie, výtvarné či designérské dílny, krámky a muzea. Funguje zde rovněž zajímavé umělecké centrum, které spravuje místní muslimsko-křesťansko- židovská komunita neslyšících. S bezproblémovým soužitím místních obyvatel bez ohledu na náboženskou či národnostní příslušnost, v dnešní době možná těžko uvěřitelným pro Evropana, se tu ostatně budete setkávat pořád.
Z jihozápadního cípu se teď vydáme směrem na sever a ocitneme se v Neve Tzedek (Oáze spravedlnosti), což je první židovská čtvrť, která vznikla mimo území původní Jaffy. Té se podobá svojí atmosférou s úzkými uličkami mezi vkusně zrestaurovanými historickými domy. Na jižním okraji objevíte historické vlakové nádraží Tachana, které dnes slouží jako nákupní a kulturní centrum. Podobně jako v Jaffě je i zde plno útulných trendy kavárniček a restaurací, butikových hotýlků a malých krámků se vším možným.
Směrem na východ do vnitrozemí se rozkládá další pozoruhodná čtvrť – Florentin. Založili ji ve 20. letech minulého století Židé pocházející z řecké Soluně coby místo pro lehkou průmyslovou výrobu a příbytky dělníků. Dnes je z ní další z telavivských „trendy“ čtvrtí, ačkoli zde narazíte i na větších množství chudších a starších obyvatel, což ovšem patří k tváři každého velkoměsta.
Dvě místa, která byste zde při své návštěvě neměli minout, je Levinsky Market – nejlepší místo v Tel Avivu, kde se dají koupit rozmanitá koření, sušené plody i čerstvá zelenina a ovoce. Asi deset minut chůze odtud pak stojí Hlavní autobusové nádraží, z kterého se můžete později vydat na cesty do okolí Tel Avivu (viz box na další straně). Dále směrem na sever přes Kerem Ha‘Temanim (Jemenské vinice), rušnou, ale malebnou čtvrť, která zde vyrostla na začátku minulého století, se již dostáváme přímo do centra Tel Avivu, převážně rezidenční oblasti vybudované ve dvacátých a třicátých letech minulého století. V místech, kde byly ještě před sto lety písečné duny, je dnes rušné velkoměsto postavené převážně v architektonickém stylu Bauhausu. Ten zažil svůj největší rozkvět v Německu mezi lety Čisté bílé linie. Velkolepý prostor. To je Bauhaus – styl architektury typický pro Tel Aviv. je právem zapsán na seznam UNESCO.
1919 až 1933 a autory většiny místních budov byli právě imigranti z této a jiných evropských zemí. V Tel Avivu je dnes na čtyři tisíce takovýchto budov a nejvyhlášenější najdete na Rotschildově třídě a přilehlé ulici Ahad Ha’am. Díky světlým, převážně čistě bílým fasádám se Tel Avivu přezdívá Bílé město Středomoří – pod tímto názvem byla celá tato jeho část zapsána před dvanácti lety na Seznam světového dědictví UNESCO. Budeme-li pokračovat stále stejným směrem, tedy na sever, dorazíme až k ‚hraniční‘ řece Jarkon a bývalému přístavu Namal v místech, kde se řeka vlévá do Středozemního moře. Byl kdysi vybudován pro židovské osadníky, aby nebyli závislí na arabském přístavu v Jaffě, ale v roce 1965 se rozhodlo o jeho zrušení. Následující tři desetiletí se tahle oblast, kde byly kromě přístavu i různé továrny, vylidňovala a chátrala.
Teprve od začátku 90. let se postupně proměnila v atraktivní čtvrť s obchody, restauracemi a (nočními) kluby. Obloukem přes centrum se tak dostáváme zpátky k pobřeží, do nejsevernější výspy Tel Avivu. Odtud se můžeme vydat zpět na jih po dlouhé přímořské promenádě, která vede až do staré Jaffy. Mezi ní a mořem se rozkládají pláže s jemným bílým pískem – ačkoli na koupání to zde v zimě je jen pro otužilejší, protože teplota vody nestoupá přes dvacet stupňů a teplota vzduchu je jen těsně nad tuto hodnotou. Táhnou se v délce 13 kilometrů a na mnoha místech bývá živo po celý rok, zejména v pátek večer.
Pláže jsou totiž nejen oblíbenou atrakcí turistů, ale také místem, kde se scházejí místní na pikniky a grilování, na společný sport a jiné neformální akce. Vedle toho se zde pořádají koncerty či diskotéky, takže místní pláže stejně jako celé město „nikdy nespí“. Z toho důvodu si vysloužily přezdívku Miami Beach Středozemního moře, i když se tohle pojmenování odvíjí i od další skutečnosti – druhou stranu promenády směrem do vnitrozemí lemují řady hotelů i obytných domů, které jsou postavené v moderním „miamském“ stylu. Dominantu tvoří blíže k centru města budova Opera Towers, v jejíchž útrobách je mnoho restaurací a obchodů.
