Milovníkům člověkem nezkažené divočiny už na světě moc míst k procestování nezbývá. Horské oblasti Jižní Ameriky. Odlehlé pustiny sibiře. A Aljaška, největší z amerických států (v jazyce Aleutů, původních zdejších obyvatel, se slovem Alyeska označovala veliká země). Jen na Aljašce máte garantovanou úžasnou kombinaci divoké přírody, pořádku a organizovanosti – a přitom s možností absolutní samoty.
Historické exkurzy většinou nebývají bůhvíjak zábavné, ale dějiny Aljašky jsou natolik barvité, že si alespoň na pár řádcích zmínit za-slouží: prvními Evropany, s nimiž se místní Aleuté setkali, byli ruští lovci a obchodníci s kožešinami, kteří se sem od počátku 17. století dostávali přes Beringův průliv. Na konci 18. století už na Aljašce vznikala první ruská města – například Novo-Archangelsk, později Američany přejmenovaný na Sitku.
O dalších sto let později Američané Aljašku od Rusů koupili – a to za cenu 7,2 milionu dolarů, což odpovídá asi dnešním 90 milionům. Brzy se mělo ukázat, jak výhodný obchod to pro Američany byl – na Aljašce bylo postupně objeveno obrovské nerostné bohatství včetně mohutných nalezišť zlata nebo ropy. Přesto trvalo poměrně dlouho, než Aljaška dostala status státu – došlo k tomu až v roce 1959 za prezidenta Dwighta Eisenhowera, kdy byla Aljaška prohlášena 49. státem USA.
Národní parky
Ochrana přírody má na Aljašce obrovskou váhu. V důsledku toho jsou přibližně dvě třetiny rozlohy Aljašky vedeny jako nějaký druh chráněného území. Jen národních parků zde najdete osm, k nim je nutno přičíst ještě různé národní rezervace a národní přírodní památky. Rychle ale zapomeňte na měřítka velikosti či vzdálenosti, na která jste zvyklí z Evropy. Stačí si uvědomit, že největší místní park, Wrangell – St. Elias, pokrývá území o rozloze dvou třetin celého Česka!
K nejnavštěvovanějším parkům patří Denali (jeho dominantou je nejvyšší hora USA Mount McKinley) nebo Glacier Bay a Kenai Fjords, v nichž často plánují své zastávky i velké zaoceánské lodě. Do většiny aljašských národních parků je vstup zdarma, výjimek je jen pár. Ovšem pozor – některé z parků vás mohou zaskočit tím, že nejsou přístupné po silnici; dostanete se do nich pouze lodí či letadlem.
Skutečná divočina
To, že se nacházíte v národním parku, ovšem nutně neznamená, že jste v nějak kontrolovaném prostředí. V Evropě máme tzv. kulturní hory, ale v řadě aljašských národních parků vás čeká naprostá a nedotčená divočina. Zatímco z Alp, nebo v našem prostředí i z Krkonoš, jsme zvyklí, že v chráněných krajinných oblastech nesmíme slézt z vyznačené stezky, na Aljašce je to jinak. Především proto, že v řadě parků stezky ani nejsou. Za svým cílem si tu můžete vykračovat, kudy se vám zlíbí – a užívat si pocit, že (teoreticky) stojíte na místě, kde ještě nikdo jiný před vámi nebyl. Úcta k přírodě zde jde tak daleko, že v některých oblastech je zakázáno jakkoliv „manipulovat s krajinou“ – znamená to, že nemůžete například ani postavit mohylu nebo tzv. mužíka z kamenů.
Turistika pro zodpovědné
I pojetí turistiky se zde od toho evropského odlišuje velmi výrazně. Dobře to lze ilustrovat třeba na příkladu národního parku Denali; jednoho z mála, kde musíte investovat do vstupného. Po zaplacení dostanete od místních rangerů opravdu intenzivní školení, jak se v parku chovat, čemu se vyhnout či na jaká nebezpečí a omezení zde lze narazit. Pak teprve můžete pokračovat v cestě – ale nikde už nenarazíte na jakoukoliv zákazovou tabulku či varování; správa parku zkrátka věří ve váš zdravý úsudek. Mimochodem, tato zodpovědnost panuje na obou stranách: Denali je rozdělen do pomyslných čtverců a před začátkem cesty musíte rangerům nahlásit, v jakém čtverci chcete začít a do jakého chcete dojít. Rangeři váš plán vyhodnotí – a pokud ve vámi vybraném startovním čtverci už není větší počet turistů, odveze vás do něj prašnou (a několik hodin trvající) cestou autobus. Vystoupíte, zamáváte – a jste odkázáni sami na sebe. Sami si nesete stan, potraviny i speciální barel, do kterého budete na noc uzavírat jídlo, aby nelákalo medvědy.
