Objevte město na Dunaji, o němž si hodně Čechů myslí, že ho zná jako své boty a přitom opak je pravdou. Bratislava je jediným hlavním městem na světě, které leží na hranici tří států. Nezapomíná na své slovenské, rakouské ani maďarské kořeny. A také na ty české. To je fascinující!
Je to taková hloupá česká vlastnost – závistivě žárlit. Když v roce 1992 vyšla v Odeonu kniha Dunaj italského autora Claudia Magrise, přečetl jsem ji během jedné noci. Je to vynikající sonda do střední Evropy, kde Dunaj slouží jako nit, na niž Magris navléká perličky v podobě příběhů měst, míst, drobných detailů a lidských osudů. Urputně se nedrží jen břehů řeky, ale na své cestě zabrousí i daleko od ní, třeba do Alp, do Tater, do Transylvánie, prostě do míst, jež mu pomáhají ilustrovat příběh hlavní evropské řeky. Těšil jsem se na jeho postřehy o Praze, o Moravě, o Češích. A byl zklamán tím málem, co se o nás píše, když Bratislavě a Slovensku je věnováno dvacet stran. Tehdy to byla taková malá lekce české sebestřednosti a blahosklonnému pocitu nadřazenosti, že jsme srdce Evropy. Jsme, ale s vědomím, že těch srdcí jsou desítky.
Pověst je ale lepkavá a přetrvává i téměř po čtvrtstoletí, kdy zanikl společný stát Čechů a Slováků. Přesto se na Bratislavu stále díváme jako na město, které důvěrně známe natolik, že nemáme potřebu je navštívit. Její obraz je tisíckrát mediálně promrskaný. Atributy města jako hrad, most s restaurací v podobě UFO, vysílač Koliba a další jsou tak pevně vtištěny do vizuální paměti Čechů střední a starší generace, že Bratislavu často nepovažují za město hodné návštěvy.
A tak tisíce z nás každý rok fyzicky těkají po Slovensku, od Fatry po Tatry a přes Slovenský ráj až po Bukovské vrchy, kůži si máčíme v termálech na jihu země nebo se prodíráme lesy Rudohoří, fascinovaně hledíme na panoráma Levoče, Štiavnice a Mikuláše, jen té „Blavě“ se vyhýbáme. Protože ji pořád považujeme tak trochu za naše město, které známe – a známá města se nenavštěvují, protože jsou již objevena. To je docela zásadní problém, protože tato malá arogance nás okrádá o normální, nezkažený přístup k tomuto fascinujícímu městu, které se jmenuje…?
Ano, jak se vlastně jmenuje? Claudio Magris v knize Dunaj píše: „Střední Evropa nezná umění zapomínat, neumí uložit události ad acta nebo do archivu; na gymnáziu jsme se s několika spolužáky dohadovali, kdo dává kterému jménu města přednost: slovenskému Bratislava, nebo německému Pressburg, či maďarskému Pozsony odvozenému z Posonium, někdejší římské předsunuté hlídky na Dunaji. Z těch tří jmen vyzařovala sugestivní představa pestrých, mnohonárodních dějin a v našem rozhodování pro jedno z nich byl dětsky vyjádřen zásadní postoj ke světovému duchu: instinktivní oslavování velikých a mocných kultur vytvářejících velké dějiny, jako byla německá, romantický obdiv k rytířským a dobrodružným činům vzpurných národů, jako jsou Maďaři, anebo sympatie k tomu, co je v menšině a skryto, k malým národům, jako je slovenský, které dlouho zůstávají trpělivou a nenápadnou vrstvou, pokornou a plodnou zemí, čekající celé věky na dobu svého rozkvětu.“
Města střední Evropy, zvláště ta hlavní, prodělala za posledních 25 let fenomenální proměnu. Vyčistila se, opravila, zvětšila, vyrostla do výšky, zrychlila se, zmodernizovala a ozdobila novostavbami. To je ale technický pokrok, lidská mysl však zůstává často konzervativní. Všimněte si, že když navštívíte Varšavu, Budapešť, Záhřeb, Prahu nebo třeba Lublaň, všude se zdůrazňuje nacionální charakter města. Praha vytěsňuje své německé kořeny, Varšava téměř opomíjí, že před válkou třetinu obyvatel tvořili Židé, Budapešť zapomíná na své Slováky, Chorvaty a Rusíny atd.
Toto historické zapomínání již bereme jako samozřejmost a chápavě odpouštíme. Jenže pak přijedete do Bratislavy a radostně zjistíte, že toto město se sebevědomě hlásí ke všem svým kořenům – ke slovenským, židovským, německým i maďarským. Nic ze svých dějin neškrtá, neretušuje, je prostě sebevědomé. Proto ve svém hlavním turistickém prospektu zdůrazňuje, že bylo 267 let korunovačním městem Uherského království, názvy kaváren odkazují na německé a židovské, kdysi většinové obyvatelstvo a na nábřeží je sloup s českým lvem, odkazující na desetiletí stýkání a potýkání s Čechy.
