Maková vesnička: Mák tu kombinují třeba i s kaprem nebo sumcem

Když člověk cestuje, zjišťuje, jakým způsobem lze využít potenciál kraje. Své kouzlo mohou mít i místa, kde prvoplánově nepadnete naznak z krajinné scenerie. I ze zdánlivě banálních věcí se totiž dá vytvořit cíl výletu, na který budete ještě dlouho vzpomínat; zážitky se dají v pravém slova smyslu vydupat ze země. Tohle umění dokonale ovládají třeba v sousedním Rakousku.

V Armchlagu se pyšní raritou – největším a nejdelším obrazem s motivem máků na světě. Zabírá celou plochu rozlehlého parkoviště a měří 60 x 4,5 metru.

V Armchlagu se pyšní raritou – největším a nejdelším obrazem s motivem máků na světě. Zabírá celou plochu rozlehlého parkoviště a měří 60 x 4,5 metru.

V dolnorakouském Retzu, který leží v oblasti vinic – Weinviertel – nedaleko českých hranic, pořádají zážitkové cesty jak víno. To ale zdaleka není všechno. Pořádný šrumec dokážou udělat i kolem dýní, slavnost Kürbisfest je vyhlášená široko daleko. Malebné lázeňské městečko Laa an der Thaya, které najdete na mapě jen 30 kilometrů od Znojma, je pro změnu vyhlášené svými termálními lázněmi a aquaparkem. Pár rodin tu ale pěstuje cibuli a konopí. A byla to trefa do zeleného. Obliba regionálních potravin a akční přístup jim zajistily odbyt i zábavu. Lidé se zajímají o proces pěstování i výrobky a slavnosti, které se přirozeně na tuto činnost nabalily, baví pěstitele i jejich návštěvníky.

Tohle moderní uvažování, jak přilákat turisty do míst, která nenabízejí krajinné highlighty, je vlastní i stovce obyvatel vesničky Armschlag, kterou místní překřtili na Mohndorf – makovou vesničku. Ta leží v kraji Waldviertel, kde se tradičně pěstují.

P1420889_rgb

V makové prodejně v jedné ze zrekonstruovaných stodol – naproti parkovišti – najdete kompletní makový sortiment. Mimo jiné i vkusné kroje, které si místní nově vytvořili, tzv. mohndirndly.

 

Spíše brambory. Ale mák je mnohem víc sexy a dá se kolem něj postavit dokonalý marketing, který v Armchlagu pilují už 26 let. Dotáhli to dokonce tak daleko, že si svůj produkt „Waldviertelský šedý mák“ nechali patentovat. A patentovat by si mohli nechat i svoji vizi a odhodlání! Nemálo zástupců samospráv z jiných vesnic se sem jezdí inspirovat. Dolnorakouská vesnička, která leží jen 50 kilometrů od českých hranic, je totiž zářným příkladem toho, jak se věci mají dělat. Nicneříkající sousloví „udržitelný rozvoj“ v jejím podání dostává zcela konkrétní obrysy.

A jak to celé vzniklo? Historie pěstování máku ve Waldviertelu sahá až do doby kamenné. Svého času byl dokonce obchodován jako komodita na londýnské burze. Pak ale upadl v zapomnění. Před čtvrt stoletím se však místní rozhodli, že mu vrátí jeho někdejší lesk. Dnes tu mák pěstují na ploše více než 200 hektarů (v samotném okolí Armchlagu zhruba na 14 hektarech) a kromě úžasné podívané a práce prakticky pro celou vesnici je i zárukou delikátního pochutnání. To koneckonců můžete okusit na vlastní chuťové pohárky vezdejším hostinci Mohnwirt, odkud celá myšlenka vzešla.