Z Namalu si tak můžete udělat zajímavou celodenní procházku až do staré Jaffy, ale stejně tak se lze vydat proti proudu řeky Jarkon do nedalekého stejnojmenného parku, kterému se díky jeho rozloze (téměř čtyři kilometry čtvereční) přezdívá „zelené plíce Tel Avivu“. Zde najdete kromě klasických parkových úprav s botanickou zahradou, voliérami a umělými jezírky i množství sportovních zařízení, vodní park, open-air kina a koncertní plochy, kde se odehrávají koncerty popových i filharmonických hvězd.
Ale zpátky do samotného centra – to je v severojižním směru protnuto dvěma pulzujícími tepnami, třídami Ben Jehuda a Dizengoff. Poslední uvedená, která nese jméno po prvním starostovi Tel Avivu, je živou promenádou oblíbenou místními, s mnoha kavárničkami a restauracemi – ideální místo na posezení a pozorování autentického telavivského šumu a života. Nebo si můžete zajít do Střediska Bauhausu, kde se dozvíte podrobnosti o vzniku a vytváření místní unikátní architektury.
V jižní části se tato třída otevírá do stejnojmenného náměstí (Dizengoff Square) se dvěma dominantami – ikonickou budovou hotelu Cinema Eden (samozřejmě ve stylu Bauhausu) a velkou fontánou Ohně a Vody – každou hodinu z ní tryská voda za doprovodu zvukových a světelných efektů. Vytvořil ji mladý izraelský umělec Jakov Agama a stala se symbolem místa, kde mladí tvůrčí Izraelci – umělci, designéři, konstruktéři či módní návrháři – předvádějí svá díla, a to každý čtvrtek od čtyř odpoledne až do noci. Úterky a pátky jsou zde pak vyhrazeny pro bleší trhy se starožitnostmi. Když už je řeč o útercích – každý večer se v tento den vydává od nedalekého Národního divadla Habima do telavivských ulic až několik stovek in-line bruslařů a s policení eskortou pak křížem krážem projíždějí celým městem. Nejedná se o žádnou uzavřenou skupinu, ale o neoficiální sdružení Rollers – přidat se může každý.
Z třídy Dizengoff lze ještě před náměstím s kašnou odbočit na východ do Fishmann Street, která vás zavede až k velkému náměstí pojmenovanému po zavražděném izraelském premiérovi Jicchaku Rabinovi. Nepřehlédnutelnou, byť možná pro někoho ne příliš vkusnou dominantou je betonová radnice pomalovaná barvami, a také několik památníků.
Ten z čedičových kamenů (pocházejících z Golanských výšin) stojí přesně v místě, kde byl Jicchak Rabin zastřelen v listopadu 1995, další ve formě obří konstrukce ze skla a kovu pak upomíná na oběti holokaustu a židovského, odporu v 70. letech 20. století. Na historii upomíná i řada místních muzeí. Jedno z nejvyhlášenějších je bezesporu Muzeum židovského lidu, kde se o tomto národu dozvíte snadno a vše prostřednictvím interaktivních obrazovek, tematických dioramat a krátkých filmů o tradicích i kultuře. Neměli byste si nechat ujít ani Muzeum Erec Izrael na místě archeologických vykopávek, které zde odkryly doklady přes tři tisíce let starého osídlení. Největší perlou mezi telavivskými muzei je ovšem Muzeum umění, které se nachází ještě kousek dál východním směrem od Rabinova náměstí na ulici krále Saula (Shaul Hamelech).
V současném architektonicky zajímavém komplexu sídlí od roku 1971, původně bylo založeno v domě již zmiňovaného prvního telavivského starosty Me’ira Dizengoffa, v němž byla v roce 1948 podepsána izraelská deklarace nezávislosti – tato Hala nezávislosti se nachází asi dva kilometry jižním směrem na Rothschildově třídě.
Nádvoří současného muzea vévodí obří socha od Henryho Moorea a uvnitř pak najdete rozsáhlé a významné sbírky výtvarného umění 19. a 20. století se zastoupením všech uměleckých směrů (francouzského impresionismu, německého expresionismu, ruského konstruktivismu, fauvismu či surrealismu) a setkáte se zde se jmény jako Gogh, Monet, Cézanne, Chagal a Picasso. Část prostor je věnována rovněž současnému izraelskému výtvarnému umění. Jedním z nejmenších a často i neprávem přehlížených muzeí je Dům Bena Guriona, v němž tento první izraelský premiér střídavě bydlel – dodnes je zde po něm velká zachovalá knihovna, studovna a obytné prostory pro jeho rodinu. Vstup i komentovaná prohlídka jsou zdarma.
I některé ulice představují svým způsobem unikátní muzeum. Nejstarší je Bialik street v jižnější části města, pojmenovaná po izraelském národním básníkovi, jehož dům vybavený knihovnou a obrazy je přístupný pro návštěvníky. Další velmi starou ulicí je o pár bloků dále na východ honosná Rothschildova třída – široký bulvár s palmami a (jak již bylo naznačeno výše) s největší koncentrací budov ve stylu Bauhausu. Dojdete-li až na její jižní konec k Hale nezávislosti, jistě nepřehlédnete po své pravé ruce vysokou, poměrně obyčejnou kancelářskou budovu. Je to Migdal Shalom – Věž míru. Byla postavena před půl stoletím v místech první světské hebrejské školy a vedle obchodů a muzea voskových figurín se v jejím 34. patře nachází také rozhledna. Odtud budete mít výhled do všech stran a celý Tel Aviv jako na dlani.
