Zažijte, jak nádherně si minulost může rozumět se současností a budoucností. A přitom ochutnávejte pokrmy i nápoje, poslouchejte hudbu, mlsejte, tancujte a divte se.
Solnohrad, je, jak známe, hlavní město Solnohradska. Pokud hledáte romantiku, ovšem romantiku moderní, živou a podloženou kvalitou, pak jeďte právě do Salzburgu. Po příjezdu nechejte ještě chvíli město být a získejte celkovou perspektivu, pochopitelně u vynikající večeře. Do krajinných, gastronomických i uměleckých výšin tu vede výtah. V Gstättengasse vstoupíte portálem do skály a v mžiku se vyvezete na horu Mönchberg, do Museum der Moderne a restaurace M32.
Budova je architektonickým triumfem betonu, mramoru, prostoru a skla. Když vezmete za kliku dveří a zjistíte, že se otevírají ještě snad 7 metrů nad vámi, pocítíte něco zcela jiného než doma v ošizené a stísněné novostavbě na hypotéku. Ve zcela současném interiéru restaurace nechybí všudypřítomný alpský fenomén: lustr navrhl architekt Matteo Thun z 390 kusů pravého rakouského jeleního paroží. V restauraci vás čeká moderní kuchyně, v galerii pak výstava Poesie a proměna (do 9. října) a expozice Anti:moderne, hledající odpověď na otázku, do jaké míry byl Salzburg ve 30. letech tradiční a do jaké moderní (do 6. listopadu). Ještě letos se těšte na výstavu Raymonda Pettibona (Homo Americanus, od 19. listopadu) a Radikal: Architektur & Prototypen (od 26. listopadu). U muzea jsou i venkovní instalace: v jedné můžete být sledováni blankytně modrým božím okem zcela světského, ba až ekologického ražení. V další instalaci si můžete vyzkoušet, jaké je to být zavřený v mřížovaném kuželu, jehož konec při pohledu vzhůru ubíhá do nekonečna.
Kávu si dopřejte nejlépe na velké terase skýtající velkolepý pohled na město, jenž svým účinkem jistě stmelí nejednu zamilovanou dvojici. A rovněž ukáže nádherné skloubení města a venkovské, přírodní krajiny, o jaké se stavitelé sídlišť a satelitů na okrajích měst neúspěšně snaží již od úsvitu funkcionalismu. Pod vámi vidíte prototypické město, s domy, ulicemi, katedrálami, paláci a dopravou, husté, zalidněné a kamenné, a za řekou opticky hned za ním, směrem na Gaisberg, čistě venkovskou krajinu s roztroušenými usedlostmi, jak u Pojbuk za Mladou Vožicí. Žádná ohyzdná rumiště, garáže ani industriální pustina. Mimochodem, vizuální čistotou se člověk žijící v českém grafickém smogu reklam a poutačů osvěží v Salzburgu snad na každém kroku.
Noční Solnohrad
Později večer, po důkladném setmění, je čas výtahem opět sjet dolů a začlenit se do nočního reje města. Ideální je ulička domů přilepených k vápencové skále hned vedle výtahu – Gstättengasse, kde klub střídá klub: Soda Club, Take Five Club, Half Moon Club, Il Barone, Russ Bar, Flip Cocktail Bar, Segaclub a další. Druhým epicentrem flámování je nábřeží Rudolfskai a třetí se nachází kolem Steingasse. Když kolem čtvrté bary zavřou, lze se přesunout se do podniku s příznačným názvem Club After 5 na Ursulinenplatz 2.
Den ve městě
Po důkladném vstřebání nočních zážitků a odpočinku je čas vyrazit do ulic města. Kromě světských radostí z nakupování, koncentrovaných podél Getreidegasse (opět ta radost z vkusu podoby obchodů i sortimentu) i v dalších uličkách, je nutné zajít do duchovního centra města, katedrály svatých Ruperta a Virgila. Byl zde pokřtěn i Mozart, a to jako Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus neboli Jan Zlatoústý Wolfgang Bohumil Mozart. Kde se vzal Amaedus? To je právě ten Theophilus či Bohumil. Pokud se vydáte i do rodného domu fenomenálního skladatele na Getreidegasse 9 (www.mozarteum.at), nečiňte tak mezi 12. a 15. hodinou, kdy dům berou útokem hromadné skupiny turistů. Drátěná táhla zvonků na fasádě lze však obdivovat kdykoli.
