Do Norska za nekorunovaným princem všech fjordů

Norsko je jedna z nejdražších zemí na světě. Pokud nepocházíte zrovna z Islandu, tak vám bude země fjordů připadat drahá. Opravdu drahá. Norové rádi říkávají, že by měl člověk fjordy spatřit alespoň jednou za život. Nedodávají ale, kde na to má člověk vzít finance. Cestou, jak aspoň něco málo ušetřit, je plánovat program detailně dopředu. Tímto způsobem může být výprava do nejužšího fjordu Norska, který je i na seznamu světového dědictví UNESCO, finančně únosná.

Počátek Nærøyfjordu je velmi dramatický. Ještě koncem května tu jsou vrcholky hor často zasněžené. Klasická dřevěná loď je stále schopná plavby. Foto: Jakub Kynčl

Počátek Nærøyfjordu je velmi dramatický. Ještě koncem května tu jsou vrcholky hor často zasněžené. Klasická dřevěná loď je stále schopná plavby. Foto: Jakub Kynčl

Nærøyfjord je úzký i široký, hluboký i mělký, divoký i klidný. A k tomu všemu je nesmírně fotogenický. Má jen 18 kilometrů, a tvoří tak pouze krátkou část druhého největšího fjordu na světě – Sognefjordu, který se táhne po délce 204 kilometrů. V nejužším místě má jen 250 metrů, díky čemuž z lodi daleko lépe vyniknou strmost a výška okolních hor. Ty mají i více než 1400 metrů, výhledy při plavbě fjordem jsou tedy opravdu dramatické. Plavba tímto fjordem je začleněna do asi nejpopulárnější turistické cesty Norskem zvané „Norway in a Nutshell“, tedy něco jako Norsko v kostce.

Při jeho koupi lidé dostanou lístky na dopravu a trasu si projedou po vlastní ose. Jenže termíny odjezdů jsou dané, a když chcete být někde o hodinu déle a jinde zase nezastavovat, budete muset nažhavit vaše plánovací schopnosti, a dokonce i přivést k životu vaše pravděpodobně neexistující znalosti norštiny. Okolí Nærøyfjordu je tak zajímavé, že za nějaký třídenní pobyt skutečně stojí a nudit vás určitě nebude. Nejekonomičtější je letět přímo do Bergenu a odtamtud se pak vydat místním autobusem zhruba 140 kilometrů až do bezprostředního okolí fjordu. Většina stránek, kde si můžete rezervovat cesty autobusy, lodí či vlaky, má anglickou verzi, ale jedna čistě norská výjimka existovala. Slovo „betal“ znamená zaplatit, což by asi každý němčinář odvodil. S touto nápovědou můžete zarezervovat vše potřebné. Navíc pokud jedete aspoň ve dvou, tak vám včasná koupě autobusových jízdenek ušetří zhruba 20 procent z ceny, což není v Norsku úplně malá částka.

Klíčovou otázkou pak zůstává ubytování v okolí fjordu. Máte v zásadě tři možnosti, přičemž zhruba 90 procent lidí využívá jednu z nich. Vesnice jsou na obou koncích fjordu – Gudvangen a Flåm. Zatímco v Gudvangenu jsou asi jen tři ubytování, ve Flåmu, který je větší a luxusnější, jich jsou mraky. Skutečnost je taková, že v Gudvangenu najdete jediný obchod křížený s benzinovou pumpou, obchod se suvenýry a jednu restauraci. Tím končíte. Jenže pokud bydlíte stranou od doků, ke kterým přiráží několikrát denně lodě se stovkami turistů, máte tam božský klid s výhledem na skály plné vodopádů. A hlavně je tam levněji. I Flåm je poměrně malebný, ale extrémně turistický, což poznáte hned po prvním vkročení na zdejší pevninu, kdy se musíte prodrat doslova náměstím plným hotýlků, obchodů se suvenýry a nejrůznějšími lákadly. A cítíte se zde tak trochu jako v Pekingu smíchaném s Tokiem – Číňané a Japonci tvoří bez nadsázky více než 80 procent turistů, kteří sem zamíří.

Kostelík ve vesnici Undredal byl postaven v polovině 12.století.

Kostelík ve vesnici Undredal byl postaven v polovině 12.století.

