Tristan da Cunha je nejodlehlejší obydlený ostrov na zemi. Leží v jižním Atlantiku a k nejbližší civilizaci je to odtud doslova tisíce kilometrů daleko. V hlavě (a na monitorech) se nám míhají obrazy a příběhy ze všech koutů světa a příležitost skutečně objevovat nové je mizivá. I kdo nebyl například v Timbuktu v Mali, dokáže si aspoň matně představit, jak to tam vypadá. U ostrova Tristan de Cunha je to jiné: pravděpodobně jste až doteď o něm neslyšeli.
Je to naprostý protipól Prahy. Když tu potkáte neznámého člověka, pocítíte radost, stejně tak on bude nejspíš mít radost z vás. V nesnázích, například když vás na cestě z hospody (v níž snadno nabudete dojmu, že se nacházíte v Anglii) přepadne únava, vám vždycky někdo pomůže. A absolutně se nemusíte obávat, že by vás kdosi okradl. Utopie? Ne, Tristan de Cunha, kousek země uprostřed jižního Atlantiku, přibližně napůl cesty mezi Kapským Městem a Buenos Aires. Je to největší ostrov stejnojmenného sopečného souostroví, k němu patří ještě Nedostupný ostrov, Slavičí ostrov a Goughův ostrov. Při příjezdu vypadá Tristan ovšem zcela osaměle, jak solitérní kus skály v nekonečných vodách. Ostrov se v základě skládá pouze z jediného sopečného kužele, který dosahuje výšky 2062 metrů nad hladinu oceánu. Kolem prázdno. Pokud chcete být sám, daleko od světa, pak zamiřte sem. Nejbližší další obydlené sídlo, ostrov Svatá Helena, je odtud 2000 kilometrů. A co si budeme povídat, i Svatá Helena s necelými 4500 obyvateli je spíš taky sama o sobě konec světa. Na nejbližší kontinent, do Jižní Afriky, je to 2816 km a na druhou stranu do Jižní Ameriky 3360 km. Ostrov v severojižním směru měří pouhých 11,27 kilometru.
Ostrov poprvé spatřil v roce 1509 portugalský mořeplavec Tristão da Cunha, ale nevstoupil na něj – bouřlivé moře mu znemožnilo přistát. Tehdy se muži ještě nestyděli být na sebe hrdí, a tak da Cunha ostrov nazval podle sebe Ilha de Tristão da Cunha, což Angličané na svých mapách poangličtili na dnešní Tristan da Cunha. První Evropané prokazatelně na ostrově přistáli až v roce 1643. I vy budete muset na Tristan lodí. Pluje z Kapského Města, u ostrova přistává zhruba devětkrát do roka a plavba trvá sedm dnů. Raději letecky? Smůla, letiště není.
Když se blížíte k ostrovu, pod velkolepými svahy vulkánu zahlédnete skupinu nízkých domků s červenými a modrými střechami a také nevelkou louku s výhledem na oceán. Osídlení necelou třístovkou stálých obyvatel působí neskutečně – jako vesnice plovoucí v prázdnotě. „Někteří lidé sem přijíždějí s představou, že tu najdou domorodce v bederních rouškách, jak tančí kolem ohně,“ se smíchem vypráví melodickou angličtinou Iris Green, místní pošťačka. Pošta se nachází ve stejném domě jako turistická kancelář. U vstupu jsou vystavené ručně pletené svetry, pohledy s mořskými ptáky a fotografie nejvýznamnějších ostrovních aktivit: pěstování brambor, stříhání ovcí a třídění pošty. Brambor se ostatně na ostrově najíte tak na rok až dva dopředu. Budou k obědu, k večeři, vařené, pečené, v podobě bramborové kaše, jako nádivka do jehněčího nebo jako ‚snislens‘. To je smažené bramborové těsto, které se se podává s džemem a rozinkami jako dezert. Pokud chcete na ostrově přežít, musíte mít k bramborám kladný vztah.