Hostinský Johann Neuwiesinger před 26 lety nadchl nápadem pěstovat mák a profitovat z něj své sousedy natolik, že když se dnes řekne Armchlag, vybaví se každému na jazyku specifická chuť máku. Ten tu kombinují třeba i s kaprem nebo sumcem, tradičními rybami ze zdejší oblasti. Nejznámější makovou dobrotou jsou ale tzv. Mohnzelten – bramborové těsto s mákem. Ale nejen dobrým jídlem je člověk živ. To tu vědí velmi dobře. Proto pro návštěvníky, kterých se kolem zdejších polí protočí ročně kolem 40 000, připravili i zázemí v podobě velkého parkoviště se stáním pro karavany (mimochodem je lemovánonejvětším makovým obrazem na světě o velikosti 60 x 4,5 metru, jehož autorem je malíř Karel Moser). Dále je zde spousta tematických turistických atrakcí, jako například maková zahrada s 30 druhy máků, makový express – vláček, který vozí turisty do polí, naučná maková stezka a různé s mákem související slavnosti.

P1420887_rgb

To růžové je zmrzlina. 5 Makový kabátek ve zdejším „Makovém nebi“ dostává i kapr nebo sumec.

 

Těm patří každá třetí neděle od července do září. Červencová (Mohnblüttensonntag) je ve znamení kvetoucích polí. Jedno pole kvete zhruba 14 dní a jednotlivé květy vydrží pouhý den. Nejkrásnější jsou mezi sedmou a půl osmou ráno, k večeru už mohou začít opadávat. V tomto období jsou pole plná profesionálních i amatérských fotografů snažících se ulovit beze zbraně ten nejkrásnější snímek rudého, bílého nebo světle fialového květu. Pokud držíte v ruce raději štětec než foťák, můžete se přihlásit do malířského kurzu a pomíjivou krásu makových květů zaznamenat po svém. Jeden z nejněžnějších symbolů léta vás s plnou parádou očekává letos 19. července.

Třetí neděle v srpnu, která letos připadá na 16. srpna, patří pěší turistice. Sítí turistických tras s názvem Mohnstrudel (makový závin) můžete sice brouzdat celý rok, ale jen tuto neděli vás za to čeká odměna v podobě domácího makového štrúdlu. Srpen je měsícem sklizně. Ta se provádí ručně nebo strojem přestavěným z kombajnu na obilí. Zářijová třetí neděle znamená dožínky – hudbu, tanec a jídlo – pravé makové hody a makový jarmark.

P1420886_rgb

To růžové je zmrzlina.

 

Ať už přijedete do Armchlagu kdykoliv, můžete se pokochat mákem ve všech jeho podobách. Nejen na poli, ale i zpracovaným roztodivnými způsoby. V obchůdku naproti parkovišti dostanete cokoliv, na co si vzpomenete, a ještě i trochu víc. Makové koláče, samotný mák – ať už klasický šedý nebo bílý, který chutná jako oříšky a ocení ho zejména alergici, mletý mák, který vám vydrží v mrazáku až půl roku, makový alkohol, marmelády, med, oleje, kosmetiku, šperky, obrazy, nebo třeba kroje, které si místní sami vytvořili, tzv. Mohndirndly. Za vidění určitě stojí i sbírka více než dvou tisíc mlýnků na mák, kterou najdete ve stodole hostince.

Pokud vás napadá, jestli místní občas nemají máku plné zuby, vězte, že ani omylem. V zimě si od něj odpočinou a v květnu už se zase těší, co se všechno bude dít. Mák navíc kromě financí přináší i symbiózu mezi sedláky a hospodou a v neposlední řadě možnost identifikovat se s místem, v němž žijí. Dává práci i mladým lidem, kteří díky tomu neodcházejí do velkých měst. V makové vesničce roste další generace pěstitelů. Čtvrtina obyvatel je mladší 14 let. A stejně jako jejich rodiče žijí nápadem, který měl před 26 lety Johann Neuwiesinger.

Proč to v Rakousku jde a u nás ne?