Bavte se v Tel Avivu
5.–9. dubna – Game of Thrones
Game of Thrones je patrně nejpopulárnější seriál současnosti a počátkem dubna do Tel Avivu dorazí unikátní výstava, která představí 70 exponátů ze seriálu a umožní i virtuální návštěvu seriálových lokací. Pro televizní fanoušky je to povinnost
chcete někde zažít opravdu emancipované
dívky, zaleťte si do Tel Avivu.
Cestujeme po (do) Tel Avivu
Jak z Prahy
Přímé lety z Prahy provozují aerolinky Fly UP, ČSA, El Al, Smart Wings a Wizz Air, cena zpáteční letenky se pohybuje v průměru kolem šesti tisíc korun. Let trvá asi tři a půl hodiny, na letišti je ovšem třeba být v předstihu kvůli přísnějším bezpečnostním kontrolám.
Jak z letiště do Tel Avivu
Mezinárodní letiště Bena Guriona, kterému místní říkají Natbag, je od Tel Avivu vzdálené vzdušnou čarou asi 15 km. Můžete se tam dopravit buďto přímou vlakovou linkou, cena jednosměrné jízdenky je 16 šekelů (1 šekel = cca 6,3 Kč), která jezdí nonstop dvakrát za hodinu (v noci jednou), Jedinou další možností je pak taxi, kde se ceny v závislosti na vašem konkrétním cíli pohybují od 140 do 170 šekelů.
Jak v Tel Avivu busem
Místní síť autobusové dopravy je moderní, pravidelná a dobře propojená. Funguje zpravidla od pěti ráno do půlnoci. Jednodenní jízdenka (Hofshi-Yomi) vyjde na míň než tři samostatné jízdy, která je každá za 7 šekelů. Pro návštěvníky je užitečná
zejména linka 5 spojující Hlavní autobusové nádraží s Hlavním vlakovým nádražím, přičemž projíždí přímo středem města po Rothschildově třídě a Dizengoffově ulici. Stejně tak linka 4 projíždějící přes Allenby a ulici Ben Jehudy. A linka 18 vás doveze opačným směrem do staré Jaffy se zastávkou na Rabinově náměstí.
Jak v Tel Avivu taxíkem
Můžete si na něj mávnout na ulici, což ovšem znamená automaticky příplatek k ceně. Tu si můžete dohodnout předem, což se vyplatí zejména v pátek večer, kdy se neúčtují žádné příplatky. Nebo požádat řidiče, aby zapnul taxametr.Taxi lze objednat i telefonicky, sice rovněž s příplatkem, ale daleko nižším než při zastavení na ulici. Obvyklá cena za jízdu po centru Tel Avivu je mezi 20 a 30 šekely, do blízkých přilehlých čtvrtí (třeba stará Jaffa) je to mezi 50 a 60 šekely. A kromě regulérních taxi jezdí také po trasách některých autobusových linek „speciální“ dodávky pro šest až dvanáct osob, které fungují stylem „mávni-naskoč-zaplať-vyskoč“ – naberou a vysadí vás na jakémkoli místě.
Pronájem auta na místě
V Tel Avivu funguje nejméně pět renomovaných půjčoven s pobočkami jak přímo na letišti, tak na mnoha místech v centru Tel Avivu. Ceny se pohybují v přepočtu od 600 Kč/den výše.
Okolí Tel Avivu
Caesarea
Necelých 50 km severně od Tel Avivu. Kdysi starověký fénický přístav, poté město vystavené Herodem na počest Julia Caesara, dnes přímořské letovisko. Rozsáhlé, veřejně přístupné archeologické naleziště s křižáckou citadelou a pozůstatky hradeb, římský amfiteátr a mnoho dalších památek.
Haifa
Dalších 30 km na sever. Město na svazích hory Karmel tvořící mořský mys jeoznačováno jako jedno z nejkrásnějších na světě. Památky na všechny kultury od dob starověkého osídlení, pohádkové zahrady a nad vším Bábova svatyně, nejvýznamnější svatostánek baháismu.
Akko
O dalších 13 km severněji. Původně křižácké město, které bylo na sklonku 13. století dobyto Araby a později přestavěno Osmany. Má spolu s Jeruzalémem nejzachovalejší historické jádro včetně domů a ulic vystavěných křižáky, které se nacházejí až osm metrů pod úrovní současného města.
Jeruzalém
Asi 50 km východně od Tel Avivu. Svaté město tří „náboženství knihy“, nesčetně významných památek jako Chrám Božího hrobu, Zeď nářků, Chrámová hora se Skalním dómem a mešitou Al Aksá… Zachovalé staré jádro se spletí uliček, kde každá čtvrť má svůj typický kolorit.
Text: Radek Kovanda
Foto: Shutterstock, www.goisrael.com – Dana Friedlander a Rafael Ben Ari
