V Budějovicích by chtěl žít každý kromě mě. Já bych se raději vdala do Bechyně.
Jižní Čechy jsou kýčovitě krásné. Malebné, oblé, ohraničené pozvolnými kopečky i podhůřím Šumavy, formované romantickými zákruty řek, šperkované rybníky, hustými lesy, rozlehlými loukami i historickými památkami, které tu po sobě zanechaly významné šlechtické rody. Kdo se s krajem Klostermanna, Zeyera, Čelakovského, Heritese, Holečka, Březiny a dalších jednou setká, bezhlavě se zamiluje. Já jsem se na jihu Čech narodila, a proto mě k němu váže celoživotní pouto, které nezpřetrhají ani stovky dalších vášnivých vzplanutí. A že jich už bylo! Pokud hledáte místo, kde se koncentruje vše, co je na jižních Čechách jihočeské, pak rozhodně vyrazte do Bechyně.
Stará láska nerezaví
K městu ležícímu na soutoku řek Lužnice a Smutné, 19 kilometrů jihozápadně od Tábora, jsem měla neobvykle vřelý vztah už v dětství. Bylo mi devět a byla jsem zamilovaná do Petra z Bechyně. Můj táborový vedoucí, jenž uměl tak krásně hrát Stánky na kytaru, vyráběl během školního roku keramické mísy na tamní prumce, a o mojí náklonnosti se bohužel nikdy nedozvěděl. Chtěla jsem se stát jeho ženou, a tak jsem ve třetí třídě odhodlaně přemlouvala naše, aby mě taky dali na keramiku a tajně snila o tom, že se s Petrem jednou setkám. Do kroužku keramiky jsem však chodit nezačala a s Petrem jsme se mimo dva táborové běhy už nepotkali. Ani v Bechyni ani nikde jinde.
Oblast Bechyňska je však keramikou i nadále proslulá. Dostatek výchozí suroviny tu umožnil rozvíjet toto řemeslo již od středověku, a roku 1884 zde byla otevřena první česká keramická škola na území Rakouska-Uherska, která dodnes platí za jednu z nejprestižnějších. Za víc než 130 let své existence uvedla do praktického života tisícovky talentovaných učňů, a nyní navíc úzce spolupracuje se společností Laufen CZ, která vyrábí v místním závodě keramiku Jika. Za mých telecích let existovaly tři zaručené způsoby, jak se dostat do srdcí dívek. Buď se učit kamenosochařem na Anežce v Krumlově, mít rockovou kapelu anebo točit na kruhu v Bechyni. Ta třetí varianta mě pochopitelně fascinuje dodnes.
Tenkrát poprvé
I když jsem do Bechyně nezačala jezdit za Petrem, začala jsem tam jezdit na výlety. Magická krajina údolí Lužnice, nejtěžší česká ferrata nebo první elektrifikovaná železnice v Česku, to je víc než dost důvodů hned na úvod. Ale hezky popořadě.
Geniální inženýr František Křižík tu roku 1903 podpořil velký pokrok v dopravě, kdy pro trasu z Tábora do Bechyně poprvé využil elektrickou energii. Dráha tehdy končila na levém břehu Lužnice, aby ji o 25 let později stavební inženýři propojili s pravým břehem, dnes proslulým Bechyňským mostem, jenž nyní platí za jednu z největších místních atrakcí. Zapomeňte na obyčejnou jízdu vlakem. Cesta z Tábora do Bechyně je zážitek téměř adrenalinový! Těsně před konečnou stanicí se totiž pasažéři ocitnou vysoko nad údolím řeky a naskytne se jim výhled, ze kterého jim bude krásně i špatně zároveň. Kraj jako na dlani v kombinaci s pocitem volného prostoru rozhodně není nic pro akrofobiky.
Železobetonový most přezdívaný „Bechyňská duha“ má rozpětí oblouku 90 metrů a vzepětí 38 metrů. Výška od hladiny je 50 metrů, a není tudíž divu, že sem kromě turistů přijíždějí hledat své
„štěstí“ i sebevrazi.
Duha byla v červnu roku 2014 prohlášena národní kulturní památkou a je z ní opravdu krásný výhled na město i do kraje. Pokud by se vám při představě volného pádu přece jen moc točila hlava, můžete si jej prohlédnout i z jiných míst. Nejkrásnější pohled na „duhu“, rozkročenou nad břehy Lužnice, je nejspíš ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady na okraji strmého skalnatého srázu.