Paradoxně není země s větší spotřebou máku – kromě Afghánistánu, kde ho ovšem pěstují ze zcela jiných pohnutek –, než je Česká republika. A přitom se u nás na jeho pěstování nikdo nezaměřuje. V Česku je problém sehnat kvalitní mák, a pěstitelé tak přicházejí mimo jiné o spoustu peněz. A nejde jen o mák. Kromě vína a piva se v Česku regionální potraviny prakticky vůbec nezdůrazňují. České brambory, česnek, všetatská cibule, křimické zelí atd. – to jsou produkty, které by si zasloužily podobné zacházení a příběh jako waldviertelský mák, který je krásným příkladem toho, co Rakušané dokážou.

Sbírka ručních makových mlýnků čítá přes 2000 exponátů. Najdete ji ve stodole ve dvoře místního hostince.

Sbírka ručních makových mlýnků čítá přes 2000 exponátů. Najdete ji ve stodole ve dvoře místního hostince.

Smutná maková historie

Je to zvláštní paradox: Něžné makové květy se staly symbolem toho nejkrutějšího válečného utrpení a milionů zmařených životů. Kořeny této zvláštní symbiózy sahají do období první světové války. Peklo, kterým tehdejší vojáci na bojištích procházeli, zůstává dnes nezaslouženě ve stínu slavných druhoválečných bitev. Pravda je ale taková, že zejména Britové a Francouzi utrpěli během první světové války mnohem horší lidské ztráty než o pětadvacet let později. Na bojištích ve Flandrech vykrvácela celá jedna generace mladých mužů – a pamětníci si vybavovali, jak příznačně poté působilo, když mezi hroby nebo na dělostřeleckými krátery posetých bitevních polích vyrostly miliony vlčích máků.

enhanced-buzz-wide-31797-1413459725-6_1_rgb

Na Den veteránů, 11. listopadu, si mnozí lidé připomínají památku padlých makovým květem v klopě.

 

Kanadský chirurg John McCrae, který sloužil na západní frontě nedaleko belgického města Ypres, mírnil svou bolest z pohledu na útrapy raněných vojáků psaním básní. Zvláště se ho dotkla smrt jeho přítele, poručíka Alexise Helmera. Věnoval mu báseň, jež popisuje vlnění vlčích máků mezi hroby. Protože ale prý nebyl s básní spokojen, papírek s jejím textem vyhodil. Jeden z jeho spolubojovníků však báseň zachránil a odeslal do Anglie, kde ji otiskl časopis Punch. Poté, co první světový konflikt skončil, se i díky této básni začal květ vlčího máku používat jako symbol pro padlé. Bohužel, sám John McCrae se příměří nedožil; byl zabit nedlouho před koncem války.

Jím nevědomky inspirovaná tradice ale trvá dodnes – vždy 11. listopadu, což bylo datum podepsání příměří mezi bojujícími stranami, se celosvětově slaví Den veteránů (v České republice si jej připomínáme od roku 2001). Věnován už není jen vzpomínce na padlé z první světové války, ale ze všech vojenských konfliktů. Rudé květy v ten den uvidíte všude: Lidé si jimi zdobí klopy, kladou je na hroby, vznikají z nich i unikátní umělecké instalace – jako například u londýnského Toweru, kde bývá „zasazeno“ na 900 tisíc makových květů z keramiky.

S motivem květu máku se pak pojí i řada populárních písní s protiválečnou tematikou. Příkladem může být slavná „Where Have All The Flowers Gone“ od amerického folkaře Peta Seegera (Češi ji znají spíše jako „Řekni, kde ty kytky jsou“, zpívanou Martou Kubišovou). Seeger píseň napsal v roce 1955 a inspirací mu byla lidová píseň ukrajinských a ruských kozáků.

Přesný recept na místní specialitu – bramborové plněné placky Mohnzelten – najdete, spolu s dalšími lahodnými sladkými i slanými makovými recepty, na webu vesničky www. mohndorf.at v záložce Mohnküche a podzáložce Rezepte. Dobrou chuť!

Text Radka pružinová, Foto Radka Pružinová, Shutterstock, Wikimedia

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář