Zkrotit 650 koní: Vítejte ve formuli 1

Opojná, vzrušující a jedinečná – taková je formule 1. Řídit nejrychlejší auto na světě je prostě jízda, na kterou se nezapomíná. Není ovšem pro každého. Limitem jsou tělesné proporce, ale i schopnost ustát ostré zatáčky a brutálně intenzivní emoce. Cítíte se na to?

Když poprvé sešlápnete pedál plynu ve formuli 1, vyplaví se vám do žil takové množství adrenalinu, že na chvíli zapomenete na vše ostatní kolem. O pocitech, které v tu chvíli zažijete, budete ještě dlouho mluvit a vzpomínat na ně budete do konce života. Pokud vás tato vize lechtá v břiše, ale odvaha řídit nejrychlejší auto na světě vám zatím schází, vězte, že není čeho se bát. Asistovat vám totiž při tomto zážitku může profi závodník Tomáš Enge, který jako jediný Čech třikrát usedl do kokpitu formule v sérii závodů Grand Prix – tedy v případě, že si jako průvodce misí za dobytím nejvyšší motoristické mety vyberete specializovanou cestovní a eventovou agenturu Ricard & Bonette. Scénou pro naplnění snu o řízení formule 1 je pod taktovkou Ricard & Bonette okruh Catalunya nedaleko španělské Barcelony. Samotnému jeho projetí předchází celodenní intenzivní kurz, ale vynaložené úsilí je vyváženo kulinářskými zážitky a skvělým zázemím, v němž si můžete nechat zklidnit tep.

Spojka – plyn

„Formuli 1 startují dva lidé. Nejdřív vás s vypnutým motorem dotlačí do pit lane (boxová ulička, kde se startuje závod, pozn. red.), technik zezadu nahodí motor a vy musíte pod sešlápnutou spojkou držet plyn kolem sedmi tisíc otáček. Zepředu vám druhý technik gestikuluje, jestli máte plyn přidat, či ubrat. Nechat otáčky příliš stoupnout, nebo naopak spadnout, je špatně, při pouštění spojky vám motor buď chcípne, nebo naopak něco spálíte. Přitom
jde na pedálu o milimetry. Pracují emoce. Řídíte takové auto poprvé, šíleně to řve, bez špuntů do uší se neobejdete. A opravdu nechcete, aby vám to chcíplo, protože ostatní účastníci se na vás dívají,“ směje se Jakub Hanus, který eventovou agenturu Ricard & Bonette spoluvlastní, a dodává: „Ten, komu motor chcípne, navíc večer platí panáky všem.“ Důvod nezklamat je nasnadě.

Pod dohledem profesionála

A protože řídit formuli 1 není tak jednoduché, jak se třeba může zdát (vážně si to ještě myslíte?), čeká vás před výše popsaným nejdříve seznámení s tratí, detailní školení, prohlídka okruhu a dva patnáctiminutové stinty ve Formuli Renault 2.0. Teprve potom se můžete pokusit zkrotit formuli 1 s motorem V8 Cosworth generující výkon 650 koní, tedy automobil, který v letech 1997 – 2001 závodil pod stájí Prost Grand Prix. V této formuli odjel tři závody v poslední sezoně český automobilový závodník Tomáš Enge, a právě on na vás bude na okruhu dohlížet a po dobu tréninku se exkluzivně věnovat pouze vám. S pravděpodobně nejlepším českým závodníkem současnosti následně i povečeříte.

Na velikosti záleží

Nejenže není snadné formuli řídit, navíc to opravdu nemůže dělat každý. „Kokpit je stavěný pro piloty menšího vzrůstu. Nevejde se do něj nikdo, kdo měří víc než 190 centimetrů, váží přes 100 kilogramů a má velikost nohy větší než 45 (do formule 1 se nastupuje ve speciálních řidičských botách s kulatou patou, pozn. red.). Navíc by řidič neměl mít bříško,“ vyjmenovává Hanus a dodává: „Ve formuli totiž skoro ležíte, skřípnou vás tři šestibodové pásy a člověk s trochu větším břichem to prostě nedá, protože se mu bude špatně dýchat. Velikost chodidla je důležitá proto, že by se mohlo stát, že se vám noha zasekne na pedálu.“

Asfalt nasáklý příběhy

Okruh Catalunya nedaleko Barcelony má třicetiletou historii a hostí závody F1 Grand Prix od roku 1991. Zažil mnohé: legendární bitvu mezi Ayrtonem Sennou a Nigelem Mansellem právě v roce 1991, v roce 2001 zde Miku Häkkinenovi v posledním kole vypověděla službu spojka, a byl tak nucen přenechat vítězství Schumacherovi, a v roce 2006 se zde stal Fernando Alonso prvním španělským vítězem domácí Velké ceny.

Rychle a zběsile (a stylově)

Historie na vás nicméně bude dýchat po celou dobu třídenního katalánského itineráře, a to nejen na okruhu. Hlavu po náročném dni nabitém emocemi složíte v neoklasicistním Grand Hotel Central, který byl postaven v roce 1926. Zažijete autentickou atmosféru staré Barcelony a dotknete se časů minulých. V pokojích totiž majitelé hotelu zachovali původní architekturu a rafinovaně ji zkombinovali s moderními prvky. Těšit se můžete také na špičkovou gastronomii, čerstvý seafood a samozřejmě tradiční tapas. A pokud se vám po tomhle výletu nebudou ještě dlouho zdát sny o závratné rychlosti, kterou okusí jen pár vyvolených, obraťte se na nás – tenhle příběh by nás totiž opravdu zajímal.

Text: Helena Sonntagová, Foto: Ricard & Bonette 

Mohlo by vás zajímat

AdventureCestování prostřednictvím designu

Designéři šperků i interiérových doplňků se nezřídka inspirují poznáváním prostřednictvím cestování, ale i historie. Jaká místa v sobě odráží tři nové…