Claudio Magris dopsal svůj román Dunaj v roce 1986, mnohé postřehy z knihy už neplatí, zbytky některých mají ale stále svou platnost. Jako třeba tento: „Nádherná Praha upadla po osmašedesátém do osidel odevzdanosti a smrti; Bratislava je navzdory všemu krevnatá a radostná, je to svět plný života a elánu, neohlížející se teskně za minulostí, nýbrž hledící vstříc rozmachu a budoucnosti.“ Dunaj v Bratislavě plyne překvapivě rychle, stejně jako dynamika tohoto města, z něhož je všude ve střední Evropě blízko. Tak blízko!
Staré kořeny nelze vytrhat, pouta nelze přeseknout. Je dobré a moudré se k nim vracet a chápat je. Bratislavě se to daří.
Moderní město
Mají pravdu někteří Bratislavané, že Češi stále porovnávají jejich město s Prahou a těžko si pak přiznávají, že Blava je v mnoha ohledech dynamičtější – například v architektuře. Zatímco Praha se dnes chlubí již stárnoucím Tančícím domem a smutní nad nerealizovatelnou „Kaplického knihovnou“, Bratislavou se v posledních deseti letech přehnala vlna modernity. Nákupní středisko Eurovea, Kempinski Hotel River Park nebo třeba galerie Danubiana jsou jen několika z mnoha nových staveb rozesetých po celé ploše města. Bratislava si to může dovolit, vzhledem k menší rozloze chráněného historického jádra.
UFO
Říká se mu UFO, vypadá jako UFO a dlouho to také UFO bylo – most SNP z roku 1972, rozkročený nad Dunajem, totiž v tehdejším Československu působil svou jedinečností (spolu s vysílačem na Ještědu) jako vyslanec z architektonického vesmíru. Dnes už to dávno není jediný výrazný solitér moderní architektury, ale stále zůstává spolu s hradem symbolem města. Neskutečná vyhlídka na město z výšky 95 metrů umožňuje při výjimečných okolnostech dohled až 100 kilometrů. Ideální je navštívit zdejší restauraci při famózních západech slunce nad městem.
Svatý Martin
Tato hlavní městská církevní stavba má pořád lidský rozměr. Není tak monumentální jako jiné evropské katedrály, ale směle se s nimi může měřit historickým významem. Mezi lety 1563 až 1830, kdy byl tehdejší Prešpurk korunovačním městem Uherského království a sídlem krále a arcibiskupa, bylo ve svatém Martinu korunováno deset králů, jedna královna a osm královských manželek z rodu Habsburků. Právě proto nemá chrám na svém vrcholku kříž, ale kopii koruny svatého Štěpána. Neváhejte a podívejte se dovnitř na goticko-barokní interiér a obdivujte např. nádhernou tesařskou práci.
Historické festivaly
Zhutnělé menší historické centrum vytváří ideální kulisu pro pořádání mnoha „retro“ festivalů. Doporučujeme hlavně Korunovačné slávnosti, které se konají každoročně o čtvrtém červnovém víkendu. Slavnostní průvod městem v dobových kostýmech je velkolepý. Součástí slavností je i vinařský Festival frankovky, oblíbeného nápoje Marie Terezie. Vínem se při korunovacích plnily fontány a tento sympatický zvyk přetrval až dodnes. Přijeďte a ochutnejte.
Děvín
Několik kilometrů západně od Bratislavy, po proudu Dunaje, poblíž jeho soutoku s Moravou, se na levém břehu vypínají monumentální zdi Děvínského hradu. Keltové, Římané, Germáni, Velká Morava, Maďaři – ti všichni využívali jeho jedinečnou polohu. I na kole se sem dostanete hned – jasný důkaz, že do Bratislavy, velkoměsta ve skořápce, můžete vstoupit i zadními vrátky a nemusíte se probíjet průmyslovými periferiemi. Najdete zde muzeum a hodně výletních restaurací, z nichž některé pamatují již památný výlet Ľudovíta Štúra z roku 1836. Ale pozor, abyste měli na zaplacení, na rozdíl od Štúrovců, kteří zůstali německému hostinskému dlužni.
Korzo
Některým městům stále chybí prostor k dlouhým víkendovým městským procházkám. Bratislava to není – má Dunaj a jeho levý břeh, po němž můžete korzovat od mostu SNP až k nové budově Slovenského národního divadla. Korzo je vybaveno lavičkami, protkáno cyklistickou stezkou, zastavit se můžete na některé z lodních restaurací, které kotví na vodě, nebo jen tak odpočívat při pohledu na výletní a tlačné lodě pendlující po Dunaji.
