Neskutečně půvabná krajina bohatě zdobená tisíci zajímavostmi. A také kus země, který je extrémně mediálně známý. Vstupte do ní ale zadním vchodem a budete překvapeni!
Snad každý, koho znáte, byl někdy v Toskánsku, chce do něj nebo v něm zrovna je. Jedna z turisticky nejpřitažlivějších oblastí Evropy by se dala přirovnat k prstenu, který tvoří kovový základ, často s filigránskou úpravou, do něhož je upnut drahý kámen. Většina lidí však obdivuje právě jen to nejmarkantnější – drahý skvostný kámen. A tak je to i s Toskánskem. Každý chce spatřit Florencii, Sienu, San Gimignano, Pisu, Luccu… Ale málokdo poznal tenhle krásný prsten celý.
Teď v létě sem zamíří miliony turistů, v srpnu bude Toskánsko zaplněné Italy z celé země a v červenci zbytkem světa. Nejlepším řešením je se tomuto masakru vyhnout a zaměřit se na filigránské malé ozdůbky na imaginárním prstenu. Protože pokud chcete Toskánsko opravdu poznat, mnohem lépe se vám to povede v okolí měst, která vyjmenujete zpaměti. V pomalém a hlubokém objevování tkví totiž krása cestování (viz článek na straně 12 v TD červen/červenec).
Často se navíc vyplatí podcenit přípravu. Pak je totiž člověk překvapen tím, co sám objeví. Nejhorší situace nastává, když si koupíte luxusního průvodce po Toskánsku na lesklém papíře, ve kterém píšou, že se zde určitě setkáte s místními, a když dorazíte na místo určení, spatříte stovky turistů, kteří drží v ruce stejnou knihu jako vy.
Před dvěma lety, v srpnu, jsem utekl z překrásného San Gimignana, typického románskými a gotickými „mrakodrapy“, ale přeplněného lidským davem. Když jsem se asi deset kilometrů za Gimignanem znovu nadechl, uviděl jsem na horizontu, na kopci hezké městečko. Moderní část rozložená na úpatí kopce, starší za branami nahoře. Auto jsem nechal dole, nahoru nevyjel zdejší lanovkou, ale vyšel pěšky se psem. Tohle „ztracené“ město obsadily kočky, které okamžitě zmlátily mého psa. Bloumám sem a tam, nikde téměř nikdo, a najednou náhodou narazím na desku, na které stojí: Zde se narodil a zemřel Giovanni Boccaccio. Ten slavný Boccaccio, autor Decameronu! Cihlové město s kamennými ulicemi se jmenovalo Certaldo. San Gimignano jsem si pak prohlédl jindy – mimo sezonu, v březnu.
Naposledy, když jsem jel z Florencie do Sieny na test nové Škody Superb, jsem zahodil naplánovaný soupis trasy a mapu na zadní sedadlo a snažil se dostat do Sieny jen za pomoci intuice – tedy pořád na jih. S kolegou Lukášem Novákem jsme měli ty nejlepší zážitky a fotky a objevili jsme neuvěřitelné množství malých městeček, která jsem zpětně nenašel ani na Wikipedii.
A jedno, Lucignano D‘arbia, mělo všechno, co si od toskánského kapesního městečka slibuji. Malou hlavní ulici s vysokými domy, situovanou tak, aby se jimi mohl prohánět vítr, čtyři stolky s dědky a babkami na hlavní ulici, kteří nám nabídli víno, a když jsme jim chtěli zaplatit, tak odpověděli, že to není žádná vinárna, ale soukromý dům. Městečko mělo pevné hradby, za nimi zbytky středověkého hradu, gotický kostel s románským portálem, jeden malinký obchůdek, kde jsme si koupili kousek sýra, klobásu a chléb. Všechno mnohem levnější než jinde včetně domácího vína. Místní lidé žijící mimo hlavní turistické trasy se navíc k turistům chovají úplně jinak, naprosto bez agrese, ignorace, a tak nemáte pocit, že je unavujete nebo obtěžujete.
Pokud máte v životě možnost nerespektovat zažitá pravidla – jezdit někam jen o víkendu nebo o prázdninách –, využijte Toskánsko tak, že ho poznáte v létě mimo hlavní trasy.
Lidé často objíždějí toskánské vinice a většinou jedou do těch, které doporučují průvodce. Tam jsou na autentické atmosféry chtivé turisty připravení, podle stejného scénáře – ochutnávka a koupě. Když se zeptáte, jestli někde v okolí není nějaký malý vinař, od kterého byste mohli koupit dobré víno, většinou se rozpovídají. A vy máte zaděláno na skvělé, tentokrát doopravdy autentické zážitky. Při bloudění po Toskánsku jsem narazil poblíž vesničky Corsignano na otevřená vrata vedoucí k malému vinařství. Nemělo žádnou prohlídkovou trasu ani obchod. Majitel měl o to větší radost, že k němu zabloudil turista a ještě z tak exotické země, jako je Česko. Nejdříve jsem vypil a pak i koupil skvělé Chianti, které jsem ale večer v hotelu ještě mužně zdolal. Bylo výborné, ale dodnes nevím, jak se vinařství jmenuje. O důvod více tam zabloudit ještě jednou. A objevit další neznámé vinařství.
Stejná situace je i s ubytováním. Většina lidí chce bydlet např. přímo ve Florencii, ale lepší je se ubytovat pár kilometrů od ní a vyrazit ji objevovat brzy ráno. Sednout do auta, ještě než se turisté rozkoukají, a opustit ji před polednem a siestu si užít v krajině tak krásné, jako je ta u města Montalcino. Na cestách se totiž vyplatí přemýšlet tak, jako bychom byli ve své vlastní zemi. Turistovi bychom jistě doporučili Prahu, Karlovy Vary a Český Krumlov, ale sami bychom raději zajeli do poklidnější Třeboně, Litoměřic nebo do liduprázdné Jemnice.
Nasaďte si tedy v létě toskánský prsten celý, objevte jeho filigránské zdobení a ty drahé kameny, jako jsou Siena nebo Florencie, si nechte na podzim, až turisté odjedou.
text a foto: Pavel Vondráček
[box]Fakta: Toskánsko získalo své jméno podle Etrusků. Římané mluvící latinsky je označovali slovem Tusci – odtud současné jméno Toscana. Řekové jim zase říkali Tyrrhenoi – odtud název moře západně od italského pobřeží – dnes známé jako Tyrhénské moře.
[/box]
