Belleza cruda: Vítejte na Lanzarote

Nad černou vulkanickou půdou pomalu stoupá pára a pohled na sopečné duny občas naruší skupina zelených kaktusů, které jako solitéry dokreslují krásu místní krajiny. Lanzarote, nejsevernější z osmi hlavních kanárských ostrovů, spojuje surrealistickou divokou přírodu, unikátní architekturu Césara Manriqueho i tradičně skvělou španělskou gastronomii. Navíc se tady listopadové teploty pohybují kolem dvaadvaceti stupňů.

Lanzarote rozhodně není typickou plážovou destinací – už proto, že na něm moc bílých pláží nenajdete. Tuhle banální škatulku ale ostrov ležící jen několik desítek kilometrů od západoafrického pobřeží nepotřebuje, jeho portrét je totiž mnohem komplexnější. Lanzarote by se mohlo přezdívat bašta Césara Manriqueho. Odkaz velkého španělského umělce a architekta se totiž po celém ostrově rozlévá jako láva, která ho vytvořila. Zapálený obdivovatel místní autentické krajiny a naturista úzce spolupracoval s lokální vládou na její ochraně a také na Lanzarote v 70. letech pořádal opulentní večírky pro své přátele, mezi něž patřili i Andy Warhol nebo Jackson Pollock.

Odkaz velkého muže

Manriqueho vliv na současnou identitu Lanzarote je nepopiratelný. Dnes již zesnulý umělec a architekt se výrazně zasadil o to, aby přírodní krásy ostrova zůstaly nedotčeny, a proto by byla návštěva Lanzarote bez prohlídky alespoň jedné z jeho staveb nekompletní. Tou architektovi osobně nejbližší je jeho dům v pobřežní obci Haría, kde žil až do své smrti v roce 1992, pokud ale máte čas pouze na jedno místo, alfou a omegou jeho tvorby je ateliér v Tahiche, nyní známý jako Nadace Césara Manriqueho – mimochodem právě tady se konaly ony zmíněné večírky.

Spojení skály a myšlenky

Kromě toho, že Manrique svým dílem nastavil architektonický ráz celého ostrova a postaral se o zákaz výstavby výškových budov na Lanzarote, čímž uchránil své rodiště před přívalem megalomanských hotelových komplexů, vytvořil také jednu z nejkrásnějších vyhlídek na ostrově, Mirador del Río. Stejně jako svůj ateliér, i tuto stavbu integroval do tufové skály. Největším Césarovým mistrovským kusem jsou pak vulkanické jeskyně Jameos Del Agua, kde mezi přírodními skalními puklinami vystavěl promyšlený komplex, v němž příroda a architektura téměř dokonale splývají v jedno. Hosté se tady mohou vykoupat v tyrkysovém bazénu, relaxovat v tropické zahradě, povečeřet v restauraci nebo si v jedné z jeskyní poslechnout koncert.

Na ohnivé stezce

Odstíny černé, tmavě hnědé a červené půdy měnící se na rozvlněných kopcích národního parku Timanfaya vytvářejí iluzi krajiny z jiné planety. Název v překladu doslova znamená Pět hor a jsou jimi myšleny sopky, které před třemi sty lety proměnily třetinu Lanzarote ve vulkanickou krajinu. Timanfaya otevřela své brány turismu teprve v roce 1970 a dodnes je možné na její území vstoupit pouze za doprovodu průvodce. Ještě před prohlídkou si udělejte rezervaci v místní restauraci El Diablo, kde vám naservírují menu připravené za použití geotermálních výparů. V nejjižnějším cípu národního parku se pak nachází rybářská vesnička El Golfo se stejnojmenným jezerem, jenž je díky vysoké koncentraci řas zbarveno do smaragdově zelené. Den plný dechberoucích výhledů zakončete procházkou po Volcán del Cuervo, nenáročné stezce vlnící se kráterem sopky.

Ochutnat vulkán

Ačkoliv se sopečná krajina Lanzarote může jevit jako nehostinná, pro místní vinaře je naopak požehnáním. Vrstva vulkanického popela, který celých šest let padal na povrch ostrova, vytvořila ideální podmínky pro pěstování vinné révy. Přesvědčit se o tom můžete třeba v řemeslných vinařstvích Bodega Cohombrillo a Bodega Erupción, jejichž víno získává svůj jedinečný charakter právě díky sopečnému popelu v půdě. Vinařská oblast na Lanzarote je nicméně velmi malá, zaujímá pouhé dva tisíce hektarů s hustotou výsadby jen tři sta keřů na hektar, a proto je každý doušek vzácností – a také výjimečným dárkem z cest, protože mimo ostrov lanzarotské víno seženete jen těžko.

Bod nula

Pokud chcete v rámci své hotelové základny na Lanzarote zůstat na dosah vinicím, ubytujte se v butikovém hotelu Finca. Jeho majitelé, manželé Richard a Tarnya Norse-Evansovi, pro každého hosta pečlivě sestavují detailní plán míst, která stojí za to v okolí navštívit. Pro ty, kdo touží i na ostrově po alespoň symbolickém ruchu města, je ideální volbou intimně laděný hotel Casa de las Flores, který byl otevřen loni v létě v historickém městečku Teguise. Nachází se přímo v centru města a nabízí mimo jiné krásný vnitroblok, kde se denně pod otevřeným nebem servíruje snídaně. Každý z místních pouhých pěti pokojů byl navržen přímo samotným majitelem hotelu Oscarem Cubillem Blascem a za jejich dveřmi najdete eklektickou kombinaci starého a nového – od původních dřevěných dveří budovy až po barevné tapiserie a nástěnné malby nad postel vytvořené Oscarovou manželkou Gigi.

Text: Adéla Kozáková, Zdroj: Ferran Feixas, Jorge Fernandez Salas, archiv

Mohlo by vás zajímat

AdventurePokořit na kole Alto de Letras

Kolumbie se v posledních letech stala vyhledávanou destinací sportovních cyklistů. Svůj podíl na tom mají nejen nádherné cesty s impozantními přírodními…