Z „klasických“ památek ještě určitě doporučíme zvonkohru (Glockenspiel) v Nové rezidenci (www.salzburgmuseum.at) i výšlap nahoru na pevnost Festung Hohensalzburg. Návštěvu města vám zpříjemní jedna drobná pomůcka – Salzburger Card, která umožňuje volný vstup do muzeí, jízdu veřejnou dopravou zdarma a četné další výhody. Dvoudenní karta stojí 36 eur, objednávejte na www.salzburg.info.
A na příští léto už si v zimě rezervujte lístky na slavné Festpiele – maraton operních a divadelních představení a koncertů. Můžete tu potkat největší hvězdy klasické hudby. U vchodu jsme si nechali věnovat podpis od Cecilie Bartoli a v šatně jsme navštívili fenoména české opery Adama Plachetku. Město festivalem neuvěřitelně žije a není to žádná snobská záležitost. Jistě, mnozí diváci přijíždějí do divadla v maybaších, ale na totéž představení přicházejí i zcela nezámožní studenti. Festival pamatuje i na ty, kdo si nemohou dovolit lístky, nebo je nesehnali. Na plátně s venkovním hledištěm na náměstí je možné každý den sledovat přenos z představení, a to zdarma!
Jídlo v Solnohradu
Z barokní nádhery starého Salzburgu i člověku dbalého životosprávy pořádně vyhládne. Odpověď? Carpe Diem! Tedy trendy restaurace s dvěma čepicemi Gault Millau a jednou hvězdou Michelin (Getreidegasse 50). A proč? Už kvůli místní gastroinovaci Cones, tedy „kornoutům“, které jednoduchost formy a konzumace pojí s vybroušeným kuchařským uměním. V kornoutech jako od zmrzliny se podává například chřest, jehněčí medailonky nebo tatarák s bramborovou kaší. Večer se Carpe Diem mění v bar, kam chodí klientela spíše nad třicet.
Jako další „jídelny“ doporučujeme: Sternbrau (Griesgasse 23) s velkou zahrádkou, Café Bazar (Schwarzstrasse 3) s terasou nad řekou či Triangel (Wiener Philharmoniker Gasse 7). Prezidentka salzburských Festspiele doporučuje
bratwurst v hospodě Maria Plain (Bergheim na severním okraji města), a Jan Meier, šéf kostýmního oddělení Festspiele zase nedá dopustit na kuřecí burger v Café Wernbacher s interiérem ve stylu padesátek (Franz-Josef-Straße 5). Čímž se pochopitelně gastronomická nabídka Salzburgu ani málo nevyčerpává.
Originální kulatý zážitek
Ano, a teď tedy koule. Původní Mozartkugeln vymyslel a v roce 1890 začal vyrábět cukrář Paul Fürst. Na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1905 za ně získal zlatou medaili. O výrobě jsme v Café Fürst (jedné ze čtyř salzburských provozoven tohoto jména) pohovořili s Martinem Fürstem, Paulovým prapravnukem. Zkrátka rodinný podnik jako řemen.„Naše originální kuličky jsou čistě z přírodních surovin. I proto mají trvanlivost čtyři až šest týdnů a prodávají se pouze v Salzburgu, nikde jinde,“ vysvětluje Martin. Drcené mandle se smíchají s cukrem a pistáciovými oříšky, čímž vznikne marcipán tvořící jádro koule. To se obalí plášťem z nugátu, což je, jak známo, směs kakaa a lískových ořechů. Jako kontrapunkt ke sladké chuti se celá kulička namočí do tmavé čokolády. Namáčí se a usychá napíchnutá na špejli, po jejímž odstranění zůstane otvor. Ten nakonec cukráři zaplní čokoládou. Výsledný „pupík“ je na originální kouli patrný.
Originální koule se balí do stříbrného staniolu s modrým potiskem. Co říká Martin Fürst na konkurenci zlato-červených koulí?„Na Mozartkugeln nemáme patent. Ale konkurence, která vypadá trochu jinak, třeba od velkých společností Reber nebo Mirabell, nám zas tak nevadí, protože šíří povědomí o tomto výrobku. Bez nich by o nějakých Mozartkugeln ze Salzburgu sotva někdo věděl,“ vysvětluje Martin Fürst. A kolik koulí manufaktura Fürst ročně vyprodukuje? „Tři miliony,“ uzavírá zatím nejmladší z rodu Fürstů. Martin doufá, že jeho dcera bude v šesté generaci ve sladkém byznysu pokračovat.
