Ke ‚čtení‘ rezidence na Harper Avenue v centrální části Los Angeles, pulzující čtvrti West Hollywood, potřebujete čas a představivost. Je totiž spletitým bludištěm s historickými i novými rovinami a s nánosy různorodých interiérových prvků. I když by to dnes málokdo hádal, tento dům byl ve své starší inkarnaci typickým kalifornským bungalovem ze 70. let ve španělském stylu, s hnědými stropními trámy a jasně bílými stěnami. Pod rukama ikony stylu Kelly Weartler byl ovšem zásadně adaptován a rozšířen, takže si architektka mohla pohrát i s jeho plánem, který je nyní členitější a má víc úrovní. V evropském architektonickém kánonu se takovému řešení říká Raumplan, což je termín Adolfa Loose.
Stvoření soudržného, koherentního prostoru v rezidenci na Harper Avenue začalo odstraněním nevhodných elementů, které k vnějšku i interiéru domu svévolně přidali jeho předchozí majitelé. Nahradily je nové, decentní architektonické detaily, které vzhledem ke stáří a stylu domu působí autentičtěji. Otevřené dveře kuchyně a jídelny byly rozšířeny a orámovány černým mramorem Portoto, schodiště přebudováno do klasičtějšího stylu akcentovaného mosazným zábradlím a každou místnost v domě nyní zdobí plátěné tapety z přírodního lnu s různými barevnými motivy, což jednotlivé funkční zóny odlišuje, ale současně pocitově sjednocuje. Nutno podotknout, že Kelly Wearstler se nebojí barev a výrazné odstíny jsou pro její návrhy typické, takže ani v losangeleské realizaci zasvěceného pozorovatele nepřekvapí různé odstíny modré nebo oranžové.
Nové vybavení interiéru zahrnuje nábytek rozličných stylů a epoch, od současných kousků, vyrobených na zakázku podle autorských návrhů Kelly Wearsler, až po avantgardní a často dramatické vintage solitéry, které rovněž nejsou skoupé na výrazné barvy a jež jsou odrazem lásky nové majitelky rezidence k umění. Mnohé z nich jsou originály připisované takovým legendám designu 20. století jako je Ettore Sottsass a skupina Memphis, Verner Panton nebo Jean Royère. Současnou generaci designérů v prostoru zastupují návrhy Katie Stout (kabinetní skříňka), Mishy Kahna (skulturální plastové svítidlo v ložnici), Matthewa Morgana (pryskyřicí potažená kredenc), Petera Shireho (barová skříňka) a Antona Alvareze (provázkem obalená lampa v hale). Na finálním designu se podílela i samotná klientka, která si sama navrhla motiv několika koberců vyrobených zakázku. Vycházela přitom z vlastních abstraktních obrazů, které nasnímala fotoaparátem a pak si se záběry kolážovitě pohrála. Hedvábné koberce se tak harmonicky doplňují s jejími vlastními plátny, visícími na vybraných stěnách vedle děl mistra pop-artu Johna Townsenda, ale i slibného sanfranciského mladého talentu Jonathona Anzaloneho.
„Nejvíc na tomto projektu oceňuji napětí, které se mezi všemi těmi rozmanitými velkými i malými prvky a vrstvami vytvořilo. Juxtapozic je tu nepočítaně, ale veškeré objekty jsou vybrány tak, aby byly – podobně jako zvolená barevná paleta inspirovaná vlastními obrazy klientky – komplementární. To interiér nabíjí energií a pro klienta se tak domov stává prostředím, z nějž lze každý den čerpat inspiraci,“ shrnuje Kelly Weartler vlastní dojmy ze svého návrhu.
Její osobní styl, autorské návrhy nábytku i interiérová řešení spolu s vlastní, nově otevřenou galerií dělají z Kaliforňanky Kelly Wearstler fenomén světa estetiky. Je skutečnou kulturní infuencerkou. V centru jejího přístupu k designu se nachází vícevrstevnatý, stimulující smyslový zážitek. Prostřednictvím různých materiálových sktruktur, barev, forem mixu starého a nového, střídmého a organického, grafického a instinktivního, vnáší do každého prostoru množství zážitků. Kromě soukromých rezidenčních projektů často zpracovává i hotelové koncepty nebo projekty veřejné i komerční povahy. Mezi její nejpozoruhodnější realizace v tomto segmentu patří Santa Monica Proper Hotel, resort Four Seasons na ostrově Anguilla, BG Restaurant v Bergdorf Goodman či Viceroy v Palm Springs. Je autorkou pěti knih o designu.
Text: Danica Kovářová, Zdroj: Manolo Yllera
