V ateistickém Česku jsme již na putování spojené s vírou téměř zapomněli. Pro muslimy ale pouť do Mekky zůstává svatou povinností.
Každý muslim bez ohledu na své společenské postavení či pohlaví by měl pouť do Mekky (neboli hadždž) alespoň jednou za život vykonat. Hadždž trvá několik dní a je tvořen velkým množstvím různě komplikovaných rituálních úkonů, jejichž prostřednictvím muslimové potvrzují svou jednotu – všichni poutníci by proto měli mít stejný šat, aby se mezi nimi smazaly viditelné sociální rozdíly. Mekka a tamní svatyně Ka‘ba patří k nejposvátnějším islámským místům.
Ka‘ba, která byla tradičním sídlem arabských bohů, je přibližně 15 metrů vysoká, 12 metrů dlouhá a 10 metrů široká kamenná stavba v areálu Velké mešity. Celá bývá pokryta brokátovou látkou zvanou kiswa, zdobenou různými kaligrafickými nápisy. V Ka‘bě je uložen Černý kámen, nejsvětější islámská relikvie. Tento kámen byl ve středověku rozbit na několik kusů, dnes jsou spojeny dohromady stříbrným rámem. Pikantní je, že Černý kámen je patrně meteorit – a tak se muslimští poutníci z celého světa vlastně přichá- zejí klanět poutníku vesmírnému.
Proč poutníci umírají
Víra je v muslimském světě nezpochybnitelná a muslimové svou povinnost v podobě svaté pouti berou vážně. Do Mekky míří v nesmírném množství – a právě to se ve spojení s nedostatečnou infrastrukturou v nedávné minulosti stalo příčinou obrovských bezpečnostních problémů. Pouť do Mekky se pro řadu účastníků stala i jejich poutí poslední. Lidé umírali ušlapáni v davu nebo utrpěli osudná zranění při symbolickém kamenování Satana.
A šlo o hrozivá čísla: V roce 1990 bylo v podchodu pro pěší ušlapáno neuvěřitelných 1426 poutníků. V ná- sledujících letech přibývaly další a další stovky obětí davu – nejčastěji se tragické nehody stávaly v oblasti Miná na mostě Džamarat, přes který muslimové houfně přecházeli, když se účastnili rituálního kamenování sloupů, které představovaly Satana. V roce 1994 to bylo 270 mrtvých, o deset let později 251. V roce 2006 zde našlo smrt 346 vě- řících a dalších 289 bylo zraněno… Posvátná pouť do Mekky tak platila v posledních desetiletích za bezmála zaručený zdroj zpráv do černé kroniky.
Zachránce ze Skotska
Pouť se koná každý rok a počet jejích návštěvníků stoupá. V posledních letech se jejich počet pohyboval už okolo tří milionů. Přesto byl počet obětí pouti například v roce 2011 nulový. Jak se to stalo? Faktorů, které přispěly k razantnímu zvýšení bezpečnosti, bylo hned několik. Především se o bezpečnost poutníků v daném roce staralo 70 000 policistů, vojáků a zdravotníků. Svoji roli sehrála přísnější kontrola poutnických víz i zbrusu nový zákaz vjezdu pro vozidla s méně než pětadvaceti pasažéry.
Do provozu byla také uvedena nadzemní dráha, která věřící (zatím ovšem pouze ty ze Saúdské Arábie) vozila na osmnáctikilometrové trase mezi Mekkou a poutními místy. Navíc se radikálně změnilo i samotné místo, určené k symbolickému kamenování Satana – místo původních sloupů nyní muslimští věřící házejí kameny na tři mohutné zdi, z nichž každá je šestadvacet metrů dlouhá. Obávaný starý a naprosto nevyhovující most Džamarat byl stržen a na jeho místě vyrostl působivý víceúrovňový most. Když řekneme, že jeho stavbu zajišťuje mamutí společnost rodiny Bin Ládinů, asi to nikoho příliš nepřekvapí. Mnohem překvapivější je ale jiný fakt: Na bezpečnostní proměně pouti do Mekky se výrazně podílel (a stále podílí) také vyhlášený matematik ze skotského Aberdeenu.
Dav není kapalina
Pětapadesátiletý Keith Still pochopitelně není nějaký náhodný učitel počtů. Platí za jednoho z největších světových odborníků na dynamiku davu. Tomuto oboru se věnuje od počátku devadesátých let, kdy založil společnost Crowd Dynamics a začal pracovat na prvních detailnějších studiích. Starší modely pracovaly s davem lidí jako s kapalinou, která se šíří danou lokalitou, což však bylo pro odhadování reálných situací hrubě nedostačující. „Lidé se tímto způsobem prostě nechovají.
Nepohybují se po úhledných lineárních trasách,“ vysvětluje Still. Dnes ho platí britská vláda za pořádání seminářů o plánování v krizových situacích a je i poradcem policie v případě větších akcí, jako jsou například olympijské hry. Saúdové Stilla požádali o spolupráci už po hadždži v roce 2004, kdy z pověření krále vznikla komise rozhodující o tom, jak s pomocí mnohamiliardových investic zamezit ztrátám na životech. Still dodnes vzpomíná, jak se nejprve stal svědkem toho, že se na jednáních tři zúčastněné skupiny vzájemně obviňovaly z dosavadních tragédií. Ministerstvo pro hadždž bylo napadáno za to, že špatně informovalo poutníky.