Dvanáctero zastavení
Chcete-li si užít čerstvý salzburský vzduch a přitom zažít nějaké to umění, je tu pro vás různě po městě dvanáct „zastavení“ od mezinárodních umělců, mezi něž patří takové kalibry jako Anselm Kiefer, Markus Lüpertz, James Turrell, Anthony Cragg, Christan Boltanski a další. Procházka po současném umění vás zavede na nejkrásnější salzburská náměstí i tam, kde byste umění nejspíš nečekali.
V parku Furtwängler naproti Festspielhausu můžete do umění doslova vejít: tento domeček je dílo „A. E. I. O. U.“ Anselma Kiefera. Uvnitř vstupují do vzájemných vztahů jeho rozličné prvky: nápis na zdi, obraz s ostnatým drátem odkazující na báseň Ingeborg Bachmannové a křoví s olověnými knihami. Název odkazuje na císaře Friedricha III., který samohlásky používal jako zkratku pro imperiální nárok své země, tedy „Alles Erdreich ist Österreich untertan,“ tedy „všechny země jsou poddány Rakousku“.
Pivní Solnohrad
Když jsme se v salzburském pivovaru Augustiner Bräu hlavního sládka pivovaru Hanse Jörga Höplingera zeptali, kde se dá koupit jejich pivo, pravil: „Zajeďte si autem tady k rampě a tam vám ho naloží.“ V Tesku se tedy po tomto moku tedy rozhodně neptejte. Roční výstav kolem 12 000 hektolitrů se prodá ve vlastní restauraci nebo do okolních hospod. Mysleli jsme si, že pivovarská restaurace bude spíš menší putyka, ale při prohlídce asi čtvrtého obřího sálu jsme si to myslet přestali. Svou cedulku má v sálech přibližně 200 stolních společností, vždy s uvedením názvu a času setkání (např. „každá první středa v měsíci od 17 h“). Ve zvláštní štamgastské místnosti má dokonce každý člen vyvěšený svůj osobní erb! Celá hospoda i se zahrádkou pojme kolem 2 000 lidí a k dispozici mají hosté i prodejny s potravinami.
Na schodech nahoru k pevnosti jsme dále navštívili restauraci zdejšího největšího pivovaru Stiegl, který má ve znaku schody a prý je nejstarší v Rakousku. Vzhledem k velkoprodukci je charakter piva ne úplně výrazný, ale určitě se vyplatí prokoštovat se celou šíří sortimentu. Je třeba poznamenat, že ani ve výzdobě restaurace Stiegl nechybějí parohy.
Kus za Salzburgem v obci Hof bei Salzburg (Römerstraße 3) se určitě stavte v místním pivovaru s restaurací Brauerei Gusswerk, jehož zakladatelem je Reinhold Barta. Pivo se zde vaří dle důsledně podle biodynamických zásad.
Letohrádek plechovkového krále
Hned za plotem salzburského letiště, na Wilhelm-Spazier-Strasse 7A, to vypadá, jako kdyby přistálo UFO: obří skleněná elipsa se dvěma věžemi, složená z 1 200 tun oceli a 1 745 skleněných tabulí: Hangar-7. Uvnitř si možno prohlédnout vozy Formule 1 a létající stroje, například B-25, Chance Vought F4U-4 Corsair či vrtulník BO105 CB. Ve vedlejším Hangaru-8 je vidět letoun DC6 dříve patřící jugoslávskému prezidentu Titovi a jeden private jet zdejšího majitele: šéfa Red Bullu Dietera Mateschitze. Druhý tryskáč tu nyní chybí, protože pan Mateschitz s ním odletěl na Fiji, kde si koupil ostrov.
V Hangaru-7 můžete pojíst v luxusní restauraci Ikarus, případně venku v grilovací restauraci. Vyhlášené jsou v Hangaru-7 i snídaně, na které je dobré si rezervovat místo tak měsíc předem. Pod kupolí je zavěšený kulatý bar, k němuž vede jediná lávka. Podle předpisů EU však každý bar musí mít nouzový východ, což zde řeší v leteckém duchu nouzovou skluzavkou z Jumbo Jetu.
Bodová světla v podlaze Hangaru-7 vytvářejí souhvězdí taková, jaká byla k vidění na obloze v den otevření, tedy 22. srpna 2003. A podobný je i celý Salzburg. V lidském rozměru zrcadlí nádheru přírody a zároveň míří výše. Město, jehož minulost je zapsána ve hvězdách a jehož budoucnost děje právě teď.
Více info na: www.salzburg.info/cs.
Text: Petr Bílek, foto: Jakub Frey
