Podzimní listopadové číslo je venku!

Vyšlo nové číslo časopisu Travel Digest. Co se v něm dozvíte nového? Například, že na Novém Zélandu rádi chodí bosí, že z Evropy nejvíce milují Chorvatsko, že ve Rvandě zakázali igelitové sáčky, že Indie nyní turisticky propaguje budhismus, že se v Ratibořských Horách těžilo stříbro a v Kongu se zase objevil Mokele Mbembe, že když Číňané loví ryby pomocí kormoránů, tak je těm kormoránům v podstatě kradou, že americký sendvič s pastrami má pětkrát větší vrstvu pastrami, než český sendvič s pastrami a vůbec jsem nevěděl, co pastrami přesně je, stejně jako jsem netušil, jak se dá krásně poskládat dřevo a to, že být zadobře s dveřníkem je v New Yorku stejně důležité, jako vědět, kde na Reunionu padají vodopády z té největší výšky, ale už také vím, že plastový odpad z britských pláží je vlastně umělecké dílo, stejně jako ručně dělané nože od Želvy, co má za Prahou kovárnu a také to, že nejlepším polským vojákem za druhé války byl medvěd jménem Wojtek a další odpovědi na hádanky, s nimiž se na cestách potkáváte. Pokud to chcete vědět také, kupte si nové číslo. Budeme vám vděční.

Chvála tmy

Při přípravě tohoto čísla Travel Digestu jsem musel pracovně odcestovat do severního Finska, do městečka Ivalo, daleko za polárním kruhem. Na konci listopadu tam slunce vychází kolem půl desáté dopoledne a zapadá asi ve dvě odpoledne.

Z nedostatku denního světla jsem tam neupadnul do deprese. Bylo to přesně naopak – ve finské tmě jsem prožil orgie tvůrčí radosti. Světlo nás totiž nutí k nejrůznějším venkovním aktivitám. Přijde nám to jako nekonečná škoda sedět doma za pracovním stolem, když venku je tak krásně a lze chodit po krajině, courat se po památkách nebo sedět ve venkovní restauraci.

Tady na severu nezbývá ale nic jiného, než sedět u lampičky a soustředěně pracovat. Konečně vím, proč Milan Kundera jezdil své romány psát na Island. Od podzimu do jara to zkuste jako on – čím severněji, tím lépe.

Pavel Vondráček

šéfredaktor