Je skvělé navštěvovat země, jejichž obyvatelé mají Čechy upřímně rádi. Proč tedy Slovinsko není mezi tuzemskými turisty populárnější? Třeba se nám to podaří změnit!
Říká se, že pod svícnem je největší tma, a při objevování prázdninových destinací to platí dvojnásob. Ačkoliv většina českých turistů dává už řadu let přednost jižním letoviskům v Itálii nebo Chorvatsku, poměrně nedaleko od našich hranic se rozprostírá země, která v sobě geniálně spojuje všechno, co máme rádi. Od německé spořádanosti a kvality služeb přes italskou rozevlátost až po balkánský temperament a nízké ceny. Slovinsko je zkrátka země, kterou si zamilujete hned napoprvé.
Protože Slovinsko má jen malý kousek mořského pobřeží, jsou jeho hlavní devízou hory a národní parky. A jelikož bylo ekonomicky nejvyspělejší ze všech států bývalé Jugoslávie a roku 1991 se odtrhlo od jugoslávské federace mírovou cestou, na rozdíl od Chorvatska či Srbska se mu vyhnuly potíže spojené s poválečnou obnovou. I proto Slovinsko patří mezi příjemné a vyspělé evropské země, které svým návštěvníkům vedle úchvatné přírody nabízejí také celou řadu skvostných historických památek.
Pro tentokrát však necháme stranou perly benátské architektury i stopy římského osídlení a zaměříme se na překrásnou část na severozápadě země. Jde o údolí řeky Soči (známé i pod italským označením Isonzo). Tato část Slovinska v sobě koncentruje značné množství turistických lákadel – najdete tu skvělé podmínky pro provozování adrenalinových sportů, stejně jako upomínky relativně nedávné krvavé historie. Co všechno tedy v údolích podél Soči najdeme?
Tudy tekla česká krev
Na pěší turistice je nejúžasnější, jak umožňuje spojit pohyb na čerstvém vzduchu s poznáváním přírodních krás i historických událostí. Za první světové války se v okolí řeky Soči odehrálo dvanáct krvavých bitev, při nichž přišlo o život na 300 tisíc vojáků. Není proto divu, že cesta od vrcholů Julských Alp až k Jaderskému moři je protkána nespočetnými hřbitůvky, pozorovatelnami, zákopy, pevnostmi i muzei. Z obrovského množství padlých bylo asi 10 tisíc Čechů. Byl mezi nimi i někdo z vašich příbuzných? Statisticky je to dost pravděpodobné, tak před odjezdem sem ještě raději zapátrejte v rodinné historii – třeba pro vás dovolená ve Slovinsku získá ještě překvapivý osobní rozměr. Mimochodem, na obávané sočské frontě sloužil v uniformě Rakouska-Uherska i slavný český malíř a spisovatel Josef Váchal. Ten se o své hrůzné, ale i relativně milé zážitky podělil v knize Malíř na frontě; mimo jiné se zde dočtete i o tom, jak ve chvílích klidu zapomněl na svou dočasnou profesi vojáka a maloval fresky ve venkovském kostelíku ve stejnojmenné obci Soča..
Patrně vás překvapí, v jak dobrém stavu všechny památky na sto let staré bitvy jsou. Místní je neustále pietně udržují a upravují; první světovou válku zde vnímají v silném kontextu svého národně-osvobozeneckého boje proti nenáviděné Itálii. Mnoho z muzeí je v soukromých rukou, ale přesto (nebo možná právě proto) v nich můžete najít neuvěřitelné množství exponátů ilustrujících krutý život frontových vojáků. Ostatně budete-li mít štěstí a sejdete z vyznačených cest, dodnes můžete najít zbytky ostnatých drátů či šrapnelů.
Milovníkům vojenské historie doporučujeme všímat si černo-červených značek s holubicí, jež se na stezkách v oblasti, kterou místní nazývají Pot Miru, nacházejí takřka na každém kroku a upozorňují na místa spojená s prvoválečnými boji. Asi nejpopulárnějšími z těchto památek jsou pevnost Kluže, která bránila italským vojákům proniknout na rakousko-uherské území, či vojenský hřbitov v Logu pod Mangartom. Za návštěvu určitě stojí i muzeum a kostnice z pozůstatků padlých vojáků v městečku Kobarid. Trochu „interaktivnější“ zážitek nabízí venkovní Outdoor Museum Ravelnik, situované nedaleko od města Bovec. Zde si budete moci projít zákopy a vyzkoušet, jaké podmínky v nich panovaly.