Lepší než safari
Zmínka o medvědech není v předchozím bodě náhodou. Buďte si jistí, že se s nimi potkáte. Podle některých cestovatelů je dokonce šance na to, že spatříte medvěda, mnohem větší než šance, že v českém lese vyplašíte srnku. Náš kolega a fotograf Jakub Frey vzpomíná, že prvního medvěda spatřil jen pár vteřin poté, co v parku Denali vystoupil z autobusu. Medvědů tu žijí hned tři druhy – hnědí (grizzly a kodiak) a černí (baribalové).
Samozřejmě potkáte i další zástupce fauny, z velkých zvířat půjde hlavně o losy či soby polární zvané také karibu. Budete-li se pohybovat podél pobřeží, máte šanci pátrat na hladině po velrybách, běluhách či kosatkách – a na břehu se setkáte s lvouny, lachtany i mroži. Postavit si stan na bezpečném místě a zůstat zde dva či tři dny je ideálním způsobem, jak můžete zvířata v jejich přirozeném prostředí pozorovat. Budete se cítit jako na safari – jen s tím rozdílem, že zde jste se zvířaty sami a nesledujete je přes sklo auta.
Radost ze soběstačnosti
Aljaška je v pravém slova smyslu rybářským rájem. Většina amerických lososů, halibutů, sleďů a krabů pochází právě z Aljašky. Není divu, sportovní rybaření je tu jedním z nejpopulárnějších koníčků vůbec. Ale navzdory množství rybářů zde ryby „berou“ snad vždy a všude. „V minulosti jsem několikrát rybaření zkoušel, ale nikdy jsem nechytil nic. A na Aljašce jsem najednou během jedné jediné plavby chytil pět nádherných lososů,“ popisuje Jakub Frey. Ryb je podle zkušeností cestovatelů tolik, že ani medvědi o ně s rybáři nebojují; stejně jako lidé si totiž nachytají tolik, kolik chtějí. Srdce každého Čecha musí zaplesat i z množství hub, které ve zdejších lesích roste. Místní je většinou neznají a nesbírají, a tak je nasbírání slušné hromádky otázkou několika minut. V lesích se navíc skrývají i hotové porosty ostružin – takže při troše snahy si dokážete jídlo na celý den obstarat zcela kompletně vlastními silami. Netřeba dodávat, že takto získané jídlo chutná dvojnásob.
Svět bez odpadků
V (nejen) českých podmínkách je to bohužel běžné: procházíte se krásným lesem a náhle narazíte na zmačkanou PET láhev nebo hromádku zrezivělých plechovek. Kouzlo vycházky je pak nenávratně pryč; spíš ho vystřídá roztrpčení z duševní úrovně některých spoluobčanů. Vycestujete-li na Aljašku, máte pěknou šanci, že vám podobné rozčilení nehrozí. Zejména v národních parcích odpadky zkrátka nenajdete. Je pravidlem, že veškerý svůj odpad nosí návštěvníci zpátky. Někdy tato zvyklost dosahuje pro Evropana až absurdních rozměrů, protože například při sjíždění některých řek je nutné vézt si s sebou na lodi vlastní toaletu (většinou ale platí, že výkaly lze v přírodě zanechat, jen si před konáním potřeby musíte do země vyrýt díru a svůj odpadní produkt pak náležitě zakrýt). Právě svou čistotou ostatně minimálně v našich očích Aljaška překonává i další divoká místa, jako jsou třeba Jižní Amerika nebo Sibiř.