Vedoucí zdejší turistické kanceláře je taktéž žena a jmenuje se Dawn Repetto. Repetto je jedno z pouhých osmi příjmení, která se mezi obyvateli vyskytují (Glass, Green, Hagan, Laverello, Patterson, Repetto, Rogers a Swain). Současní obyvatelé údajně pocházejí z 15 předků, z toho osmi mužů a sedmi žen, kteří na ostrov připluli mezi lety 1816 a 1908. Muži pocházeli ze Skotska, Anglie, Nizozemska, Spojených států a Itálie. V současnosti tu žije 89 rodin a celkem 297 lidí. Prvním osadníkem ovšem byl Jonathan Lambert ze Salemu z Massachussetts ze Spojených států, který sem přijel v prosinci 1810 se dvěma dalšími muži. Prohlásil ostrov za svůj majetek a nazval jej Ostrovy osvěžení. V roce 1816 ostrov připojili ke svému impériu Britové. Údajně hlavně proto, aby jej Francouzi nemohli využít jako základnu pro záchranu Napoleona Bonaparte ze Svaté Heleny. V roce 1867 navštívil ostrovy princ Alfred, vévoda z Edinburghu, a na jeho počest se hlavní osada jmenuje Edinburgh of the Seven Seas, tedy Edinburgh sedmi moří.
Ostrov je součástí Britského společenství národů a hlavou vlády je britská královna, kterou zde zastupuje guvernér ostrova Svatá Helena. Toho na Tristanu zastupuje správce, který je zaměstnancem britského ministerstva zahraničí a je jmenován Londýnem. Správci radí rada ostrova. Z osmi členů rady se ten s největším počtem hlasů nazývá ‚vrchní ostrovan‘ a slouží jako zástupce správce v jeho nepřítomnosti na ostrově. Státní správa sídlí v horním patře dvoupatrové budovy, v přízemí je policie. Policii tvoří jeden policista na plný úvazek a tři pomocní strážníci.
Zdravotní péči zajišťuje jeden ostrovní lékař z Jižní Afriky a pět sester. Akutní případy je třeba řešit tak, že se vysílačkou volají kolem projíždějící rybářské lodě a dohodnout s nimi převoz zraněného či nemocného člověka do Kapského Města. Místní lékař může sice posílat záznamy EKG a rentgenové snímky jiným lékařům ke konzultaci, ale internetové připojení je na ostrově dost omezené a pomalé. Obyvatelé se živí zemědělstvím a rybařením, případně pracují pro státní správu. Veškerá půda je společná. Rodiny mají své pozemky, kde pěstují brambory. Počet kusů dobytka se přísně kontroluje, aby nedošlo k vyčerpání pastvin. Cizinci si na ostrově nemohou koupit půdu a nemohou se tu ani usadit.
S rybařením to však ani uprostřed oceánu není jednoduché. Sezona trvá sice 90 dnů, ale v roce 2013 počasí dovolilo pouhých 10 dnů rybaření! Zdrojem příjmů jsou i místní langusty a humři (humr je i na vlajce ostrova) a prodej poštovních známek a mincí. Vzdělání zde poskytuje jediná škola, kam chodí děti od 4 do 16 let a která má pět tříd, kuchyň, pódium, počítačovou místnost a třídu pro řemesla a přírodní vědy.
Na Tristanu nejsou ani hotely, ani penziony, bydlí se tu v soukromí, které si zařídíte nejlépe předem. A co tu dělat? Asi jako první každého napadne vystoupit na vrchol hory (pokud je dobré počasí). Trvá to nejméně šest hodin a je dobré mít s sebou průvodce. Dále můžete vyrazit na ryby (pokud je dobré počasí), případně se lodí přepravit na sousední Slavičí ostrov (pokud je dobré počasí) a pozorovat tam ptáky, třeba tučňáka skalního nebo albatrose tristanského. Je báječné, že se i na Tristanu dá hrát golf (pokud je dobré po-časí). Hřiště je devítijamkové a mezi překážky patří i kurník. Hlavním protivníkem je ovšem neustálý vítr. Jako jinde vám tu místní popřejí „hezkou hru“, ale dodají ještě nezbytné„a dávejte pozor na počasí!“.