Ministerstvo civilní obrany za to, že davy nedokázalo zkrotit. A architekti za to, že je celé poutní místo špatně rozvržené. „Úplně jsem žasl. Bavili se přesně o těch problémech, o nichž přednáším,“ vypráví Still, který prý po vleklých hádkách praštil do stolu a nakonec všechny tři strany přesvědčil, že musejí spolupracovat.
Algoritmy a psychologie davu
Stillův model pracuje mimo jiné s faktem, že s nárůstem velikosti davu se mění i rychlost, jíž plyne: nejprve se zvyšuje, ale po dosa- žení kritické hustoty náhle dramaticky poklesne. Kritickou hustotu představují přibližně čtyři lidé na metr čtvereční; v tomto počtu už se nemohou pohybovat, aniž by do sebe vráželi. Když pak kdokoli zakopne, rozjede se napříč davem čím dál nebezpečnější řetězová reakce, na jejímž konci mohou být stovky mrtvých.
Jedním z prvních úkolů pro zvýšení bezpečnosti lidí v davu je tedy odhalit body, kde je největší riziko vzniku tlačenice. Poté přichází ke slovu psychologie davu, správné dávkování informací a další prostředky k usměrňování lidské masy. To vše je zohledněno v počítačové simulaci s názvem Myriad II, jejíž algoritmy zdokonaluje Stillova společnost už patnáct let.
Program se snaží předvídat chování libovolně nadefinovaného davu v prostředích, jež si umí ‚přečíst‘ z Google Earth i z digitálních CAD výkresů. S pomocí Myriad II vypracoval Keith Still seznam změn, které byly obratem realizovány a které zřejmě největší měrou přispěly k tomu, že už v roce 2005 se hadždž obešel bez ztrát na životech. Jenže ještě stále nebylo vyhráno. Most Džamarat, byť byl v té době notně vylepšený, pořád zvládal ‚průtok‘ jenom sto tisíc lidí za hodinu. Je to obrovský počet, ale pro Mekku je to stále málo – běžně se na něj tlačilo až o 35 tisíc poutníků více. Keith Still tedy napsal pro komisi ještě jednu zprávu, v níž navrhoval alespoň zrušit nařízení, které ukládalo věřícím kamenovat sloupy ihned po polední modlitbě. Zároveň vytipoval další krizová místa a žádal o nové umístění východů. Tato jeho zpráva ovšem byla ignorována. A výsledek byl jediný: Už v roce 2006 poutníci opět umírali.
Poučení z krizového vývoje
Tragédie měly jeden pozitivní dopad: Královská rodina se ke Stillovým doporučením vrátila a úpravy poutních míst nabraly ještě rychlejší tempo. Skotský matematik nyní pracuje na zabezpečení samotné Velké mešity. A kamenující poutníky uvítala před třemi lety v Miná nová konstrukce, která má pět úrovní, zvládá pojmout 300 tisíc lidí za hodinu a obsahuje nové přístupové cesty ke zdem pro kamenování. Na její přestavbu už padla více než miliarda dolarů. Ale ještě pořád není hotovo: Takzvaný ‚Nový Džamarat,‘ jak je konstrukce nazývána, má být časem dokonce dvanáctipatrový!
Jak zvládnout poutníky?
Pro Saúdskou Arábii, na jejímž území Mekka leží, je zajištění potřeb milionů poutníků náročnou logistickou zkouškou. Místní úřady každoročně přijímají mimořádná logistická, zdravotnická i bezpečnostní opatření, která by měla zabránit nehodám, případným teroristickým útokům či epidemiím. Pouti se účastní vyznavači odlišných směrů islámu, sunnité i ší‘ité, a je třeba dbát, aby napětí mezi nimi zbytečně neeskalovalo.
Pro zajištění bezpečnosti jsou v Mekce přítomny desetitisíce policistů i vojáků. Kvůli organizaci poutě a dodržení jednotlivých rituálů jsou poutníci shromažďováni podle národností do jednotlivých skupin a řídí se pokyny průvodců (ti se nazývají šejchové, dalílové či mutawwifové a mají za úkol poutníky organizovat a napomoci jim při dodržování správného postupu jednotlivých rituálů). Snaha Saúdské Arábie zvládnout obrovské davy poutníků dokonce vedla i k zavedení kvót, které určují, jaký počet muslimů z jednotlivých zemí se může na pouť vydat (mimochodem, počet muslimů z Česka, kteří se do Mekky vydávají, se podle oficiálních údajů v posledních letech vždy pohyboval mezi několika desítkami až jednou stovkou osob).
Pro klidnější hadždž
Miliardové investice do bezpečnosti poutníků nejsou prázdným megalomanstvím. Ve světle současného vývoje je jejich důvod jasný. Islám je na vzestupu, ať se to jeho kritikům líbí či nikoliv. Od roku 1970 se počet muslimů více než ztrojnásobil na dnešních přibližně 1,57 miliardy. Jinými slovy, bezmála každý čtvrtý obyvatel naší planety je muslim. Odhady odborníků pak mluví o tom, že už v tomto desetiletí vzroste počet návštěvníků Mekky na neskutečných 20 milionů ročně. Nové stavby, které přispějí k pokojnějšímu hadždži, jsou proto nutností.
Jan Kalous
Foto: Shutterstock, Wikimedia
