Z aktuálního vydání Travel Digest 4/2015

Právě vyšlo nové číslo časopisu Travel Digest, které Vás zavede na filmová místa v Čechách, provede Vás po Azorech, Severním Íránu, Aljašce a představí ty nejhezčí exotické svatební destinace, kde si můžete říci své ANO!

Hledání původního

Podívejte se pozorně na tuto fotku. Kamenná lavička zalitá do asfaltu, litinový kříž bez svatého obrazu, nová široká silnice, pekelné červené plastové patníky, plechový kryt odvodnění a děkovná tabule upozorňující, že cesta byla financována Evropskou unií. Když jsem byl malý kluk, na začátku osmdesátých let, vypadala křižovatka úvozové cesty vedoucí od hřbitova ve Třech Sekerách u Mariánských Lázní a úzké cesty mezi továrničkou na dýhu a Tachovskou Hutí zcela jinak: kříž neměl ramena, byl od vandalů zohýbaný, lavička chyběla, úvoz byl travnatý, silnička byla napůl štěrk, napůl asfalt a voda se řinula po jejím boku.

Po roce 1989 se scéna začala měnit. Nejdříve byl položen nový asfalt, potom osvícená starostka nechala obnovit kříž i s mariánským obrazem a pořídila žulovou lavici na odpočinek. O rok později kdosi ukradl obraz. Následně byl úvoz buldozerem zplanýrován, zbaven náletových stromů, rozšířen a vyasfaltován. Před rokem se vybudovala nová cesta jako pokračování bývalého úvozu. Dělníci s absencí myšlení zalili lavičku do asfaltové hmoty. Nepřemýšlení se projevuje i jinak – když chcete z bývalé úvozové cesty najet na cestu, odřete si práh svého auta o prapodivný hrb. Dále byla povinně přidělána informační deska. A podle platných směrnic se nainstalovaly hnusné barevné patníky. Ještě nedávno bylo místo neupravené, zarostlé a kříž poničený. Přesto zde člověk cítil jistý půvab přirozenosti. Dnes je rozcestí sice upravené (včetně absurdního zalití do asfaltu), obdařené vším možným, a přesto – použiji expresivní výraz – děsivé. Děsivě absurdní, pitomé, smutné a neestetické.

Podobných míst v současném světě jsou statisíce. Asfalt, neon, beton, sklo, plasty… Rozšíření, zvýšení, nafouknutí… Pokud je chcete spatřit v jejich původní podobě, musíte ve své mysli zapnout imaginární program retuše a odstraňovat nánosy někdy až směšné a nepochopitelné. Například taková cesta do historického centra Prahy nebo Českého Krumlova se podobá loupání cibule, kdy jedno desetiletí představuje vrstvu v průměru širokou jeden kilometr. Ironicky potom vyznívá klišovité tvrzení, že Praha nebo Krumlov jsou krásná města. Ano, jsou, ale jejich jádra, a to až po sloupání vrstev moderního, nepřemýšlivého nevkusu. Hledání původnosti ale k modernímu cestování patří. Užijte si je!

Pavel Vondráček
šéfredaktor