Nebezpečí číhá ze zářečí
Na skále přímo nad soutokem se tyčí Bechyňský zámek, který je výraznou dominantou města. Stojí na místě původně gotického hradu ze 13. století a rozhodně stojí za návštěvu. Do Bechyně se však sjíždějí i náruživější objevitelé, než jen milovníci památek.
Důvodem je via ferrata s všeříkajícím názvem „Cesta tam a zase zpět“. Vede strmými až převislými stěnami, spa-dajícími do řeky, a člověk ji musí zdolat hned dvakrát. Cestou tam, a zase zpátky. Přístup k ní je z obce Zářečí po žluté turistické značce po levém břehu Lužnice směrem na Židovu strouhu, a vstup na ni je doslova na vlastní nebezpečí. Helma, úvaz, jistící ferratový set a rukavice opravdu nejsou nadbytečným doplňkem, ale naprostou nutností.
Unikát mezi unikáty
Od zámku je to jen kousek ke komplexu gotického kláštera, jehož prohlídky organizuje zdejší infocentrum. Z unikátních sklípkových kleneb, kterými se chlubí, vám půjde hlava kolem. V klášteře dnes sídlí Základní umělecká škola, jejíž pedagogové založili v 90. letech občanské sdružení Klášter, jež pořádá v historických prostorách této památky skvělé kulturní akce. Bez nadsázky by se tedy dalo říct, že Bechyně nabízí skoro vše, co si zážitkuchtivý výletník žádá. Mezi zásadní pikantnosti patří i První hasičské muzeum v Československu nebo Muzeum turistiky. Už jen díky tomu, že se první z nich nachází v pečlivě zrekonstruovaném historickém domě na náměstí a druhé pod klenbami bývalé synagogy v Široké ulici, stojí obě za návštěvu. Židovský hřbitov leží severozápadně od náměstí z venkovní strany původních městských hradeb v Michalské ulici a do-chovali se na něm hodnotné náhrobky z období baroka a renesance.
Barokních vzácností je tu samozřejmě mnohem víc. Jednou z nejvýraznějších je bezesporu kostel Sv. Michala, jenž patří k nejstarším raně barokním sakrálním stavbám v českých zemích.
A až vás po všech těch pohledech k nebeským výšinám bude bolet za krkem, nechte se ukonejšit v některých z místních lázní. Ani okolní příroda totiž na Bechyni nešetřila a nadělila jí rašelinu, která potlačuje bolesti zad, revmatismus a další neduhy. Lázeňský areál se nachází na severním okraji města v bezprostředním sousedství Bechyňské duhy, ale využít můžete i několik wellnes hotýlků přímo v centru.
Strategický bod
Díky zázemí a ubytovacím kapacitám je vhodné zvolit si Bechyni nejen jako cíl, ale také jako základnu pro výlety do okolí. Při putování proti proudu Lužnice vás levobřežní žlutá značka zavede k romantickému ústí Židovy strouhy, ke které se váže množství poutavých historek. Ať už budete věřit variantě, že je pojmenována podle Židů z nedalekého Týna nad Vltavou, kteří byli při morové epidemii obviněni ze zavlečení moru doměsta a podle pověsti museli narychlo opustit své domy a zachránit se před lynčováním právě v údolí potoka nedaleko Bechyně, nebo že je etymologie názvu odvozena od kouzelníka krále Václava IV. – Žita, ke kterému se upnul i jeden nejmenovaný český lidový umělec, jedno je jisté. Budete se sem chtít znovu a znovu vracet.
[box]
Travel Digest infobox
Kde se najíst: Do restaurace U Pichlů. Najdete ji přímo na náměstí.V teplejších měsících na ni upozorní přeplněná zahrádka, odkud je výhled na celé náměstí.
Kde bydlet: Celoroční ubytování za rozumnou cenu nabízí hotel Panská, kde si na své přijdou i milovníci lázeňských procedur. Romantici si naopak užijí ve Ville Liduška, která stojí na skalním ostrohu nad řekou Lužnicí, nebo v pensionu Mlýn Na Prádle v malebném údolí říčky Smutné 3 km od centra.
Kam zajít: Většina kulturních akcí se soustředí v zámeckém areálu. V bývalém pivovaru sídlí například Alšova jihočeská galerie s rozsáhlou sbírkou keramiky.
Web: www.mestobechyne.cz.
[/box]Veronika Kratochvílová
