Avinguda Diagonal – nejikoničtější a nejznámější ulice v celé Barceloně. Je nejdelší a v určitých částech také nejdivočejší ze všech. Nekonečná „carrer“, původně designovaná inženýrem a urbanistou Ildefonsem Cerdàem, se postupně rozrůstala a proměňovala po celých 205 let. Dnes dělá čest svému jménu a diagonálně rozděluje katalánskou metropoli na pravou a levou část vedoucí od svahů až k pobřeží, nebo na západní, střední a východní bloky.
Kdo se po Diagonal jednou projde, prožije téměř všechny barcelonské formy lásky najednou. Odshora dolů, zleva doprava, od rána do noci. Erós, Fília, Agapé, a Avinguda stále tepe. Není divu. Jako hlavní tepna totiž vyživuje srdce města, které nikdy nespí, ale zato dost často hedonicky odpočívá.
Nachází se na ní jak nejvýznamnější památky, luxusní obchody, tak i přístav, ke kterému se prorostla v roce 2010. A stejně tak jako její historicky první část, jež byla kdysi vybudována jako součást městských hranic, tehdy samotné Barcelony a těsně sousedící vesnice Gràcia, rafinovaně ukrývá ty nejmalebnější barcelonské čtvrti. Bývalé vesnice, které mohutná třída mnohdy proti jejich vůli spolkla, dnes představují oázy klidu uprostřed velkoměsta.
Centimetr po centimetru
Za jeden z hlavních vstupů do města bývá dnes považována západní část Avingudy Diagonal, jež byla postavena v pořadí jako druhá. Nutno dodat, že dlouhou dobu to byla starší silnice Carretera d‘Esplugues, která představovala bránu do srdce Katalánska.
Ale zpátky na Avingudu. My svou diagonální pouť začínáme ve čtvrti Les Corts, kam jsme se dostali metrem L3, jež nás vysadilo ve stanici Universitària.Ačkoliv je místním highlightem bezesporu Camp Nou, domácí hřiště klubu FC Barcelona, jež bylo dokončeno roku 1957 a se svou téměř statisícovou kapacitou je největším fotbalovým stadionem v Evropě, zatoulali jsme se nejdřív do vysokoškolského kampusu.
Pohodová atmosféra okrsků La Maternitat i Sant Ramon nás vrátila do našich studentských let. Lahvové pivo, pingpongové stoly, hezcí lidé svačící ve stínu univerzitních zdí pozorně začteni do skript nebo displejů svých chytrých telefonů. Takhle nějak to vypadá ve zkouškovém na katalánské technice, a nebo v ráji. Budova školy se ukázala jako snadno přístupná, a tak jsme po několika zvědavých pohledech a nesmělých úsměvech vyhopsali po točitém schodišti až na její střechu, odkud se nám otevřel panoramatický výhled na stadion, parky i nedaleké tréninkové plochy. Nutno dodat, že polytechnická fakulta (UPC) není jedinou vzdělávací institucí v okolí. Nacházejí se tu ještě přidružená škola architektury a celá UB neboli Universitat de Barcelona, pod kterou spadají fakulty farmacie, biologie, chemie, fyziky, práva a ekonomie. Všechny budovy jsou výsledkem operace provedené v poválečných letech, kdy bylo nutné rozšířit alma mater v centru města, protože historická budova již praskala ve švech. Ačkoli městské úřady navrhly výstavbu areálu v Montjuic, nová univerzitní zóna byla nakonec postavena právě v této části Avinguda Diagonal.
Zdá se, že tlak ze strany vlastníků pozemků významně ovlivnil výběr tohoto místa pro výstavbu nových univerzitních budov. „Estudiants Contra El Capital!“ křičí jedno z mnoha hesel nasprejova-
ných na zdi pod námi. A tak si raději odcházíme zaskandovat na stadion.
Neznalost neomlouvá
Camp Nou je zážitkem i pro ty, kteří o fotbalu vědí asi tolik co luční kobylka o geometrii. Stačí jen přeskočit fronty i stánky s fejkovým značkovým zbožím a vstoupit do světa svalů, testosteronu a kopaček.
Nekonečný několikapatrový obchod se suvenýry připomíná show room toho nejlepšího, a zároveň nejdražšího, co značky Nike i Adidas uvedly na trh. Přesto tu najdete i roztomilé zbytečnosti, kterým prostě neodoláte, jako například růžová termoska FC Barcelona, přívěsek na klíče v podobě světového poháru, magnetky s tvářemi známých fotbalistů či bonbony ve tvaru kopačáku.
