Doba po Vánočních a novoročních slavnostech je ideální pro city break: méně lidí, méně shonu, nižší ceny – zkrátka příjemná mezisezona. Kdo má rád umění, může ve Vídni ještě stihnout dvě skvostné výstavy: Albrechta Dürera v Albertině a expozici „Caravaggio & Bernini“ v Uměleckohistorickém muzeu.
Jen do pondělí 6. ledna bude v Albertině otevřena velká výstava zhruba dvou set děl německého malíře, grafika a teoretika umění Albrechta Dürera. Přehlídku, jejímž jádrem je zhruba stovka nepříliš často ukazovaných kreseb, několik let připravoval šéfkurátor Albertiny Christof Metzger. Sehnal na ni kresbu Ruce apoštola nebo slavné akvarely Velký kus drnu, Křídlo mandelíka a Zajíc. Ten je pro veřejnost vystaven teprve podeváté. Nejen u zajíce můžete prakticky donekonečna obdivovat Dürerovo umění detailu a svěžest zobrazení. Nejde však o nějaký fotografický či hyperrealismus – umělec prezentuje bytosti a věci samotné jako žijící, s jejich vnitřním napětím, dynamikou a vztahy.
Albertina vlastní největší dürerovskou sbírku na světě. Ta čítá zhruba 140 prací, které jsou už přes půlstoletí součástí jedné kolekce. Pro současnou výstavu však poskytly zápůjčky Londýn, Výmar, Berlín, madridské Museo del Prado, ovšem také z Národní galerie v Praze, konkrétně oltářní obraz Růžencová slavnost. Ten Dürer vytvořil pro německý kostel sv. Bartoloměje v Benátkách, aby dokázal, že je schopen soupeřit s benátskými mistry a „umlčet ty, kteří řekli, že jsem dobrý rytec, ale nevím, jak pracovat s barvami na obrazech“. Obraz poté koupil císař Rudolf II. a nechal jej převézt do Prahy. Další informace o výstavě najdete na www.albertina.at.
Další velkolepá vídeňská výstava „Caravaggio & Bernini“ v Uměleckohistorickém muzeu trvá do 19. ledna 2020 a můžete na ní poprvé vidět převratné umění Říma 17. století. Michelangelo Merisi da Caravaggio Caravaggio (1571–1610) byl rebelem. Svými obrazy se vzbouřil proti stylu renesance a jejímu hledání ideálu krásy. Jeho barvy byly zemité namísto křiklavé, jeho modelové byli převzati z římských ulic. Prostitutky pózovaly pro jeho madony a jeho hrdinové byli mladí lotři. Díla sochaře a architekta Giana Lorenza Berniniho (1598–1680) byla sice kultivovaná, ale na tehdejší dobu neméně avantgardní. Jeho plastiky a sochy jsou cítit na každém rohu v Římě. Stěží formoval tuto epochu nějaký jiný evropský sochař tak jako on. Bernini je považován za ztělesnění uměleckého knížete baroka. Další informace najdete na www.khm.at.
Ideální je zůstat ve Vídni na dva dny a absolvovat jen jednu výstavu za den, aby člověk estetickou smršť dokázal ještě vnímat. Ubytování ve Vídni nemusí být drahé a přitom může být na slušné úrovni a v dobré lokalitě. Vídeňskou jistotou je hostel a&o Wien Hauptbahnhof, který se nachází poblíž centra, hned u nového, moderního hlavního nádraží se spoustou obchodů a restaurací, a také se stanicí metra. Nenechejte se odradit názvem hostel: ačkoli jsou tu velmi levné pokoje pro více lidí, k dispozici mají hosté i klasické dvoulůžkové pokoje s příslušenstvím, zaručující naprosté soukromí. Hostely a&o umožňují cestovat mladým, kteří mají hluboko do kapsy, po Evropě za pár eur, ovšem postarají se i o náročnější a movitější cestovatele. V hotelu je dlouho do noci otevřen bar, samozřejmostí jsou velké společenské prostory s wi-fi, kde můžete v klidu pracovat u stolu, odpočívat na gauči nebo si koupit non-stop kávu, nápoj, svačinu či třeba jenom jablko. Společnost cestovatelů z celého světa je navíc inspirující! Pokoje jsou vybavené minimalisticky a účelně. Prostor pro snídani vypadá sice také poněkud úsporně, ovšem nabídka pokrmů předčí leckterý tříhvězdičkový hotel. Osobně jsem do Vídně na dvě výše uvedené výstavy vzal svou dvaasedmdesátiletou maminku a byla naprosto nadšená. Hostely a&o představují opravdu znamenitý poměr ceny a výkonu a poskytnou vám výhodnou a přitom pohodlnou základnu pro návštěvu řady evropských měst, včetně Prahy. Více najdete na www.aohostels.com.
Petr Bílek