Feraty
S první světovou válkou souvisejí i slavné místní feraty neboli zajištěné horské cesty. Před sto lety se začaly ve velkém budovat právě zde, v Julských Alpách. Pochopitelně to však tehdy nebylo pro povyražení turistů, ale ze zcela praktických vojenských důvodů. Protože Rakousko-Uhersko zde proti Itálii vedlo poziční válku a vojáci bojovali doslova o každý vrchol, bylo nezbytně nutné vytvořit v horách síť cest, které by vojákům při přesunech poskytovaly alespoň jakés takés bezpečí. Nutno říci, že od válečných dob se bezpečnost stezek zvýšila, ale některé z nich rozhodně ani dnes nejsou pro návštěvníky se slabšími žaludky. Raději si dopředu dobře rozmyslete, zda na cestování s pomocí skob a žebříků ve skalních stěnách máte dostatek fyzických i psychických sil!
Na řece i nad horami
Řeka Soča je průzračně čistá a ledová; její teplota se po celý rok drží pod 10 ˚C. Její pramen (Izvir Soče) je vyhledávaným turistickým cílem, ale protože je na území Triglavského národního parku, na sportovní vyžití si zde nechte zajít chuť. Stačí se ale vydat níž po proudu a otevřou se vám široké možnosti, které nadchnou jak vyznavače tradičních sportů, tak milovníky těch adrenalinových.
Většina toku Soči nabízí ideální podmínky ke sjíždění na raftu, kánoi či kajaku. Je ale nutno akceptovat určitá pravidla: Předně, plout je možné jen mezi určenými oblastmi. Důležitý je i fakt, že vodákům je řeka otevřena jen od 8 do 18 hodin; mimo tento čas zde kralují rybáři. Rozhodně je dobré si předem vybrat, jaký úsek chcete s ohledem na své schopnosti sjet, protože náročnost jednotlivých částí řeky je značně proměnlivá.
Oblast kolem obce Tolmin je zase mekkou všech příznivců paraglidingu. Nadšenci, kteří se snášejí dolů do údolí, aby se následně stopem nechali vyvézt zpátky na vrchol, už neodmyslitelně patří k místnímu koloritu. Nejfrekventovanějším startovištěm je vrch Kobaba, přímo nad Tolminem. Dá se zde startovat směrem na východ, jih i západ, a jelikož jde o termicky velmi aktivní místo, navazující přímo na skalnatý jižní hřeben Polovnik nad Kobaridem, máte krásný letecký zážitek takřka jistý.
V poslední době získává na popularitě i ziplining, tedy jízda po kladce na lanové dráze vysoko nad horskými údolími. Slovinci stavějí nové tratě, na nichž si můžete dopřát opojnou směsici rychlosti, závrati a adrenalinu. Nejlepší podmínky se nabízejí v okolí města Bovec, kde je dráha o celkové délce přes tři kilometry (přičemž nejdelší, prostřední úsek měří celých 700 metrů!).
Čas na něco dobrého
I z gastronomického hlediska má Slovinsko co nabídnout. V místní kuchyni se zajímavě spojují spíše těžká německá a rakouská jídla s pestrými vlivy kuchyně balkánské a italské. Velkou tradici má místní výroba sýrů – v každé vesnici můžete ochutnávat místní kozí, ovčí i kravské sýry, což je zejména při pěších túrách skvělé zpestření. A pokud jste spíše na sladké, nenechte si ujít tradiční slovinské koblihy. Dost se podobají těm, které známe z českých pekařství, ale jsou výrazně větší a vždy s obří porcí skvělé ovocné marmelády uvnitř! Budete-li mít možnost, navštivte oblast Goriška Brda. Jde o kopcovitý výběžek táhnoucí se až do Itálie. Kromě překrásné přírody, otevřených luk a sadů je tato oblast vyhlášená především produkcí kvalitního vína. Místní Cabernet Sauvignon a Merlot patří mezi evropskými červenými víny ke špičce!
Čech je bratr
Vše, co bylo popsáno výše, zní lákavě. Ale nejdůležitějším důvodem, který by vás k návštěvě Slovinska mohl přesvědčit, je vztah Slovinců k Čechům. Nemusíte se bát, že by se na vás někdo díval skrz prsty nebo že by naopak ani nevěděl, kde Česko leží. Podobně jako Poláci, i Slovinci nás mají upřímně rádi a kulturně jsou si obě země velmi blízké.
Sounáležitost, kterou k nám Slovinci cítí, má historické kořeny – po tisíc let jsme společně byli součástí Svaté říše římské a později Rakouského císařství; velmi oceňovány jsou i již zmíněné krvavé oběti, které čeští vojáci přinesli při prvoválečných bojích proti Itálii.
Velmi dobrým argumentem pro dovolenou ve Slovinsku je i její finanční dostupnost. Zdejší služby jsou na obdobné úrovni, kterou očekáváme od Rakouska či severu Itálie, ale přitom je zde výrazně levněji. Nejvyšší čas začít balit, nemyslíte?
Veronika Kratochvílová
Foto: Pavel Vondráček a slovenia.info