Než se pustíte do odlehlejších míst, můžete se projít po jediné místní silnici. Je dlouhá asi tři kilometry a má povrch ze štěrku a poněkud rozbitého asfaltu. Když se vrátíte do osady, v místní putyce Albatross se u jihoafrického piva dozvíte, že tristanská angličtina je směsí angličtiny, afrikánštiny a italštiny. Občas zaslechnete i hovorové americké výrazy, jako třeba ‚hey, buddy‘. Uslyšíte, jak se místní baví třeba o sběru ‚jadda boys‘ (vajec tučňáků). Po nějakých těch pivech už jste ‚half touch up‘ (přiopilý). V sále vedle hospody Albatross se v sobotu konají i taneční zábavy.
Na ostrově se na konci roku udržuje stará tradice. ‚Old Year’s Night‘ spočívá v tom, že na silvestra se muži maskují a straší ženy. Při ‚Ratting Day‘ se loví krysy a myši, a kdoodevzdal na konci dne nejvíc ocásků, soutěž vyhrál. Některézvyky už však vymizely, například ‚Happling Day‘, výlet dojablečného sadu na trhání jablek. Osmého října 1961 si erupce sopky Queen Mary’s Peak vynutila evakuaci všech obyvatel přes Kapské Město do Anglie. Osada naštěstí utrpěla jen menší škody a většina rodin se na ostrov v roce 1963 vrátila. Sad byl ovšem zničený. Izolovaná poloha však přináší i některé problémy. V prosinci 2007 se zde rozšířila akutní epidemie chřipky, kterou zhoršil i nedostatek léků na ostrově. Dne 13. února 2008 požár zničil továrnu na zpracování ryb a čtyři generátory, které zásobovaly ostrov elektrickou energií. Proud znovu začal jít až za měsíc.
Letní sezona tu začíná v polovině prosince Dnem stříhání ovcí. Při tomto svátku se sejdou téměř všichni obyvatelé na planině Patches Plain. Ručně ovce ostříhají a z vlny se pak vyrábí oblečení, z něhož část se prodává pod značkou ‚37 Degrees South Knitwear Range‘. Před Vánocemi začínají všeobecné prázdniny a dovolená od veškerých prací a volno trvá následující tři týdny. Volno se týká i prodejny, takže rodiny se musejí zásobit na celou dobu předem. V roce 2013 ještě kvůli inventuře zavřel obchod o týden dříve, takže se nedalo nic koupit měsíc.
Život na ostrově Tristan da Cunha není zkrátka bez problémů, ale je klidný. Nikdo tu pořád nezírá do mobilu, nespěchá, každý se tu zná a ví, kde kdo bydlí. Pokud si chcete odpočinout od lidí, abyste k nim zase mohli najít cestu, nebo se prostě chcete podívat na konec světa, nebo si měsíc v kuse nerušeně číst, je Tristan destinace pro vás jak stvořená.
[box]Stručný návod pro vaši cestu na daleký ostrov
Jak tam jet:
Na Tristan da Cunha plují z Kapského Města zhruba jednou za šest týdnů rybářské a zásobovací lodě. Plavba trvá přibližně týden a za zpáteční lodní lístek zaplatíte kolem 25 000 Kč. Každý cizinec potřebuje ke vstupu na ostrov povolení správy ostrova, něco jako vízum. o povolení můžete požádat na tristandc.com, kde najdete i jízdní řády lodí a další důležité informace.
Kdy tam jet:
Nejteplejší měsíce na ostrově jsou leden až březen (nezapomeňte, že jsme na jižní polokouli), teploty se pohybují kolem 23 stupňů Celsia. V lednu se navíc líhnou tučňáci, což je velmi vděčná podívaná.
Kde tam bydlet:
Velmi rychle se nejspíš seznámíte s někým z místních, který vám poradí. Někteří obyvatelé mají bydlení pro hosty, u jiných provozujete tzv. home stay, tedy bydlíte přímo v rodině. Přenocování stojí kolem 1000 Kč. Tipy na ubytování, fotky a kontaktní údaje najdete na tristandc.com.
Petr Bílek