„Šoping“
Nemá smysl zastírat, že mezi hlavní dnešní atrakce patří mimo jiné i nakupování. V Bratislavě jsou dominantní dvě centra – Aupark na pravém břehu a Eurovea na levém břehu, na konci korza. Právě zde vzniklo nové, moderní centrum města. Kombinace divadla, kanceláří, nákupního centra a restaurací zaručuje stálý přísun lidí, takže je zde někdy podobný mumraj jako na slavném náměstí sv. Marka v Benátkách. Místo se mu trochu podobá: je sevřené ze tří stran, čtvrtou tvoří voda a ani ten lev nechybí.
Kanál v Čuňově
Děvín proti proudu řeky. Areál vodních sportů po proudu. Další vynikající tip na výlet. Můžete si zde půjčit raft, kajak nebo jen pozorovat cvrkot u řeky. Hitem je „věčná“ vlna pro surfing. Areál je postaven u vodní nádrže Gabčíkovo v rovinaté krajině u zbytků lužních lesů. Vydejte se sem na kole, po rovině se nenadřete.
Sochy
Čumil, Napoleonec, Paparazzi a Schöner Náci jsou nové, ale už ikonické sochy města. Slouží i jako meeting point při schůzkách. Nejmilejší je usměvavý Schöner Náci, městská postavička z první poloviny 20. století. Po ulici vždy chodil v elegantním fraku s cylindrem. Krásným dámám často daroval květy nebo jim zpíval písně.
Noční život
Mnichov má svůj Schwabing, Ostrava Stodolní, Řím své Trastevere, Krakov čtvrť Kazimierz, Londýn Soho a Bratislava trojúhelník mezi ulicemi Michalská, Panská a náměstím SNP. Zde se zvláště o víkendech odehrává něco, co místním můžou Pražáci jen závidět. Hutné, zkoncentrované centrum zábavy. Desítky restaurací, hospod, barů, kavárniček, tančíren a pivních zahrádek jsou natěsnané na malém prostoru. Nemusíte popojíždět z jednoho konce města na druhý ani se daleko přesouvat pěšky – vše je tak říkajíc na jednom fleku. Turisté z celého světa se tu prolínají z místními a v létě vytvářejí jeden velký bzučící úl. Bratislava je proto ideálním zábavním víkendovým cílem.
Hodinový dojezd z Vídně, poloviční vzdálenost mezi Prahou a Budapeští, mezi severem a jihem Evropy, to vše dává městu skvělé předpoklady pro označení „party města“ střední Evropy. Kombinace velkých hospod, restauračních pivovarů, irských barů, hipsterských podniků, uměleckých barů a útulných vináren je prostě dobrá.
Více než jinde zde platí, že „sdílená radost je dvojnásobná radost“ – vzájemné prolínání lidí spojené s teplým jižnějším klimatem vybízí k seznamování. Bratislava je v noci opravdu zábavná. Bylo by nošením dříví do lesa, abychom tu klasicky vyjmenovávali a doporučovali jednotlivé denní i noční podniky. Nejlepší bude, když se sem vypravíte sami a necháte se strhnout proudícími lidmi, případně zaplujete do sklepních prostor, z nichž se často line živá hudba. Bratislava je prostě perfektním cílem pro váš příští víkendový výlet.
Vinařství
Stačí půl hodiny jízdy autem z Bratislavy a ocitnete se v bukolické krajině Malých Karpat. Vinařská města Pezinok i Modra jsou protkána vinařskými stezkami, můžete v nich navštívit proslulé sklepy, ale jedno místo určitě nevynechejte – je to ELESKO wine park, malý kousek za Modrou.
Moderní komplex dokonale udržovaných vinic, návštěvníkům zpřístupněných sklepů s dřevěnými sudy, vynikající restaurace, obchod s vínem – ideální tip na půldenní výlet. Součástí je i nejlepší slovenská privátní galerie moderního umění Zoya Museum. Zhlédnout můžete díla Andyho Warhola nebo třeba současných evropských umělců.
Vinice
Vinohrady najdete na celém území Bratislavy, nemusíte se za nimi vydávat až do kopců Malých Karpat. Pokud chcete vědět něco o historii pěstování vína, navštivte Muzeum vinohradnictví v Apponyiho paláci, jehož součástí je i Národní salon vín, kde můžete ochutnat 100 nejlepších slovenských vín.
Galerie
Doporučujeme návštěvu dvou center umění. Galéria Nedbalka připomíná newyorské Guggenheimovo muzeum a prezentuje slovenské moderní umění. 20 km od města je na břehu vodní nádrže Gabčíkovo moderní stavba Danubiana Meulensteen Art muzeum. Špičková symbióza světového umění, moderní architektury a přírody – návštěva skutečně stojí za to. Je to nadprůměrný zážitek v celém prostoru střední Evropy.