Třetí možnost jsme objevili až při samotné plavbě fjordem a  zpětně bychom ji bez nejmenších pochyb zvolili – malebnou vesničku Undredal ležící přímo v srdci fjordu. Do 80. let minulého století se tam dalo dostat jen lodí a jde o tradiční místo se vším všudy. Navíc kousek za vesnicí se nachází farma, ze které pochází podle mnohých hodnocení ten nejlepší kozí sýr z celého Norska. A když k ní dojdete a vidíte to nedotčené prostředí všude okolo, divit se ani v nejmenším nebudete. V Undredalu však najdete zejména klid. Lodě zde sice staví, ale pouze na žádost pasažérů, což se stává spíše výjimečně. Pro představu, na lodi nás bylo přes 200, v Undredalu jsme však vystoupili pouze dva.

Z historického pohledu je místním největším lákadlem jeden z tzv. stavkirke, což jsou dřevěné sloupové kostely typické pro dálný sever. A ač byste si na to asi nevsadili, kostel pochází z poloviny 12. století, konkrétně zřejmě z roku 1147. Fotografických příležitostí je v  okolí města habaděj a vzhledem k tomu, že ve zdejším koloniálu nabízí úplně čerstvé sýry z farmy, které se jako první dostaly na tzv. „Slow Food“ gastronomické akce v Norsku, gurmánům tu bude hej. Jen pozor na to, až budete chtít pokračovat lodí z Undredalu dále. Nestaví tu totiž automaticky a vy musíte včas rozsvítit tlačítkem maják na molu, aby kapitán věděl, že má zastavit. Lodě zde však jezdí oběma směry, a pokud majáček rozblikáte ve chvíli, kdy se k Undredalu blíží jak loď jedoucí jak z Gudvangenu, tak i z Flåmu, přivoláte si k nevelkému molu dvě lodě se stovkami lidí na palubě zároveň. Nikdo se na vás ale zlobit nebude, v tomto je systém jednoduše trochu nedokonalý.

Pokud zvolíte jinou ubytovací lokalitu, návštěvě Flåmu se nevyhýbejte. Za prvé to v rámci této oblasti dost dobře ani nejde, protože všechny cesty vedou do Flåmu, a za druhé by to byla škoda. I ti turisté, kterých tu je habaděj, se chvílemi rozejdou do všech směrů a na chvíli budete mít třeba i přístavní molo jen a jen pro sebe. A čekání na tento moment si můžete zkrátit nějakým tím mořským plodem. Pokud nemáte chuť na místní fish and chips, jistě byste si neměli nechat ujít šanci dát si čerstvá grilovaná krabí klepítka. Ano, jistě, jedno vás vyjde na nějakých 50 norských korun, tedy asi 150 korun, ale to není na místní poměry nic předraženého. Tahle země jednoduše není pro chudé.

Foto: Jakub Kynčl

Foto: Jakub Kynčl

Přímo za vesnicí se nachází vodopád Brekkefossen, který je slušně vidět i zdálky, ale stojí za to k němu popojít. Mezi ostatními v okolí docela jasně vyčnívá. Budete-li sledovat značení, jistě se na správnou stezku dostanete. Počítejte ale s menším výšlapem, po kterém vaše triko nezůstane suché. Vysekaná mýtina, jež je vaším cílem, ale nabízí úchvatný výhled nejen na samotný vodopád, ale i na vesnici a zejména konec celého fjordu. A  pokud s sebou budete mít děti nebo aspoň trochu infantilní partnerku, možná je potěší možnost si cestou pohladit ovce (a na jaře i chundelatá jehňátka).

Hlavním tahákem vesnice Flåm je ale jednoznačně Flåmsbana – podle mnohých jedna z nejkrásnějších vlakových tratí v Evropě, podle místních nejúchvatnější vlaková trať na světě vůbec. Ať už je to jakkoliv, tato 20kilometrová trasa má opravdu co nabídnout. Vystoupá o více než 850 metrů a výhledy, kterých se vám během ní dostane, stojí za to. Vše je navíc skvěle organizované. Rozhlas ve čtyřech jazycích dopředu hlásí, na kterou stranu se máte dívat a co vás tam za několik vteřin čeká. Cílem cesty je vlaková stanice Myrdal v nadmořské výšce 866 metrů, poté se Flåmsbana vrací zpět do vesnice Flåm. Asi nejpůsobivější zastávka je ta u vodopádu Kjosfossen. Nikdo zde nežije a zastavuje se tu jen proto, aby si mohli turisté vyfotit obří vodopád, u kterého se dočkají ještě trochy umění v podobě vystoupení divoženky v červeném. Jak poznamenal jeden bystrý Japonec: „Kazí záběr!“ A pak už opět vzhůru zpět do Bergenu – pokud jste si na něj nechali aspoň jeden celý volný den, stihnete při troše rychlé chůze vidět to nejzajímavější.

