Dekonstrukce australského interiérového dramatu

Podoba vily Elysium podle Nickolase Gurtlera se zrodila z potřeby rozbít monumentální prostor, v němž se ztrácelo lidské měřítko i momenty intimity. Ve svém napětí mezi minimalismem a maximalismem toho mimořádně silný prostor překvapivě docílil extrémní jednoduchostí.

Na osobu interiérového architekta Nickolase Gurtlera a jeho kancelář upozornila už cena Australian Interior Design Awards 2021, kterou získal jako nový objev a milovníci světového designu definitivně zpozorněli, když na konci loňského roku odhalil realizaci kosmetické kliniky Youth Lab v Perthu. Na západní pobřeží Austrálie přenesl atmosféru milánského klubu 70. let. Kromě obchodů a wellness prostor se specializuje i na rezidenční projekty napříč Austrálií a Spojenými státy americkými. Svůj styl označuje za ‚zdrženlivý glamour‘.

Napětí mezi maximalismem a minimalismem

Design by podle Nickolase Gurtlera měl být transparentní, pohlcující a provokující k zamyšlení. I když je každý jeho projekt jiný, autorův rukopis vždy osciluje mezi přísným minimalismem a neodolatelnou šarmantností. Není divu, že s takovou vizualitou již stačil pracovat pro módní domy jako je Gucci nebo Chanel, a to ještě než si před sedmi lety založil samostatné studio. Gurtler využívá ve své tvorbě okouzlují prvky, které ale nejsou okázalé. Odvážné elementy vyvažuje soustředěnou jednoduchostí, retro reference zejména z 20., 30. a 70. let. zase současným espritem. „Mou filozofií je usilovat o nenucenou sofistikovanost. Silně mě inspiruje historie designu, dívám se na ni moderní optikou a extrahuji koncepty a prvky z minulosti, kterým propůjčuji dotek současnosti. Má estetika je definována napětím vytvořeným mezi okouzlujícím maximalismem a evropským minimalismem,“ popisuje Gurler vlastní styl.

Princip individuální krásy

K interiérovému designu a architektuře se Nickolas Gurtler dostal přirozeně. S rodinou se ještě jako dítě často stěhoval a pokaždé svůj domov, hlavně tedy svůj pokoj, rád nově zařizoval. Již jako velmi mladý také dostal příležitost získávat zkušenosti jako odborník na vizuální merchendise, pak šel na univerzitu studovat interiérový design. A po škole se na doporučení jednoho z profesorů odhodlal založit si vlastní firmu. Na otázku, jak chcete, aby se lidé cítili, když vstoupí do prostoru Nickolase Gurtlera, odpověděl v rozhovoru pro Australian Design Review následovně: „Chci, aby v mnou navrženém interiéru každý zažil stejný poměr klidu, zvědavosti a vzrušení, jako při jeho tvorbě cítím sám. Snažím se prostřednictvím designu vytvářet pocit harmonie, ale také samozřejmě prakticky vyplnit prostor materiály, předměty a uměním. Takovými, které jsou individuálně krásné, ke kterým se chcete přiblížit a dál je zkoumat.“

Momenty intimity

Nastíněnou filosofii mladý Australan aplikoval i při designování interiéru Elysium House, jehož fotografie můžete vidět na těchto stránkách. „Naším záměrem bylo rozbít kolosální prostory a monochromatickou barevnou paletu architektury domu, abychom do něj vnesli lidský prvek, měřítko a momenty intimity,“ popisuje. V celé vile lze vidět tónové variace zářivé žlutých a tlumeně zelených barev, což jsou odstíny vnášející teplo a život do každého prostoru. Dále se tu člověk potkává s vrstvenou, vysoce strukturovanou paletou materiálů, které jsou syrové i rafinované, patinované i leštěné. „Zvláštní dojem vytváří benátská omítka a prvky ze staré mosazi nebo surového křemence, ze všech stran lemované obrovskými skleněnými plochami. Vila je téměř jako obrácený skleník, například hlavní obývací prostor je inspirovaný lobby butikových hotelů. Může fungovat jako vstřícné místo pro setkávání rodiny, ale také jako dva samostatné menší obytné prostory pro individuálnější aktivity jejích jednotlivých členů nebo relax,“ přibližuje Nickolas Gurtler gró návrhu, jehož cílem bylo přepracovat stávající chladnou architekturu domu na moderní domov pro mladou rodinu a jinak velkým a impozantním prostorům dodat hloubku.

Vrstvy času

Formální aranžmá místností je tedy nově vyváženou skladbou barev a textur vypovídajících o hravosti. Vrstvy zestárlé mosazi, mramoru, teaku, sametu a kůže vytvářejí zábavný designově-archeologický průřez, jež vybízí k dotýkání. Nábytek a doplňky mají měkké, zaoblené tvary, někdy přerušované ostřejšími geometrickými momenty, vintage kousky se tady mísí s těmi současnými.

Také jídelní prostor byl původně dost sterilní. Nickolas Gurtler s kolegy do něj proto zvolil jemné průsvitné drapérie, které lze upravit v závislosti na náladě a které zklidňují dramatickou atmosféru místnosti. Zato osvětlovací aparát navržený na míru místním výrobcem Christopherem Bootsem vytváří pocit až lehce divadelní, kdy jsou bodově osvětleny detaily ze surového kamene a mosazi. Jídelní stůl byl navržen k usazení až osmnácti lidí a je inspirován konstrukcí vodní přehrady – jeho horní část zdobí tři desky ze vzácného bílého Pearl Wave onyxu, které jsou k sobě natolik přesně usazeny, že vypadají jako jedna obrovská deska.

Chrámová obřadnost

Kuchyňský ostrůvek nechal Gurtler vyrobit z mramoru a je nasvětlený ručně vyrobenými mosaznými svítidly od Lost Profile Studia. Černé skříňky kontrastují s paralelní čistě bílou benátskou sádrovou stěnu, která působí jako ideální pozadí také pro světlou chromovanou skříň. Ta je scénou pro řadu speciálních objektů včetně bronzové stolní lampy od Henryho Wilsona.

Za rohem od jídelního prostoru se nachází formální kancelář, kterou Gurlter zjemnil další benátskou omítkou a průhlednou lněnou drapérií. Vedle ikonických designových kousků zde trůní starožitný účetní stůl. Rodina má v přízemí k dispozici i druhý obývací prostor, který je mnohem méně formální. Je v něm usazena hluboká pohovka z bouclé vlny v šafránově barvě, zatímco zbývající mobiliář je černobílý nebo kombinující mosaz a ořech, takže akcent barvy je velice působivý. Stejný odstín zde má jen obraz od uznávaného kalifornského umělce Cleona Petersona. Nakonec i hlavní ložnici a koupelnu ponechal Nickolas monochromatické, aby navozovaly totální klid a až chrámovou obřadnost. Protože i tak můžeme vnímat uléhání či vstávání a koupelnové rituály.

Autor: Danica Kovářová, Zdroj: Timothy Kaye

Mohlo by vás zajímat