Bratislavské rožky
Každé město má svou vlastní kulinářskou specialitu. V Bratislavě jsou to rožky. Můžete je ochutnat například v centru v kavárně F. X. Messerschmidt a Zeppelin. Jedná se o těsto plněné makovou nebo ořechovou náplní a potírané žloutkem, který dodává rožkům charakteristickou zlatavou barvu.
Pouhé dvě noci na Bratislavu nestačí!
Kde jíst
Je zde široká nabídka od fastfoodů až po špičkové restaurace. Doporučujeme např. restauraci Albrecht, kterou vede Jaroslav Žídek, který má na Slovensku stejnou pověst jako Zdeněk Pohlreich v Česku. Zaměřuje se například na čerstvé lokální potraviny. Tu nejvyšší michelinskou úroveň mají restaurace v hotelech Sheraton a Arcadia. Vynikající je i Zylinder, specializující se na kuchyň starého Prešpurku. Pokud chcete ochutnat pravou slovenskou kuchyni, neváhejte a navštivte Bratislavskou reštaurácii.
Toužíte se při jídle dívat do krajiny a na město? Zajděte si do UFO 3 na mostě SNP nebo do otáčecí restaurace v televizním vysílači na vrchu Kamzík. Máte chuť na skvělé pivo? Je tu pro vás Mestiansky minipivovar a především Dunajsky pivovar, umístěný na lodi s výhledem na celé město. Vynikajícím tipem, jak se orientovat v bratislavské kulinární scéně, je skvělá brožura „Tajné fajné miesta mesta“, kterou vydal Bratislava Tourist Board v roce 2015. Najdete v ní přehled těch nejvíce trendy podniků a center komunitního života. Seženete ji například v informačních centrech, jejichž seznam najdete na www.visitbratislava.com.
Kde bydlet
S ubytováním si nedělejte starosti. Město nabízí plnou škálu možností od hipsterských hostelů přes hotely střední kategorie typu Ibis až po luxusní hotely, jako je třeba Kempinski. Informujte se na www. visitbratislava.com, případně na webu www.bratislavahotels.com.
Kdy přijet
Ideálním časem je období od jara do podzimu, protože Bratislava je rovinným městem, pyšnícím se neuvěřitelnými možnostmi cykloturistiky a pěších procházek. Ani zima není špatnou volbou, zvláště v době vánočních trhů nebo bujarého masopustu. Město ale nabízí info i další konkrétní důvody k návštěvě. Například ČSOB Bratislavský Marathon 1 v březnu, Bratislavský majáles, Slovak Food Festival a Obliehanie Bratislavy Napoleonom v květnu. V červnu nevynechejte Korunovačné slávnosti a Festival frankovky. Další akce najdete na www.visitbratislava.com.
Divadla a galerie
Přestože je Bratislava jedním z nejmenších hlavních měst světa, na tzv. vysoké kultuře to není znát. Velmi vysokou úroveň má například Slovenská opera. Kompletní informace o všem zajímavém, co se v bratislavském klasickém umění odehrává, najdete na novém portálu bagoclassical.sk. Výhoda je i v jazykové srozumitelnosti. Slovenština je češtině nejbližší jazyk a mnohé slovenské herce Češi tradičně považují za “své”. Jako doma se budete cítit třeba při návštěvě Slovenského národního divadla 2 nebo divadel malých forem (např. Divadlo Astorka – Korzo 90).
Okolí Bratislavy
Ještě před deseti lety se turisté Bratislavě vyhýbali, neboť nemohla konkurovat blízké Vídni a nepříliš vzdálené Budapešti, dnes je to naopak. Bratislava je napojena na rakouskou dálniční síť, využívá letiště Schwechat a skvělou volbou je rychloloď pendlující mezi Bratislavou a Vídní. Za pouhou hodinu jste v centru rakouské metropole.
Jak se zde pohybovat
Kolo je ideální dopravní prostředek na objevování blízkého okolí. Samotné centrum nejlépe poznáte pěšky, protože velká část historického centra je pěší zónou 4. Ideální ale bude, když si pořídíte Bratislava City Card. Získáte bezplatnou městskou dopravu, zdarma prohlídku města a až padesátiprocentní slevy při vstupech do některých muzeí a galerií. Pořídíte ji za cenu 10/12/15 eur za jeden až tři dny. K dostání je ve všech turistických centrech. Více na visitbratislava.com.
[/box]Pavel Vondráček
Foto: Shutterstock, Jakub Frey, Braňo Molnár, DuoMedia, Marek Velček