Zajímavostí je, že katalánský fotbalový klub založil Švýcar Hans Gamper s dalšími sportovci z různých zemí již v roce 1899 se záměrem vytvořit tu otevřenou společnost pro všechny sportovce bez rozdílu původu, a modrou a karmínovou barvu dresů s sebou přivezl právě ze švýcarského fotbalového klubu v Basileji. Jelikož je katalánský velkoklub momentálně bez hlavního sponzora, protože jeho smlouva s aerolinkami Qatar Airways vypršela, aktuální varianta dresů je čistá, bez potisku sponzora, což jim dodává na kráse i nostalgii, a fanoušci jásají.
Až se dostatečně vyřádíte při výběru fotbalové módy a nákupech suvenýrů, v restauracích roztroušených po areálu si pochutnáte jak na pivu a párku s hořčicí, tak na obstojném zážitkovém menu. Jen pokud se těšíte, že si během své návštěvy Barcelony na „Novém hřišti“ střihnete rovnou nějaký ten zápas, zklameme vás. Vstupenky musíte shánět minimálně půl roku dopředu, což je ve výsledku prakticky nemožné, protože nebudete vědět, kdy přesně se bude ten který zápas odehrávat, a celosezonní vstupenky se dají pouze zdědit. Chce to prostě víc štěstí než rozumu. Pokud byste však přesto toužili nasát fotbalového genia loci, zajděte si do muzea. Budete si moci detailně prohlédnout fotografie hráčů, dresy, trofeje, projdete šatnami a stoupnete si na trávník, co znamená fotbalový svět.
Dívky a ženy po takovém zážitku najdou snad útěchu v exkluzivních obchodních centrech Pedralbes, L‘Illa Diagonal a El Corte Inglés. Kabelky, šaty i boty od katalánských návrhářů, ale i dostupné konfekce. Vynechat byste rozhodně neměli ani Palau Reial de Pedralbes, sídlo rodiny Güell, které bylo roku 1919 přeměněno na královskou rezidenci. Klidná maloměstská atmosféra Les Corts se koncentruje v přenádherných královských parcích, ale i na nedalekém náměstíčku Concordia, které je srdcem téhle roztomilé čtvrti. Rozhodně mu dejte šanci a vychutnejte si nezaměnitelnou atmosféru dlouhých siest při dobré kávě nebo tapas.
Zrychlené tempo
Až načerpáte dostatek sil v rozvolněné čtvrti Les Corts, Diagonal vás navede do okrsku zvaného Eixample. Přísná síť kolmých bloků i uspěchaní manažeři vás vrátí zpět do reality metropole. Nesnažte se jí ale vyhnout, byla by to škoda! Tahle nablýskaná výkladní skříň obchůdků, restaurací i hotelů byla vybudována na přelomu 19. a 20. století, propojuje staré město s původními vesnicemi Gràcia a Sarrià a je skvělým výchozím bodem pro další objevování Barcelony.
Začněte u Gaudího Casa Milà a obdivujte další skvosty barcelonské moderní architektury i špičkových butiků. Odd Barcelona, věhlasný módní obchod s obuví, najdete nedaleko Gaudího La Pedrery. Nabízí celou řadu klasických značek od adidasek Stan Smith až po sneakers Alexander McQueen, a vy se tak svezete na příjemné retro vlně. Cestou se ještě zastavte u Casa Milà a pak už hurá k La Sagrada Família. Odtud je to jen pár set metrů na rušný kruhový objezd Plaça de les Glòries Catalanes, kterému vévodí budova ve tvaru okurky od Jeana Nouvella, Torre Agbar. V její blízkosti se pravidelně koná velkolepý bleší trh Els Encants Vells, kde objevitelé drobností i velkých pokladů rozhodně ztratí pár hodin. Osvěžit se v klimatizovaném prostoru, dobít si telefon, posedět v kavárně, odskočit si na toaletu a nebo se pokochat současným uměním můžete ve zbrusu novém komplexu muzea designu DHUB. My jsme se v něm zašili na pár hodin, abychom měli dost sil na další část Diagonal.
Konečně vůně moře!
Pokud vás v některém z úseků začnou tlačit boty, můžete bez výčitek naskočit na tramvaj, která vás odklonem přes moderní čtvrť Districte 22 odveze přes Sant Marti až k moři. A tady už si vyberete, jestli se zatouláte do malebných uliček Barcelonety a pochutnáte si na kávě, vyzunknete láhev vína na ulici po vzoru místních, nebo dáte přednost životu na pláži. Je libo volejbal, skupinový trénink nebo toulky po promenádě se zastávkami ve vybraných restauracích a barech?
Možná se tu zdržíte až do rána. Možná budete mít dost, tak jako my. Sedli jsme si na obrubník, pozorovali západ slunce a byli rádi, že Avinguda Diagonal není ještě o kilometr delší. Čekala nás totiž ještě cesta zpátky do hotelu, ale to už je zase jiný příběh…
Veronika Kratochvílová