Bergen za jeden den, tak by se mohl jmenovat vlastní balíček, který jsme si vykouzlili s pomocí lokální Bergen Card. Zatímco v mnoha evropských metropolích se taková městská karta příliš nevyplatí, v Bergenu je nastavena tak, aby se náklady vrátily už při návštěvě dvou či tří libovolných míst. Jakákoli další aktivita je bonusem. Ať už jde o galerie, muzea nebo využití místních lanovek a městské hromadné dopravy. Při ceně 240 norských korun za dospělého na 24 hodin (něco málo přes 700 korun) jsme dokázali dát dohromady pro nás to nejzajímavější z města, kam by nás vstupné stálo každého přes dva tisíce korun. Byli jsme sice na nohou od rána do jedenácté hodiny večerní, kdy zapadalo slunce, ale nijak zvlášť jsme se nehonili. Bergen není nadarmo nazýván „městem kultury“.

Historické centrum Bryggenu. Foto: Jakub Kynčl

Historické centrum Bryggenu. Foto: Jakub Kynčl

Pokud se zajímáte o umění, nenechte si ujít galerii Kode, ležící na ulici sdružující kulturní objekty. Nabízí značné množství obrazů od takových ikon moderního umění, jakými jsou Picasso či Munch. Jsou-li šálkem vašeho čaje muzea, vyjma typických historických stojí za zmínku hanzovní muzeum a muzeum lepry, ze kterého na vás dýchne pořádně temná atmosféra. Slogan „poznejte se s místními“ vás pak bude pro změnu lákat do tamějšího akvária, kde se můžete skvěle odreagovat. Rozhodně však nesmíte vynechat Bryggen – staré hanzovní centrum města Bergen je fotogenické a nachází se přímo u vody. Nevynechejte šanci si zdejší uličky projít, a neobdivujte je pouze z čelního pohledu, který se nabízel námořníkům při příjezdu do města. Uličky za domky vás přenesou o několik staletí zpět.

Pokud si budete chtít nafotit Bergen z ptačí perspektivy, máte ve zkratce asi jen dvě smysluplné a jednoduše dostupné možnosti. Tou turisticky populárnější je lanová dráha Fløibanen, která vyráží přímo z centra města na kopec. Z něj můžete sledovat asi nejkrásnější západ slunce společně s místními, kteří sem také rádi vyráží trávit romantické chvíle. Pokud však chcete vidět dále do krajiny, vyrazte na nejvyšší horu v okolí Bergenu – Ulriken. Zatímco turisté se obvykle nechají vyvézt kabinovou lanovkou, která je sama o sobě mírně adrenalinovým zážitkem, místní vrchol hravě pokoří vlastními silami, důchodce nevyjímaje. A někteří se na vás za běhu při tréninku na nadcházející závod na čas ještě spiklenecky usmějí. Vítejte v Norsku.

TIP: Trek Rimstigen

Jste-li fyzicky zdatní a není právě po dešti, můžete zkusit vyrazit na túru, během které potkáte jen několik málo lidí, pokud tedy vůbec někoho. Trek začíná od vesničky Bakka, která leží také u fjordu, přibližně pět kilometrů od Gudvangenu. Pět kilometrů, ale tunelem. Můžete si zavolat místního taxikáře anebo si nějakou tu desítku minut počkat na auto, které tímto směrem pojede. Většina Norů vás stopem několik kilometrů docela ráda vezme. Zejména pak v těchto končinách Norska, mimo větší města.

Když dorazíte do vesnice Bakka, snad každý vám po vyslovení slova Rimstigen ukáže, kde trek, o kterém se v mnoha průvodcích nepíše, začíná. Sluší se dodat, že je pro netrénovaného člověka velmi náročný a nejeden už se ve strmém kopci, který se často zdolává i po čtyřech, otočil a šel pokorně dolů. Pokud jste fyzicky zdatní, odměnou vám bude úchvatný výhled na značnou část fjordu. Západ slunce je v cílovém bodě působivý, nezapomeňte však, že potřebujete minimálně hodinu a půl na cestu zpět dolů. A pokud je po dešti, tak i o něco více. Uklouznout tam totiž doopravdy nechcete…

Jakub Kynčl

 

Bez komentáře

Buďte první, kdo tento článek okomentuje.

Vložit komentář