Luxus jménem samota
Ano, i u nás v Česku máme místa, kam můžete doslova uprchnout před světem. Místa, kde neslyšíte ani vzdálené houkání vlaku či vrčení projíždějícího auta. Ale ani na těchto místech ještě pořád nejste úplně sami. Na obloze vykreslí čas od času kondenzační stopu dopravní letadlo, vyhlídku do kraje vám naruší elektrické vedení… V aljašské divočině ale budete mít stoprocentní samotu garantovanou; tedy pokud se pro ni rozhodnete a nebudete například cestovat ve skupince. Chcete třeba deset dní putovat oblastí tak pustou, že v ní není ani mobilní signál? Máte to mít – a uvidíte, jak rychle si na tento pocit zvyknete.
Zamilujete si zdejší čistý horizont, nenarušený nánosy modernity – na rozdíl od toho evropského, který je rozbit bezpočtem větrných elektráren, komínů nebo rozhleden. A rozhodnete-li se, že týden nechcete vidět člověka, Aljaška vám to splní. Mimochodem, jedním z omezení v národních parcích je i to, že byste si měli stavět stan tak, aby nebyl viditelný z cesty. I to přispívá ke zdejšímu „pohledovému luxusu“. Za daných podmínek vás rozhodně nepřekvapí, že hvězdná obloha na Aljašce se nepodobá ničemu, co jste kdy viděli. Protože tu neexistuje světelný smog, je noční nebe skutečně temné a z něj září obrovský počet hvězd. V takových podmínkách je krásné uvědomit si svou nicotnost.
Jiný rozměr zimy
Pro běžné putování Aljaškou je samozřejmě nejpříhodnějším obdobím léto. Zimní turistika zde vzhledem k nízkým teplotám patří už spíše ke koníčkům pro nejzkušenější. Ale pokud patříte k příznivcům lyžování, bude pro vás Aljaška hotovým zjevením. Zapomeňte na klasická střediska se sjezdovkami a vleky, tady se provozuje heliskiing – vrtulník vás vyveze na zvolenou horu a vy se po jejím svahu pustíte dolů panenským sněhem! Mimochodem, i sníh je na Aljašce jiný, než jsme zvyklí. Zatímco ten evropský vzniká kondenzací vody na prachových zrnech, přivátých ze Sahary, základem aljašských sněhových vloček jsou pylová zrna z modřínů. Sníh je zde díky odlišnému složení nadýchanější a i na strmých svazích drží lépe.
Úplně obyčejné létání
Létat je tak snadné! Na Aljašce toto heslo platí stoprocentně. Letadla a vrtulníky tu nejsou exotickým milionářským rozmarem, ale naprosto všedním dopravním prostředkem. Kromě vrtulníků, obstarávajících heliskiing, jsou na nebi nejčastěji k vidění malá plováková letadla. Vozí poštu, zásoby, ale zároveň slouží jako taxi. Domluvte se s pilotem, kde vás má vysadit a za jak dlouho pro vás má přiletět! Kde jinde máte takovou svobodu? Malá poznámka pro milovníky okřídlených strojů: zdejší letadla jsou často doslova létajícími muzejními exponáty. Narazit tu totiž můžete i na vzorně opečovávané kousky ze čtyřicátých či padesátých let. To, že jsou dodnes v provozu, je nejlepším důkazem jejich kvality! Cestování na jejich palubě je rozhodně mnohem intenzivnější a osobnější zážitek než let jakýmkoliv z hypermoderních dopraváků.
Prostor pro objevování
Ať cestujete snad jakoukoliv zemí, málokdy uspokojíte své objevitelské sklony. I v odlehlých lokacích většinou naleznete alespoň cedulku s názvem místní pamětihodnosti, v horším případě i s vyznačením vstupného nebo poplatku za fotografování. Aljaška je kouzelnou výjimkou i z tohoto pravidla. Kopce, jezírka či vyhlídky, které při svém putování naleznete, často žádné jméno nemají – a mají-li ho, tak ho zjistíte leda z mapy, rozhodně ne z křiklavého nápisu u stánku se suvenýry. Zkrátka můžete jen jít, rozhlížet se a žasnout nad krásou, kterou vidíte všude kolem sebe. Aljaška vám v dobrém slova smyslu vyrazí dech a je téměř jisté, že hned po první návštěvě začnete šetřit na další…
Text: Jaroslav Sauer
Foto: Jakub Frey
