Strmá cesta stoupá prudce z obce Eggen hlubokým lesem až k malé terase s výhledem z výšky 1290 metrů nad mořem. Usedlost Grotthof tady stojí už od roku 1237, mívala i opevnění a strážní věž. Teď tu dva mladí hudebníci se třemi dětmi vedou biofarmu, kde nabízejí také ubytování. „I v zimě se sem dá dojet. Koupíme si každý rok řetězy na kola, a nakonec je nepoužijeme,“ popisuje Annelie Pichlerová. Na lyže do Obereggenu nebo Carezzy to mají patnáct minut
Před patnácti lety sem na konec světa přišla z Mnichova. Přesto si zachovala šarm i rozhled dívky z velkoměsta, ovšem zpomalila a lehce přehodnotila důležité věci pro život. „Chvilku jsme si musela zvykat, ale šlo to plynule a příjemně,“ připouští. „Na obloze tu svítí mnoho hvězd, však na okolních kopcích stojí dvě observatoře,“ ukazuje. Do lesa jezdí pozorovatelé přírody z evropských univerzit zkoumat sedm druhů netopýrů, čtyřiadvacet druhů včel, vzácné motýly, ptáky nebo byliny.
Manžel jezdí do práce dolů do města do banky, ona společně s jeho maminkou Luisou dohlíží na chod farmy. „Máme pět gallowayských krav, které se pasou tady ve svahu, slepice, krůty, páva. Pěstujeme zeleninu a bylinky. Pak devatenáct hektarů lesa, to je hlavní zdroj příjmu. A před pěti lety jsme přistavěli apartmány. Chceme zachovat hospodářství a jeho soběstačnost i pro naše děti,“ vypráví. Jezdí sem hlavně rodiny s dětmi, sportovci, ale i starší páry, kteří si užívají klid v přírodě.
V největším z patrových apartmánů Himmel se ocitnete skutečně v nebi. Je designovým dílem včetně vůně dřeva. Vjemový zážitek násobí i džbánek vody s příchutí lahodného sirupu z čerstvých smrkových výhonků na terase.
Na kraji Bolzana v Griesu, kam ještě dojede městský autobus a už na dohled se zvedá mohutný masiv hor až k Sarntalu, stojí nenápadná budova. Na první pohled zaujme snad jen hradní cimbuří. Rodina zde žije už jedenadvacátou generaci od roku 1363. Vítejte ve vyhlášeném vinařství Schmid Oberrautner.
Vínu se ale věnují „jen“ přes dvě století. Do světa odtud míří nejlepší Lagreiny, jedna ze speciálních jihotyrolských odrůd. Historická lahev přijde až na pět tisíc eur. „Ale chuťově poznáte rozdíl asi tak stejně jako na úrovni vína za deset a padesát eur,“ ukazuje paní domu Judith, která sem přišla z nedalekého Passiertalu. Ještě donedávna pracovala v korporátním byznysu, teď se spolu s manželem věnuje rodinné značce.
„V době covidu hodně zkoušel, hrál si, míchal a ochutnával. Červené víno vyrobil jako bílé a vzniklo tohle oranžové,“ ukazuje speciální verzi Souvignier Gris. „Buď si ho zamilujete, nebo ne. Nic mezi tím neexistuje,“ nalévá k ochutnávce. první doušek přináší delikátní chuť kůry z pomeranče a medu. Hodí se výborně k sýrům. Není na každodenní popíjení. Však otevřená lahev vydrží v lednici až pět týdnů. „Po čtyřech letech jsme za něj dostali cenu nejlepšího italského vína. Té si vážíme snad nejvíc,“ dodává a provádí nás sklepy se sudy a lahvemi.
Na útulné zahradě ve stínu stromů tady pořádají i firemní akce. V druhé části přestavěli část domu na tři apartmány, což byla vzhledem k památkářským omezením také náročná práce. „Ale jezdí k nám teď třeba na dvě noci i známí architekti, prohlédnout si dům a k tomu ochutnávat víno,“ usmívá se s výhledem na vinohrad ve stráni. I do centra města – třeba podívat se na nejstaršího člověka Ötziho – dojdete pěšky za pětadvacet minut. „Dříve jsme se snažili vyrobit co nejvíce vína, kolik šlo. Teď ne, snížili jsme produkci na třetinu a zaměřujeme se na kvalitu a prodáváme napřímo bez distributorů. Tohle je naše cesta,“ dodává.
Vysoko v horách na konci Eggentalu, za ještě víc než kilometr dlouhou vlastní cestou za Aldeinem, stojí na okraji kopce s úžasným výhledem na hory Geoparku Bletterbach i údolí s metropolitním Bolzanem farma Unichhof. Odtud vychází nejkvalitnější lokální produkce špeku, sýrů, marmelád i sirupů, oceňovaná v každoročním vydání katalogů Roter Hahn. „Dělám toho spoustu,“ říká Robert Gurndin, když nás provází svým královstvím.
V hospodářské budově má třicet prasat, která tráví většinu času ve výběhu venku se zmíněnými výhledy. O kus dál najdete slepice a kuřata, a pobíhají tu i psi a kočky. Okolo stojí traktory a ve vedlejší budově dvě patra chladících místností a přípraven, kde vznikají všechny delikatesy, pro něž si sem jezdí nejen místní, ale i z nejlepších hotelů a restaurací v Jižním Tyrolsku.
Když je zájem, upeče i svůj chleba. všechno dělá sám. Jen občas najme pomocníky z okolních obcí. V hlavní budově ještě přestavěl dva apartmány a zařídil je nábytkem ze dřeva z vlastního lesa. „Moc lidí sem ale na dovolenou nepřijede. Nemám čas dělat reklamu. A asi bych je taky musel zapojit do práce,“ popisuje s humorem. Pokud hledáte místo pro restart nebo přenastavení hodnot, vyrazte právě sem.
Foto: Archiv Luxury Travel Digest
