Tohle není článek o tom, že se nemáte bát jezdit do Sarajeva, protože už to tam dávno není o válečných pomnících, ale naopak o velkém turistickém boomu. Nám se tu totiž hrozně líbí a rádi se sem vracíme. Je ale hrozně snadné při popisu spadnout do laciného přesvědčování. Pojďme to zkusit jinak…
Nemá smysl připomínat v textu největší evropský válečný konflikt 90. let. V rozpadající se Jugoslávii se Sarajevo stalo tři roky ostřelovanou ikonou. Dnes snad už nemyslitelná situace, které západní Evropa dlouho jen s hrůzou přihlížela, posela jizvami nejen hlavní město, ale zejména jeho okolí. Pokud přijedete do Bosny a Hercegoviny od Záhřebu, např. přes Slavonski Brod, budete cestou do Sarajeva projíždět venkovem, na němž se válečné rány ještě zdaleka nezahojily. Četné ruiny rozstřílených domů, válečná opevnění a všudypřítomné cedulky varující před minovým nebezpečím pouhých pár desítek metrů od hlavní silnice, dávají tušit, že obroda je během na dlouhou trať.
Sarajevo samotné se z válečných útrap otřepává o poznání rychleji – aby ne, když se tu válka proměnila v turistický motor. Není to tak dávno, kdy jste si mohli koupit propisky a suvenýry vyrobené z vystřílených nábojnic a mezi nejnavštěvovanější památky stále patří slavný osmisetmetrový tunel, který byl tepnou života v obléhaném městě. Situace se ale rychle mění. Tak jak se hojí průstřely a trhliny na sarajevských domech, přibývá turistů, kteří vidí za hranu válečných „atrakcí“.
Kavárny jsou základ státu
Bosna a Hercegovina je převážně muslimská (51 %), a tak v ní kavárny převládají nad typickými nálevnami, které známe z Česka. I proto jsou místní ulice v noci mnohem živější, protože jsou obsypané kavárnami, před kterými se živě diskutuje, pobíhá a performuje. Nemusí zrovna probíhat některý z četných kulturních svátků jako Sarajevský filmový festival nebo hudební Baščaršijské noci, abyste měli pocit, že to kolem vás žije. Kavárny jsou tu neviditelnými hodinami. Ráno vás probudí vůně čerstvé kávy a pečiva jako byste byli v Paříži, večer zase vzrušená pouliční konverzace prozradí, že se sešli známí nad večerním šálkem. Některé vyhlášené kavárny v historické čtvrti Baščaršija jsou tu mnoho století a kromě ozvěn osmanské architektury a zvyků se jim daří definovat noční život v celém městě, takže pokud se rozhodnete shánět něco dobrého na zub v půl dvanácté v noci, vždy vás čeká minimálně teplá a mastná náruč s burky, ale většinou i mnoho restaurací, ve kterých se vaří hluboko do noci.
Krajina plná adrenalinu
Sarajevo je zasazené do kopcovité krajiny, což bohužel v osudných letech usnadnilo jeho obléhání. Dnes jsou naopak kopce v bezprostředním okolí města rájem turistů a cyklistů a v zimě samozřejmě i lyžařů. Dalším velkým lákadlem jsou místní dravé řeky. Není ovšem adrenalin jako adrenalin, cedulky s kostlivcem je třeba brát vážně, protože mimo vyznačené trasy odpočívají tisíce min, a tak se opravdu nevyplatí „objevovat“ krajinu na vlastní pěst. Dalším mementem je samozřejmě zimní olympijský areál z roku 1984, zejména pak rozstřílená bobová dráha, ze které doslova mrazí i v létě. Bjelašnica je od Sarajeva vzdálená 40 minut jízdy autobusem, takže můžete klidně bydlet ve městě a vyrážet odsud na nejrůznější výlety. Bosna a Hercegovina je levnější a turisticky méně okupovaná než Chorvatsko, přitom milovníkům silniční i horské cyklistiky nebo raftingu nabídne podobné zážitky.
Rozdíl mezi pulzem a pnutím
Říkat o Sarajevu, že je to multikulturní město, je nošením sov do Atén, ale až na místě zjistíte, jak často je onen termín v jiných metropolích zneužíván. Střet islámu, pravoslavné církve a katolíků, východní a západní kultury, architektury a kuchyně není v žádném jiném městě tak výrazný. Dlouhé dny můžete strávit přecházením z jednoho světa do druhého. Někde je dělí jen pár ulic, jinde jsou neodlučně propleteny do sebe. Dvaadvacet let po podpisu Daytonské smlouvy si můžete v Sarajevu bez obav vychutnat plody téhle fascinující lidské mozaiky. Její součástí se můžete stát na pár dní, ale klidně i týdnů. Čas je tu totiž tváří v tvář neuvěřitelné historii města i země opravdu relativní.
Travel Digest infobox
Jak se tam dostat: Po zemi z Prahy přes Brno, Vídeň a Záhřeb, protože to je nejzajímavější a nejfotogeničtější trasa. Pokud ale máte z jízdy na Balkán osypky, můžete to zkusit přímou leteckou linkou Praha-Sarajevo.
Nezapomeňte: V zemi se platí tzv. konvertibilní markou. Přivezte si eura, která snadno směníte (1 EUR=0,5 marky).
[/box]Václav Rybář
